Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1877/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Elišky Bendlové, zastoupené Mgr. Petrem Konečným, advokátem se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2021 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen ""), ústavní stížnost, v níž tvrdila, že rozhodnutím obecných soudů byla porušena její základní práva garantovaná v d (dále jen ""). V ústavní stížnosti navrhovala, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil shora označené usnesení Nejvyššího soudu.

2. Z ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí, jakož i z vyžádaného spisového materiálu soudního exekutora Mgr. Pavla Dolanského, Exekutorský úřad Beroun, se podává, že stěžovatelka brojí proti postupu Nejvyššího soudu, který nerozhodl o její žádosti o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení.

3. Nejvyšší soud ve věci rozhodoval opětovně poté, co bylo jeho usnesení ze dne 14. 1. 2020 sp. zn. zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2020

sp. zn.

. Ústavní soud dospěl k závěru, že opomenutím rozhodnout o žádosti o ustanovení zástupce pro dovolací řízení bylo stěžovatelce zabráněno v tom, aby se mohla stanoveným postupem domáhat práva u nezávislého a nestranného soudu podle y. Nejvyšší soud však sám v daném řízení připustil své pochybení, když administrativním nedopatřením nebyl do sběrného spisu založen návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce pro dovolací řízení.

4. V nyní posuzovaném řízení, v němž bylo dovolání stěžovatelky zapsáno jako nová věc pod sp. zn. , Nejvyšší soud napadeným usnesením řízení zastavil. Ve stručném odůvodnění podle pouze uvedl, že stěžovatelka nesplnila podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení. Ještě předtím však vydal dne 30. 3. 2021 usnesení sp. zn. , kterým vyzval stěžovatelku k odstranění nedostatku povinného zastoupení ve lhůtě 15 dnů od doručení. Výzva byla podle sdělení Nejvyššího soudu doručena stěžovatelce dne 1. 4. 2021 - nikoliv, jak tvrdí stěžovatelka, až dne 11. 4. 2021 - a po marném uplynutí lhůty bylo dovolací řízení zastaveno.

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti opětovně brojí proti postupu Nejvyššího soudu. Stěžovatelce byl na základě její žádosti adresované České advokátní komoře ustanoven obhájce z řad advokátů, aby ji v řízení o Ústavní stížnosti zastupoval. Vzhledem k tomu, že původní ústavní stížnost stěžovatelky nebylo možné považovat za řádný návrh na zahájení řízení podle , byl její právní zástupce vyzván k odstraněné těchto vad. I přes tuto výzvu však zaslal totožné podání (pozn.: jako byl původní návrh stěžovatelky), k němuž připojil pouze svůj podpis. Nepřistoupil přitom ani k odstranění řady nepřesností - chybně uváděné spisové značky rozhodnutí, odkazy na jiná řízení či zavádějící údaj o doručení výzvy, resp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2021. Podání rovněž neobsahuje žádnou ústavněprávní argumentaci, jedná se prakticky jen o výčet skutkových okolností případu, nadto v detailech chybný.

6. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí; směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v občanském soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny ústavně zaručené práva nebo svobody jeho účastníka. Interpretace podústavního práva je svěřena soudům obecným. V nyní posuzované věci se však - právě jedná toliko o výklad běžného práva, který (až na výjimky) věcí Ústavního soudu není.

7. Nyní posuzovaná stížnost představuje spíše pokračující polemiku stěžovatelky s rozhodnutími obecných soudů, která je nadto vedena v podústavní rovině. Důležité je především odlišit nyní posuzované řízení od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , k jehož kasaci přistoupil Ústavní soud výše citovaným nálezem. Je zapotřebí uvědomit si, že Ústavní soud pochybení Nejvyššího soudu shledal v řízení, kdy došlo k administrativnímu pochybení a stěžovatelce se nedostalo poučení o její povinnosti být zastoupena pro dovolací řízení advokátem (jakkoliv tato povinnost plyne ze zákona a stěžovatelka nepodávala dovolání poprvé). Obdobného pochybení se však Nejvyšší soud nyní již nedopustil. Stěžovatelka byla poučena o povinnosti být zastoupena pro dovolací řízení advokátem a byla jí k tomu stanovena přiměřená (obvyklá) lhůta, jejíž prodloužení v mezidobí nežádala. Nejvyšší soud tak v souladu se svou praxí dostál povinnosti vyzvat stěžovatelku, aby odstranila vadu řízení spočívající v absenci právního zastoupení. Stěžovatelka však na výzvu nereagovala a soud řízení zastavil. Ustanovení zástupce z řad advokátů, resp. rozhodnutí o takové žádosti, je nadto primárně věcí soudu prvního stupně, k němuž je dovolání podle zákona adresováno.

8. S ohledem na výše uvedené proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. října 2021

Ludvík David, v. r.

předseda senátu