Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2107/21

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele T. J., zastoupeného JUDr. Vladimírem Kubíkem, advokátem, sídlem Tovačovského 318/18, Kroměříž, proti postupu Nejvyššího soudu vyjádřenému ve sdělení ze dne 16. června 2021 sp. zn. , za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá konstatování zásahu do základního práva zaručeného a y základních práv svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále navrhuje, aby Ústavní soud uložil Nejvyššímu soudu, aby projednal jeho dovolání ze dne 12. 2. 2021.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži (dále jen "okresní soud") ze dne 21. 5. 2020 č. j. -393 odsouzen pro zločin těžkého ublížení na zdraví k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let, a byl zavázán k náhradě škody, resp. nemajetkové újmy. Na základě stěžovatelova odvolání Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 18. 11. 2020 č. j. -418 zrušil rozsudek okresního soudu a stěžovatele odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tří let, podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání dvou let, rozhodl o náhradě škody a nemajetkové újmy.

3. Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel dovoláním datovaným dnem 12. 2. 2021, doručeným okresnímu soudu dne 15. 2. 2021. Nejvyšší soud přípisem ze dne 16. 6. 2021 sp. zn. , adresovaným JUDr. Vladimíru Kubíkovi sdělil, že podání ze dne 12. 2. 2021 nepovažuje za dovolání, protože ho podal jako substitut ustanoveného obhájce Mgr. Vladimíra Kubíka, který byl po celou dobu trestního stíhání ustanoveným obhájcem obviněného (sc. stěžovatele). Připomenul, že JUDr. Vladimír Kubík by byl oprávněn podat dovolání, ale pouze v případě, kdyby mu k tomu stěžovatel udělil plnou moc, k čemuž zjevně nedošlo, jelikož se ve spise taková plná moc nenachází. Z toho je podle Nejvyššího soudu zřejmé, že v okamžiku podání písemnosti označené jako dovolání JUDr. Vladimír Kubík obhájcem stěžovatele nebyl, a tudíž stěžovatel jeho prostřednictvím nemohl dovolání účinně podat. V dané procesní situaci mohl stěžovatel účinně dovolání podat pouze prostřednictvím ustanoveného obhájce Mgr. Vladimíra Kubíka. Z těchto důvodů pak nelze předmětné podání stěžovatele označené jako dovolání považovat za dovolání obviněného podané prostřednictvím obhájce ve smyslu § 265d odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Dvouměsíční lhůta k podání dovolání již uplynula, a proto dovolání již nelze účinně podat. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud nemůže o podání učiněném stěžovatelem rozhodnout, a to ani rozhodnutím o jeho odmítnutí z formálních důvodů podle § 265i odst. 1 trestního řádu. V závěru přípisu Nejvyšší soud uvedl, že o tomto postupu informoval obviněného, kterého zároveň poučil o možnosti podat návrh na povolení obnovy řízení, příp. podnět ke stížnosti pro porušení zákona, a dále okresní soud a nejvyššího státního zástupce.

4. Podle stěžovatele mělo jeho podání ze dne 12. 2. 2021 náležitosti dovolání vyžadované zákonem a bylo podáno v souladu s požadavkem vyjádřeným v § 265d odst. 2 trestního řádu prostřednictvím obhájce. Připomíná, že v trestním řízení mu byl z důvodu nutné obhajoby ustanoven obhájce Mgr. Vladimír Kubík. Na základě substituční plné moci ze dne 25. 1. 2018 stěžovatele při všech dalších úkonech v trestním řízení zastupoval advokát JUDr. Vladimír Kubík. Tento advokát, substitut ustanoveného obhájce, zpracoval i stěžovatelovo dovolání. Ohledně posouzení tohoto dovolání, jako řádného, podaného prostřednictvím obhájce, nemohla vzniknout žádná rozumná pochybnost jen proto, že dovolání bylo zpracováno substitutem ustanoveného obhájce. Odkazuje na úpravu v , o advokacii, umožňující advokátovi dát se zastoupit substitutem, s tím, že zásadně platí, že advokát tohoto práva může využít, nevymíní-li si klient, že si substituci nepřeje. Stěžovatel upozorňuje, že vyslovil souhlas s tím, aby ho v řízení na základě substituční plné moci zastupoval JUDr. Vladimír Kubík, a že plná moc ze dne 25. 1. 2018 obsahuje výslovné pověření substituta pro případné zastupování v řízení o všech mimořádných opravných prostředcích.

5. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení stanovené . Podle je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po procedurální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit.

6. Stěžovatelova ústavní stížnost podle jejího obsahu míří proti nečinnosti (tj. průtahům) Nejvyššího soudu, k níž má docházet odmítnutím projednat jeho podání jako dovolání (srov. též stěžovatelův návrh sub 2. petitu ústavní stížnosti, jehož rekapitulaci obsahuje bod 1. i.f.). Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je třeba, aby stěžovatelé - dříve, než se obrátí na Ústavní soud - využili možnost podat návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Nevyčerpají-li tento prostředek ochrany svých práv, je jejich ústavní stížnost nepřípustná [viz např. nálezy ze dne 7. 8. 2007

sp. zn.

(N 122/46 SbNU 151), bod 11., ze dne 23. 4. 2015

sp. zn.

(N 83/77 SbNU 197), body 55. a 61., a ze dne 20. 12. 2017

sp. zn.

(N 238/87 SbNU 853), bod 20.].

7. Jelikož z posuzované ústavní stížnosti neplyne, že by stěžovatel uvedený procesní prostředek podle § 174a zákona o soudech a soudcích využil, Ústavní soud (aniž měl prostor k posouzení důvodnosti postupu Nejvyššího soudu podle § 265d odst. 2 trestního řádu) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2021

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj