Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1964/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Ing. arch. Josefa Davida Bujárka, zastoupeného JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, Ph.D., advokátem se sídlem Třebíč, Bráfova tř. 52, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2017 č. j. -423, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 2. 2019 č. j. -490, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2021 č. j. -517, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí civilních soudů. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle a a 3 d (dále jen " ") a , a Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl (dále jen "Bernská úmluva"). K tomu podle něj mělo dojít v důsledku nesprávné a účelové interpretace , o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále jen " ") a v záhlaví uvedených ustanovení Bernské úmluvy.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal určení, že je autorem díla - architektonické a urbanistické studie "Obnova zámeckého areálu v Děčíně", specifikované v rozsudcích (dále jen "dílo"), a že použitím díla v "Krajinářsko-architektonické studii rehabilitace areálu zámeckého parku a zahrad v Děčíně" zpracované žalovaným došlo k zásahu do autorských práv a dále zaplacení částky 750 000 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení, které měl žalovaný získat tím, že bez řádného licenčního oprávnění zpřístupnil dílo třetím osobám.

Krajský soud v Praze rozhodl, že stěžovatel je autorem předmětného díla (výrok I.) a žalobu zamítl v částech, v nichž se stěžovatel domáhal určení, že použitím díla žalovaným došlo k zásahu do jeho autorského práva a zaplacení částky 750 000 Kč s příslušenstvím (výrok III.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV.).

Vrchní soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a III. potvrdil, ve výroku IV. je změnil co do výše náhrady nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, podle kterého je dané dílo autorským dílem, jehož autorem je stěžovatel, dále v závěru, podle něhož již skutečnost, že stěžovatel uplatnil nárok z porušení svých autorských práv, vylučuje naléhavý právní zájem žalobce na určení porušení svých autorských práv, jakož i v závěru, že žalovaný neporušil autorská práva stěžovatele, neboť postupoval v intencích zákonné licence vyplývající pro něho z uzavřené smlouvy o dílo mezi účastníky, a to v souladu s úpravou .

Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud v části, v níž směřovalo proti části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, odmítl jako nepřípustné podle ; ve zbývající části jej zamítl podle

Dovolací soud shledal dovolání stěžovatele přípustným v otázce výkladu . Dospěl k závěru, že v dané situaci považuje za správný závěr odvolacího soudu, podle kterého žalovanému v souladu s svědčila licence dílo užít, a proto se nemohl na úkor stěžovatele bezdůvodně obohatit. Konstatoval, že odvolací soud tak správně dovodil, že vzhledem k účelu předmětné smlouvy o dílo bylo součástí licence rovněž umožnění užití díla třetím osobám, jakož i právo změnit a doplnit dílo na základě požadavků zadavatele (investora).

Stěžovatel s tímto závěrem soudů nesouhlasí a namítá, že soudy svým výkladem znemožnily vykonávat autorovi jakákoli autorská práva k jeho dílu bez ohledu na to, zda tím nedochází k narušení využívání díla autorem. Uvádí dále, že soudy se nezabývaly otázkou případného zásahu do jeho nemajetkových práv. Dovolacímu soudu pak stěžovatel vytýká, že odmítl projednat dovolání v rozsahu, v jakém bylo podáno, což považuje za odepření spravedlnosti. Stěžovatel dále nesouhlasí s rozhodnutím soudů o nákladech řízení.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud konstatuje, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti ( y) neplní funkci další instance v systému všeobecného soudnictví. Ostatním soudům přísluší, aby zjišťovaly a hodnotily skutkový stav, prováděly interpretaci jiných než ústavních předpisů a použily je při řešení konkrétních případů. Výklad a aplikaci předpisů podústavního práva lze hodnotit jako protiústavní, jestliže nepřípustně postihují některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo jsou výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. jenž odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinárnímu) chápání dotčených právních institutů, případně jsou v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti (srov. kupř. nález

sp. zn.

).

Ústavní soud uvádí, že ústavní stížnost z hlediska svého obsahu představuje toliko pokračující polemiku se závěry soudů ohledně interpretace a postrádá ústavněprávní rozměr. Vady, které by nepřípustně postihly některé z tvrzených ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, neshledal.

Ústavní soud ověřil, že soudy rozhodovaly v souladu s principy obsaženými v hlavě páté y, jejich rozhodnutí nelze označit za svévolná, jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti. Civilní soudy dostatečně podrobně objasnily, jaké důvody je vedly k závěru, že žalovaný neporušil autorská práva stěžovatele v dané věci, neboť postupoval v intencích zákonné licence vyplývající pro něho z předmětné smlouvy o dílo, a to v souladu s úpravou . Závěry soudů považuje Ústavní soud za řádně odůvodněné, rozumné a logické a to včetně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení a v podrobnostech na ně odkazuje. Ústavní soud při přezkumu jejich aplikace neshledal extrémní vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí. Stěžovatelem zmiňovaný nález

sp. zn.

na projednávaný případ nedopadá, neboť se týká skutkově i procesně odlišné věci (tzv. prorogační dohody).

Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. září 2021

JUDr. Tomáš Lichovník, v. r.

předseda senátu