Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2455/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Tomáše Hanzla, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem v Praze, Opatovická 1659/4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. června 2021 č. j. -264, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2020 č. j. -249 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. dubna 2020 č. j. -208, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora citovaných rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho základní práva, zaručená v , v a v d, jakož i v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Stěžovatel se jako žalobce domáhal na žalované České republice, za kterou jednalo Ministerstvo spravedlnosti, zaplacení částky 98 500 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. . Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2019 č. j. -191, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 8. 2018 č. j. -65, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení žalované částky, podal žalobce dne 6. 2. 2020 včasné dovolání. Jelikož nebyl spolu s podáním dovolání uhrazen soudní poplatek, byl žalobce usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 2. 2020 č. j. -206, vyzván k jeho zaplacení podle položky 23 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, a to ve výši 7 000 Kč. Žalobci byla stanovena lhůta k zaplacení soudního poplatku v trvání 15 dnů ode dne doručení výzvy a byl poučen o důsledku nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě spočívajícímu v zastavení dovolacího řízení. Uvedené usnesení bylo žalobci doručeno dne 2. 3. 2020, lhůta marně uplynula dne 17. 3. 2020.

3. Obvodní soud pro Prahu 5 pak usnesením ze dne 20. 4. 2020 č.j. -208 řízení o dovolání zastavil a Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 18. 11. 2020 č.j. -249 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Nejvyšší soud usnesením ze dne 11. 6. 2021 č. j. -264 odmítl i stěžovatelovo dovolání v dané věci.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména namítl, že vadná výzva k úhradě soudního poplatku nemůže mít následky bezvadné výzvy, neboť je zde prý vždy přednost účastníka řízení a ochrana jeho práv před nesprávným úředním postupem, který nelze vykládat k tíži jednotlivce.

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť žádný zásah do stěžovatelových základních práv nebyl v postupu ani v rozhodnutích obecných soudů zjištěn. Jak podrobně v napadeném usnesení uvedl Nejvyšší soud s odkazem na judikaturu Ústavního soudu v otázce novelizace zákona o soudních poplatcích provedené a účinné od 30. 9. 2017, zavedení poplatkové povinnosti za dovolací řízení ve věcech náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem shledal Ústavní soud (na rozdíl od poplatkové povinnosti za odvolací řízení) ústavně konformním.

6. Rovněž otázku, v jaké výši a podle jaké položky Sazebníku soudních poplatků podléhá poplatkové povinnosti dovolání žalobce podané v řízení o nárocích podle , posoudil odvolací soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. V napadených rozhodnutích obecných soudů tak nelze shledat nic neústavního.

7. Ústavní stížnost byla tedy odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. září 2021

Ludvík David v. r.

předseda senátu