Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1614/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele M. J. R., t. č. Vazební věznice Praha - Pankrác, zastoupeného Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D., advokátem, sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. dubna 2021 sp. zn. a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. února 2021 sp. zn. , za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v , 2 a 5 a a násl.d (dále jen "") a písm. f) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 26. 2. 2021 sp. zn. bylo podle § 71a trestního řádu za užití , o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále jen ""), rozhodnuto, že se žádost stěžovatele o propuštění z předběžné vazby zamítá, podle § 73 odst. 1 písm. a) trestního řádu za užití se nepřijímá záruka za další chování zadrženého stěžovatele poskytnutá N. S., podle § 73 odst. 1 písm. c), odst. 4 trestního řádu za užití se zamítá návrh na nahrazení předběžné vazby dohledem probačního úředníka, a to za uplatnění elektronického monitoringu a podle § 73a odst. 2 písm. b) trestního řádu za užití se nabídka peněžité záruky nepřijímá.

3. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 4. 2021 sp. zn. bylo o stížnosti stěžovatele proti usnesení městského soudu rozhodnuto tím způsobem, že dle § 149 odst. 4 trestního řádu se napadené usnesení doplňuje tak, že dle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu a contrario za použití se písemný slib vyžádaného stěžovatele nepřijímá.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel namítá, že soudy dostatečně neuvážily možnost nahradit vazbu mírnějšími opatřeními v podobě dohledu probačního úředníka za uplatnění elektronického sledování dle , odst. 4 ve spojení s nebo peněžitou zárukou.

5. Z procesního hlediska dále namítá, že před městským soudem mělo být konáno vazební zasedání. Jeho absencí byl zkrácen na svém právu být slyšen. Vrchní soud se sice pokusil tuto vadu zhojit konáním vlastního vazebního zasedání, dle stěžovatelova názoru to však nelze považovat za postačující, když se tak stalo až po více než měsíci po rozhodování městského soudu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a zásadně nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. a až 92y). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro uplatnění toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak kdyby závěry soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

8. Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí jsou podrobně odůvodněna a závěry obecných soudů v nich obsažené jsou přiléhavé. Nelze souhlasit se stěžovatelovým tvrzením, že soudy dostatečně neuvážily možnost nahradit vazbu mírnějšími opatřeními. Touto možností se zabývaly, nicméně dospěly k závěru o nedostatečnosti takových opatření s ohledem na velmi vysokou intenzitu obavy z útěku stěžovatele, danou mimo jiné jeho předchozím útěkovým chováním.

9. Přesvědčivá se nejeví ani stěžovatelova námitka absence osobního slyšení před soudem prvního stupně. V prvé řadě si lze povšimnout, že městský soud se nedopustil nějaké svévole, nýbrž, jak ve svém rozhodnutí vysvětlil, postupoval v mezích dle § 73d odst. 3 trestního řádu, kdy veřejné zasedání není nutno konat tehdy, nepovažuje-li soud osobní slyšení za potřebné a daná osoba o ně výslovně nepožádá (což stěžovatel neučinil). Zároveň se Ústavní soud nedomnívá, že i kdyby v této souvislosti došlo k pochybení městského soudu, nebylo by možno přihlížet k uskutečněnému vazebnímu zasedání za přítomnosti stěžovatele před vrchním soudem. Nelze totiž přisvědčit stěžovatelovou přesvědčení, že daný druh pochybení nelze postupem stížnostního soudu napravovat, a není tedy podstatné, že vrchní soud mu poskytl prostor k vyjádření, který při řízení u městského soudu postrádal. Právě naopak, stížnostní orgán by se měl především vždy právě o takovouto nápravu snažit a ve věci zásadně sám rozhodnout, nikoliv ji vracet orgánu, o jehož rozhodnutí jde (shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2013

sp. zn.

). Při uvážení toho, že se celkově nepodává, že by stěžovatel neměl dostatečnou možnost ve věci uplatnit své námitky, když soudům předložil podrobnou argumentaci, se kterou se následně důkladně vypořádaly, nelze jeho námitce přisvědčit.

10. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2021

Radovan Suchánek, v. r.

předseda senátu