Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1975/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti P. J., zastoupeného JUDr. Liborem Koňaříkem, advokátem, sídlem Novosadský dvůr 765/6, Nové Sady, Olomouc, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 17. 10. 2019 sp. zn. a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2021 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 22. 7. 2021 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů státní moci, a to pro jejich rozpor s d.

Předtím, než se začal Ústavní soud věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje všechny formální náležitosti, jak je stanoví .

II.

Krajský úřad Olomouckého kraje rozhodnutím ze dne 23. 3. 2016 zamítl návrh stěžovatele (žalobce) na přezkoumání posudku, kterým mu Fakultní nemocnice Olomouc, Klinika pracovního lékařství, neuznala zjištěné onemocnění (astma bronchiale) jako nemoc z povolání a ani jako ohrožení nemocí z povolání, a daný posudek potvrdil.

Stěžovatel podal v souladu s ustanovením § 100 a násl. s. ř. návrh na obnovu řízení ve věci přezkoumání daného posudku, ale jeho žádost Krajský úřad v Olomouci zamítl. Dospěl k závěru, že stěžovatelem nově předložený lékařský posudek posuzoval jeho zdravotní stav v jiných souvislostech než z hlediska toho, zda trpí nemocí z povolání. K odvolání stěžovatele Ministerstvo zdravotnictví zrušilo rozhodnutí krajského úřadu a řízení zastavilo, neboť dospělo k závěru, že obnova není přípustná v případě rozhodnutí, kterým byl potvrzen lékařský posudek. Postup správního orgánu při přezkumu lékařského posudku není správním řízením a jeho výsledkem není rozhodnutí v materiálním ani formálním smyslu.

V podané správní žalobě poukázal stěžovatel na posudek Vojenské nemocnice v Olomouci, podle něhož je schopen vykonávat vojenskou činnou službu. Tyto skutečnosti považoval stěžovatel za dříve neznámé a najevo vyšlé teprve dodatečně. Posudky Fakultní nemocnice v Olomouci a Vojenské nemocnice v Olomouci jsou v hodnocení žalobcova onemocnění rozporné. Na proces, při kterém jsou vydávány lékařské posudky, je třeba podle stěžovatele přiměřeně použít ustanovení upravující správní řízení. O žalobě stěžovatele bylo ústavní stížností napadeným rozsudkem krajského soudu rozhodnuto tak, že se zamítá. Následně podaná kasační stížnost byla ústavní stížností napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu zamítnuta.

Stěžovatel v ústavní stížnosti replikoval své námitky vznesené před obecnými soudy, přičemž je toho názoru, že v rámci některých správních řízení se lze domáhat přezkumu lékařského posudku, což je mu v jeho pracovněprávní věci upíráno.

III.

Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi.

V projednávané věci nelze přes celou řadu námitek stěžovatele ztrácet ze zřetele podstatu celého případu, v němž se stěžovatel domáhal obnovy řízení v případě přezkoumání lékařského posudku. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že se obecné soudy podstatou námitek stěžovatele zabývaly a své závěry řádně a logicky odůvodnily. Za přiléhavý považuje Ústavní soud závěr obecných soudů, podle něhož vydání lékařského posudku není rozhodnutím vydaným ve správním řízení a z toho důvodu nelze ve věci povolit obnovu řízení, či přistoupit ke správnímu přezkumu takového rozhodnutí. Lékařský posudek je toliko podkladem pro přijetí rozhodnutí. O rozhodnutí samotné se však nejedná. Stěžovateli lze dát za pravdu v tom smyslu, že lékařský posudek může mít stěžejní vliv na vydání konečného rozhodnutí, jímž je zasahováno do jeho práv a povinností, nicméně v takovém případě je třeba napadnout přímo toto rozhodnutí. Samotným lékařským posudkem nedochází k autoritativnímu zásahu do práv a povinností účastníka řízení. To ostatně vyplývá i ze stěžovatelem odkazované právní úpravy, týkající se rozhodnutí přijímaných Českou správou sociálního zabezpečení. V souvislosti s uvedeným považuje Ústavní soud za přiléhavý odkaz krajského soudu na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. a v něm uvedené závěry.

Ústavní soud je toho názoru, že se obecné soudy námitkami stěžovatele ústavně konformním způsobem vypořádaly, přičemž tento staví Ústavní soud toliko do role další přezkumné instance, která mu však nenáleží.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení , a proto ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. října 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu