Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2136/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele J. A., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, zastoupeného JUDr. Tomášem Samkem, advokátem se sídlem v Příbrami, Pražská 140, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. -53 ze dne 5. května 2021, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Příbrami (dále jen "soud prvního stupně") usnesením č. j. -38 ze dne 6. dubna 2021 zamítl žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Krajský soud v Praze (dále jen "stížnostní soud") následnou stížnost stěžovatele zamítl.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), namítá nesprávnost postupu stížnostního soudu, ztotožnil-li se se závěry soudu prvního stupně o nedostatečném polepšení stěžovatele a existenci vysokého rizika recidivy.

3. Stěžovatel uvádí, že rozsudkem Okresního soudu v Trutnově sp. zn. ze dne 14. listopadu 2018, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci králové sp. zn. ze dne 2. ledna 2019, mu byl pro "drogovou trestnou činnost" uložen trest odnětí svobody v trvání tří let. Podle soudu prvního stupně neprojevil stěžovatel výrazný zájem o změnu své osobnosti a své závislosti, a proto není namístě jeho podmíněné propuštění. Takový závěr považuje stěžovatel za rozporný s předchozím rozhodnutím soudu prvního stupně č. j. -21 ze dne 2. června 2020, ve spojení s usnesením stížnostního soudu č. j. -31 ze dne 30. června 2020, podle kterého byl stěžovatel "na dobré cestě". Tato rozhodnutí pro něj byla impulsem pro setrvání ve snaze po nápravě: získal kázeňskou pochvalu, absolvoval příslušnou terapii, doplnil formální nedostatky původní žádosti, a proto se domníval, že jeho snaha povede k podmíněnému propuštění; znovu mu však nebylo vyhověno a naopak byl vznesen nový požadavek - ohledně navázání spolupráce s poskytovatelem odborného poradenství, případně zajištění dobrovolné léčby po propuštění. Z odsuzujících rozhodnutí přitom neplyne, že by stěžovatel byl drogově závislý, takže není vznesený požadavek důvodný a obecné soudy vycházejí jen z jeho dávné minulosti. Podle stěžovatele jde o dvojí přičítání, rozporné s judikaturou Ústavního soudu [viz nález

sp. zn.

ze dne 28. listopadu 2018 (N 195/91 SbNU 411)]. Stěžovatel rovněž poukazuje na fakt, že o jeho stížnosti bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání, tudíž nemohl stížnostní soud dostatečně přihlédnout k jeho námitkám. Uvedeným postupem měla být porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v , 36 odst. 1, 38 odst. 2, a 40 odst. 3 a 5 d (dále jen " "). Dodatečně stěžovatel k ústavní stížnosti doložil hodnocení ke dni 9. srpna 2021.

4. Stížnostní soud odkázal na své předchozí usnesení (č. j. -31), v němž konstatoval, že stěžovatel je zkušeným speciálním recidivistou, který je ve věznici adaptovaný, a proto je na místě od něj očekávat nadstandardní hodnocení prokazující jeho polepšení; k tomu však nedošlo - stěžovatel si nedokázal udržet pracovní zařazení a nemá pracovní návyky. "Četnost spáchané trestné činnosti spolu s její časovou návazností při prokázané ignoraci doposud uložených trestů a faktu, že se míjela s účinkem všechna dosavadní represivní opatření, tak zakládají natolik vysoké riziko další recidivy, že i pro toto riziko nelze žádosti odsouzeného vyhovět."

5. Považuje-li stěžovatel napadené usnesení za porušení legitimního očekávání, je zjevné, že i stížnostní soud, který se zabýval naplněním předpokladů pro podmíněné propuštění, očekával od stěžovatele vyšší aktivitu.

6. Nenárokové rozhodnutí o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody lze vydat ve prospěch osob, od kterých lze bezvýhradně očekávat vedení řádného života. Smyslem tohoto institutu je motivovat odsouzeného, aby svým chováním a plněním povinností prokázal polepšení již ve výkonu trestu. Je úkolem soudu prověřit splnění předvídaných okolností, přičemž zákonné vymezení je jen rámcem určujícím nezbytné požadavky rozhodnutí; obecný soud je povolán na základě konkrétních okolností zjistit, bylo-li sledovaného účelu již dosaženo, takže není další výkon trestu potřebný. Platí, že soudy mají povinnost aplikovat institut podmíněného propuštění jen v případech, kdy lze očekávat naplnění jeho účelu - snazší resocializace odsouzeného (viz například usnesení

sp. zn.

ze dne 23. února 2012).

7. Závěr o dosažení účelu trestu je úkolem obecného soudu. Jestliže soudy nezjistily v projednávaném případě i při splnění zákonných požadavků ( y) naplnění všech podmínek pro vyhovění žádosti o podmíněné propuštění stěžovatele, nelze jen jeho nespokojenost považovat za porušení základních práv a svobod. Obecný soud není povolán aplikovat automatický algoritmus, podle kterého by naplnění definované řady požadavků automaticky vedlo k rozhodnutí o propuštění. Stěžovateli byl uložen trest ve výši stanovené zákonem ( y), s níž zákonodárce spojuje naplnění účelu trestu, a jeho podmíněné "zkrácení" je výjimkou, která není (nemůže být) automatická. Zásada ne bis in idem ( y) proto nemůže být porušena, považuje-li soud v konkrétním případě za účelné ponechat odsouzeného ve výkonu trestu odnětí svobody (případně i po celou dobu uloženého trestu).

8. Namítá-li stěžovatel, že mu bylo upřeno právo na veřejné jednání stížnostního soudu ( y), které není obligatorně stanoveno trestním řádem, nelze takový zákonný postup považovat za zásah práva na obhajobu ( y) ani práva na osobní svobodu ( y). Ústavní soud není povolán k přezkumu důvodů, pro které obecný soud vydal své rozhodnutí, ale k posouzení, zda při tom neporušil základní práva stěžovatele, což v projednávané věci nezjistil.

9. Podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. září 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu