Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1890/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Romana Hlouška a 2) Jarmily Hlouškové, společně zastoupených Mgr. Petrem Hasalou, advokátem se sídlem Radniční 13, Šumperk, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 13. 4. 2021 č. j. -139, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Výše označení stěžovatelé podali v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen ""), ústavní stížnost, v níž tvrdili, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci bylo porušeno jejich základní právo na spravedlivý proces podle d (dále jen ""). V ústavní stížnosti navrhovali, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil shora označený rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud").

2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozsudku, jakož i z rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 26. 5. 2020 č. j. -102, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 8. 12. 2020 č. j. -121, se podává, že předmětem posuzovaného řízení je spor stěžovatelů (žalovaných) a žalobce Stavebního bytového družstva X (dále jen "žalobce") o částku ve výši 31 973 Kč s příslušenstvím. Žalovaná částka je výsledkem součinu částky 1 793 Kč, která představuje platbu tzv. Anuity 2 (splátky části úvěru čerpaného na zateplení domu, připadající na bytovou jednotku stěžovatelů) a čísla třináct - za třináct měsíců, po které stěžovatelé uvedenou částku žalobci nezaplatili.

3. Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 26. 5. 2020 č. j. -102 řízení co do částky 1 492 Kč zastavil (výrok I.) a žalobu co do zbývající částky 30 481 Kč zamítl (výrok II.). Dospěl k závěru, že v situaci, kdy prodávající (pozn.: insolvenční správce) stěžovatele výslovně ubezpečil o neexistenci jiných závazků vztahujících se k bytové jednotce, než těch, které jsou zapsány v katastru nemovitostí, závazek zaplatit Anuitu 2 na ně nemohl přejít.

4. Krajský soud napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že stěžovatelé jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 30 481 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění rozsudku uvedl, že stěžovatelé jsou jako vlastníci bytu povinni platit příspěvky na správu domu a pozemku, přičemž platba označená jako Anuita 2 má charakter příspěvku na správu domu a pozemku. Z hlediska povinnosti vlastníka jednotky platit měsíční příspěvek nelze podle soudu spatřovat rozdílu mezi přispíváním na opravy budoucí nebo na opravy již provedené (financované z úvěru či jinak). V obou případech povinnost přispívat stíhá toho, kdo je v době měsíční platby vlastníkem jednotky. Na žalované nepřešel dluh z úvěru (nestali se úvěrovými dlužníkem), ale vznikla jim nabytím vlastnického práva k jednotce povinnost přispívat na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jejich podílu. Nejedná se však o převzetí dluhu z úvěru, tento dluh má bytové družstvo na základě smlouvy o úvěru.

5. Stěžovatelé v ústavní stížnosti polemizují se závěry krajského soudu stran přechodu povinnosti hradit splátky za úvěr čerpaný na opravu bytového domu, tzv. Anuitu 2. Opírají se přitom o povahu splátek a tvrdí, že rozúčtování splátek není pravidelnou platbou do fondu oprav ani úhradou běžných nákladů spojených se správou domu či služeb. Krajský soud se podle jejich názoru nevypořádal právě s touto jejich argumentací, přičemž jeho závěry mají být i v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, konkrétně rozhodnutím

sp. zn.

.

6. Ústavní soud na úvod zdůrazňuje, že je orgánem ochrany ústavnosti (nikoli zákonnosti). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Právní hodnocení skutkových okolností případu a výklad právních norem je primárně věcí obecných soudů. Oprávněn k zásahu je pouze v případech flagrantního ignorování příslušné kogentní normy, případně kdy rozhodnutí představuje zjevné a neodůvodněné vybočení ze standardů právního výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, případně je-li dokonce výrazem interpretační svévole, jemuž chybí jakékoliv smysluplné odůvodnění. O takový případ se však nyní nejedná.

7. K uvedenému dále dodává, že dostatečným důvodem pro odmítnutí nyní posuzované ústavní stížnosti by mohla být již samotná bagatelnost věci, daná výší předmětu sporu. Podle dosavadní praxe Ústavního soudu je v případech bagatelních věcí - s výjimkou extrémních rozhodnutí obecného soudu přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele - ústavní stížnost v podstatě vyloučena. Ústavní soud již dříve ve svých rozhodnutích dovodil, že bagatelní částky (často jen pro svou výši) nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod; jelikož tak nemohlo dojít k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele, jsou podle Ústavního soudu ústavní stížnosti v bagatelních věcech zjevně neopodstatněné, neboť schopnost porušit základní práva a svobody je třeba posuzovat materiálně v kontextu aktuálních sociálních a ekonomických poměrů ve společnosti. Ústavní soud uvedl, že takový výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice. V nyní projednávané věci přitom Ústavní soud neshledal důvod jakkoliv se od daných závěrů odchýlit.

8. Poukázat lze rovněž na skutečnost, že stěžovateli v ústavní stížnosti citovaný závěr Ústavního soudu v usnesení

sp. zn.

se opírá mj. i o přístup Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 8. 12. 2010 sp. zn. . V něm Nejvyšší soud dospěl k závěru, že "vlastník jednotky, který jednotku převedl na jiného, je pasivně legitimován ve sporu o platby záloh podle § 15 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů, které se staly splatnými v době, kdy byl vlastníkem jednotky; na nabyvatele jednotky povinnost platit tyto zálohy nepřechází". Nyní se však jedná o zcela odlišný případ, neboť předmětem sporu jsou tu neuhrazené splátky za období po uzavření kupní smlouvy na byt. Avšak na věc lze - ač s tím stěžovatelé nesouhlasí - přiměřeně aplikovat závěry Ústavního soudu uvedené v usnesení

sp. zn.

ze dne 5. 1. 2016, v němž byly předmětem sporu rovněž splátky úvěru na zateplení domu. Obdobně i v tomto usnesení Ústavní soud upozorňoval na bagatelní povahu sporu.

9. Ústavnímu soudu proto nezbývá než uzavřít, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do soudního rozhodování. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. září 2021

Ludvík David, v. r.

předseda senátu