Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2090/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Pauliny Oprchalové, zastoupené Mgr. Vlastimilem Šopákem, advokátem, sídlem Jana Palacha 954/4, Znojmo, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. června 2021 č. j. -396 a usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 9. února 2021 č. j. -379, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť tvrdí, že jimi došlo k porušení jejích práv zaručených d.

Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, usnesením Okresního soudu ve Znojmě č. j. -8 ze dne 7. 4. 2005 byla nařízena exekuce na majetek stěžovatelky. Usnesením č. j. -54 ze dne 10. 9. 2014 okresní soud přiznal stěžovatelce osvobození od soudních poplatků z jedné třetiny a ustanovil k ochraně jejích zájmů advokátku. Usnesením Krajského soudu v Brně č. j. -353 ze dne 5. 11. 2019 byla ustanovené advokátce přiznána odměna a náhrada ve výši 35 826 Kč. V exekuci vymáhaná pohledávka byla v řízení v celém rozsahu uspokojena. Ústavní stížností napadeným usnesením okresního soudu bylo rozhodnuto, že je stěžovatelka povinna zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení 23 884 Kč a že se České republice nepřiznává právo na náhradu částky 11 942 Kč. Ústavní stížností napadeným usnesením krajský soud prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že je nespravedlivé, aby byla povinna nahradit náklady řízení za situace, kdy její právní zástupkyně byla s opravnými prostředky v průběhu exekučního řízení úspěšná, přičemž i Ústavní soud nálezem

sp. zn.

ze dne 29. 5. 2018 dospěl k závěru, že v řízení došlo k porušení stěžovatelčiných základních práv. Náklady, které stěžovatelka musí hradit, tak vznikly v souvislosti s úspěšným bráněním práva stěžovatelky v jednotlivých fázích exekučního řízení. Stěžovatelka také upozorňuje, že u Krajského soudu v Brně je vedeno insolvenční řízení, které je řešeno oddlužením stěžovatelky, a stěžovatelka nemá další prostředky na úhradu nákladů právního zastoupení.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

K problematice nákladů řízení se Ústavní soud ve své judikatuře staví rezervovaně a podrobuje ji toliko omezenému přezkumu. Z hlediska kritérií spravedlivého procesu totiž nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a rozhodování o nákladech řízení, neboť „spor“ o náklady řízení zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující výrok Ústavního soudu o porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Otázka náhrady nákladů řízení tak může nabýt ústavněprávní dimenzi pouze v případě skutečně extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což nastává např. v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek svévole.

V posuzované věci krajský soud vysvětlil, že z hlediska rozhodování o nákladech řízení jsou rozhodující „dosavadní výsledky exekuce ‚jako celku‘“, na kterých dílčí úspěch stěžovatelky s opravnými prostředky proti v exekuci vydaným rozhodnutím dílčí povahy nic nemění. Stěžovatelka nepředkládá argumentaci, která by tento závěr zpochybňovala, natožpak o kterou by bylo možno opřít závěr o porušení stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, neboť se v ústavní stížnosti omezuje na konstatování, že závěr odvolacího soudu je nespravedlivý.

Nad rámec odůvodnění napadeného usnesení krajského soudu tak lze snad jen dodat, že jak vyplývá z přiloženého odvolání stěžovatelky proti ústavní stížností napadenému usnesení okresního soudu, stěžovatelce byla hned několikrát přiznána náhrada nákladů řízení odvolacím soudem v rozhodnutích, jimiž došlo ke zrušení rozhodnutí okresního soudu. Jde-li pak o zmíněný nález Ústavního soudu, stěžovatelka sice skutečně byla úspěšná se svou ústavní stížností proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě č. j. -175 ze dne 11. 11. 2016, avšak o nákladech řízení o ústavní stížnosti v souladu se rozhodoval právě Ústavní soud, který přímo v předmětném nálezu konstatoval, že neshledal důvod náhradu nákladů stěžovatelce přiznat.

Konečně, pokud jde o stěžovatelčinu nepříznivou finanční situaci, i zde je nutno poukázat na odůvodnění krajského soudu, který uvedl, že okresní soud vyšel z usnesení č. j. -54, jímž bylo stěžovatelce přiznáno osvobození od soudních poplatků v rozsahu jedné třetiny, přičemž stěžovatelka to, že by došlo ke změně okolností, ani netvrdila. V řízení o ústavní stížnosti, která je založena na zásadě subsidiarity, tuto pasivitu již dohánět nelze.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. října 2021

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu