Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2406/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky Jitky Mancini, zastoupené Mgr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem v Moravské Třebové, Cihlářova 167/4, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -149 ze dne 12. května 2021, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Nejvyšší soud zastavil dovolací řízení (I.) z důvodu nezaplacení soudního poplatku a žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (II.).

2. Řádně zastoupená stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), namítá porušení svého práva na přístup k soudu zakotvené v d (dále jen " ").

3. Stěžovatelka se domáhala náhrady škody za nesprávný úřední postup a nezákonná rozhodnutí. S ohledem na svůj zdravotní stav i ekonomickou situaci požádala o ustanovení advokáta a předpokládala, že jsou u ní minimálně z části splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Stěžovatelka podala dovolání, v němž předestřela svou situaci a zopakovala žádost o ustanovení advokáta nezbytného pro dovolací řízení. Požádala rovněž o osvobození od soudních poplatků, na kterou soud nereagoval, neboť k finanční situaci stěžovatelky se vyjádřil Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "nalézací soud") již dne 22. srpna 2017 (č. j. -20). Rigidní setrvání na tom, že o osvobození od soudního poplatku již bylo rozhodnuto, popírá podle stěžovatelky účel tohoto institutu, zejména jestliže se změnily okolnosti. Obecné soudy se podle stěžovatelky nezabývaly ani otázkou částečného osvobození. Stěžovatelka je přesvědčena, že jen Ústavní soud je schopen její situaci zvrátit; k tomu odkazuje na nález

sp. zn.

ze dne 11. listopadu 2014 (N 204/75 SbNU 287), jehož závěry považuje za aplikovatelné a navrhuje, aby Ústavní soud napadené usnesení zrušil.

4. Z usnesení Nejvyššího soudu se podává, že nalézací soud stěžovatelku vyzval k zaplacení soudního poplatku (č. j. -144 ze dne 20. ledna 2021) a poučil ji o možných následcích nezaplacení. Stěžovatelka soudní poplatek neuhradila a Nejvyšší soud řízení zastavil, aniž by přihlédl k jejím výhradám (č. l. 146), neboť osvobození od soudního poplatku nepřiznal stěžovatelce nalézací soud již usnesením č. j. -105 ze dne 24. října 2019, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze č. j. -115 ze dne 6. prosince 2019; těmito usneseními je i Nejvyšší soud za nezměněné situace vázán. Tento závěr je řádně odůvodněn a Ústavní soud na něm nic protiústavního nespatřuje.

5. Ústavní soud není povolán přehodnocovat rozhodnutí Nejvyššího soudu (obecných soudů), rozhodl-li v rámci své pravomoci a srozumitelně i ústavně konformně vyložil podústavní právo. Důvodnost ústavní stížnosti nezakládá ani subjektivní nespokojenost stěžovatelky s napadeným usnesením; jde jen o irelevantní polemiku s vyslovenými právními závěry.

6. Zákonem stanovená poplatková povinnost je povinností daňovou. Rozhodování o výjimce z této povinnosti - o osvobození od soudního poplatku - je výkonem státní moci, kterou může obecný soud, podle y, uplatňovat jen v případech, mezích a způsobem, který stanoví zákon. Nesplnila-li stěžovatelka stanovené požadavky pro osvobození ( a násl. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů), a to ani z části, pak Nejvyšší soud dovolací řízení důvodně zastavil.

7. Odkaz stěžovatelky na nález

sp. zn.

není případný; stěžovatelka ani nenamítá svévoli obecných soudů při rozhodování o osvobození od soudních poplatků, pouze projevuje nespokojenost s odkazem Nejvyššího soudu na dřívější posouzení její způsobilosti zaplatit soudní poplatek.

8. Podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. září 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu