Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1893/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele T. P., zastoupeného JUDr. Martinem Horčicem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 27, proti usnesením Nejvyššího soudu č. j. -769 ze dne 30. března 2021 a Krajského soudu v Praze č. j. -736 ze dne 8. října 2020, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství a Krajského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen "nalézací soud") uznal rozsudkem č. j. -674 ze dne 5. května 2020 stěžovatele vinným ze spáchání zločinu vydírání podle a 2 písm. e) , a uložil mu za to, i sbíhající se přečin ublížení na zdraví podle , kterým byl uznán vinným rozsudkem nalézacího soudu sp. zn. ze dne 14. března 2019, souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti šesti měsíců, podmíněně odložený na zkušební dobu třiceti šesti měsíců. Krajský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") odvolání stěžovatele i státního zástupce zamítl. Nejvyšší soud odmítl dovolání jako podané z jiného než zákonem vymezeného dovolacího důvodu.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), je přesvědčen, že byla porušena jeho práva zakotvená v a 38 odst. 2d (dále jen "").

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že v řízení vyvstaly dvě verze jeho krátkého setkání s poškozeným: podle stěžovatele se pouze setkali dva opilci a stěžovatelův projev (bouřlivá gestikulace a hlasitost) poškozeného vystrašila; obecné soudy však uvěřily verzi poškozeného, podle kterého mu stěžovatel vyhrožoval. V této situaci tvrzení proti tvrzení měly obecné soudy důkladně posoudit a zohlednit, že slova, která měl stěžovatel pronést, byla jen opakováním SMS zpráv, které poškozený před časem zaslal přítelkyni stěžovatele, za což byl poškozený potrestán v přestupkovém řízení. Podle stěžovatele není v pořádku, byl-li za shodný (dokonce mírnější) projev potrestán podstatně přísněji než poškozený. Stěžovatel s odkazem na judikaturu Ústavního soudu [například nález

sp. zn.

ze dne 19. srpna 2004 (N 116/34 SbNU 213)], Evropského soudu pro lidská práva (například rozsudek Lavents proti Lotyšsku č. 58442/00 ze dne 28. listopadu 2002, odst. 125) i Nejvyššího soudu (usnesení sp. zn. ze dne 10. března 2009) namítá porušení práva na spravedlivý proces, principu presumpce neviny i zásady in dubio pro reo.

4. Z napadených rozhodnutí se podává širší rámec vztahu mezi poškozeným a stěžovatelem: poškozený byl v přestupkovém řízení potrestán za výhružné SMS zprávy zasílané přítelkyni stěžovatele, stěžovatel za tyto SMS poškozeného napadl a ještě dříve než o napadení nalézací soud rozhodl (rozsudkem sp. zn. ze dne 14. března 2019 uznal stěžovatele vinným z přečinu ublížení na zdraví podle a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců s podmíněným odkladem na dva roky), vyhrožoval stěžovatel poškozenému, vystupujícímu v řízení v postavení svědka. Shora napadeným rozsudkem byl proto stěžovatel stíhán za kvalifikovanější jednání, u kterého je trestní sazba dvě léta až osm let - stěžovateli byl uložen podmíněný trest blízko spodní hranice trestní sazby, přičemž nalézací soud ukládal trest souhrnný. Obecné soudy se současně zabývaly věrohodností a možnou motivací obou účastníků konfliktu, provedly i další důkazy, které jednoznačně podpořily verzi poškozeného. Nejvyšší soud se v rámci dovolacího řízení, aniž by zjistil naplnění zákonných dovolacích důvodů, zabýval též námitkami stěžovatele extrémního nesouladu, dodržením zásady in dubio pro reo i tvrzeným porušením práva na spravedlivý proces.

5. Podle y jsou základní práva pod ochranou soudní moci; z návrhu i přiložených rozhodnutí je zjevné, že stěžovatel stále opakuje svoji obhajobu ve snaze vyloučit svůj postih a setrvale odmítá akceptovat, že soudy jednoznačně, zákonným a ústavně konformním postupem, vyslovily závěr o naplnění skutkové podstaty trestného činu. Právo na přístup k soudu (y) zajištuje každému nárok, že v jeho věci bude rozhodovat nezávislý a nestranný soud na základě předem stanovených procesních pravidel, což se v tomto případě stalo. Stěžovatel mimo nesouhlasu se závěry obecných soudů, a odkazů judikaturu, neuvádí nic, z čeho by bylo patrné, jak měla být jeho základní práva porušena.

6. Podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu