Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2352/21

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. arch. Jaroslava Chvátala, zastoupeného Mgr. Martinem Bieleszem, advokátem se sídlem v Českém Těšíně, Hrabinská 498/19, proti rozsudkům Vrchního soudu v Olomouci č. j. -246 ze dne 28. 11. 2019 a Krajského soudu v Ostravě č. j. -213 ze dne 21. 1. 2019, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a dále společnosti K2 atmitec s. r. o., se sídlem v Ostravě, Koksární 1097/7, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal proti vedlejší účastnici zaplacení 344 100 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené ceny ze smlouvy o dílo (projektová dokumentace). Krajský soud v Ostravě (dále jen "nalézací soud") žalobu zamítl a zavázal stěžovatele k náhradě nákladů protistrany. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací (dále tak označován) rozsudek nalézacího soudu potvrdil, a také uložil stěžovateli povinnost k náhradě nákladů řízení. Nejvyšší soud (dále též "dovolací soud") odmítl dovolání stěžovatele usnesením č. j. -276 ze dne 26. 5. 2021 pro vady spočívající v nevymezení předpokladů jeho přípustnosti.

2. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

3. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s . Dále se Ústavní soud zabýval její přípustností ve smyslu téhož zákona.

4. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele usnesením uvedeným v bodě 1 pro vady spočívající v nevymezení předpokladů jeho přípustnosti. Otázkou přípustnosti dovolání se Ústavní soud podrobně zabýval ve svém plenárním stanovisku sp. zn. ze dne 28. 11. 2017 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.). V něm přijal závěr, že nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ( ve spojení s ), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením d (dále jen " "). Není totiž úkolem Nejvyššího soudu z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele, nýbrž je povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky z oblasti hmotného či procesního práva. Přístup k Nejvyššímu soudu je z vůle zákonodárce záměrně omezen a formalizován tak, aby se mohl podrobněji zabývat skutečně jen vybranými, právně složitými a soudní praxí dosud neřešenými případy (blíže viz citované stanovisko sp. zn. ).

5. V návaznosti na uvedené Ústavní soud výkladem v citovaném stanovisku zároveň dovodil, že je-li dovolání stěžovatele odmítnuto pro vady, jde o případ, kdy stěžovatel nevyčerpal dostupné opravné prostředky řádným způsobem, což činí ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustnou.

6. Ústavní stížnost by tak mohla být přípustná pouze proti usnesení Nejvyššího soudu, u něhož by Ústavní soud zkoumal jedině ústavní náležitosti závěru o vadnosti dovolání stěžovatele a jeho odůvodnění, zda Nejvyšší soud v tomto ohledu nevybočil z mezí daných mu zákonem a nezatížil své rozhodnutí svévolí. Stěžovatel ve svém podání ovšem výslovně uvádí, že usnesení Nejvyššího soudu nenapadá, a proti jeho obsahu ani argumentačně nebrojí. Ústavní soud z toho implicitně dovozuje, že proti němu samému nemá námitek. Proto ani nepovažoval za potřebné vyzývat stěžovatele k upřesnění petitu, či doplnění ústavní stížnosti, neboť splnění takové výzvy by s ohledem na východiska popsaná v předchozích odstavcích stejně nemohlo mít vliv na osud ústavní stížnosti v části směřující proti rozhodnutím odvolacího a nalézacího soudu, v níž je v každém případě nepřípustná.

7. Ústavní soud tedy odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. září 2021

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj