Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2150/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J. V., zastoupeného Mgr. Sylvou Medkovou, advokátkou, sídlem Pražská 1660/25a, Znojmo, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. června 2021 č. j. -248 a rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. srpna 2020 č. j. -209, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Znojmě, jako účastníků řízení, a 1. nezletilé L. V. a 2. H. V., jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel (dále též "otec") domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho práv podle , a d (dále jen ""), jakož i , a Úmluvy o právech dítěte.

2. Z podané ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud ve Znojmě (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem rozhodl, že otec je oprávněn stýkat se s 1. vedlejší účastnicí (dále též "nezletilá") takto: v každém sudém týdnu v roce od pátku 14.30 hodin, kdy ji převezme ve školském zařízení, které bude nezletilá navštěvovat, do neděle 18.00 hodin, kdy ji předá v místě bydliště 2. vedlejší účastnice (dále též "matka"); každý týden v úterý od 16.30 hodin, kdy si nezletilou vyzvedne v místě bydliště matky do následující středy do 8.00 hodin, kdy ji zavede do školského zařízení, které bude nezletilá navštěvovat; o hlavních školních prázdninách jeden týden v červenci a jeden týden v srpnu (přičemž jde o sedm po sobě jdoucích dnů), od 9.00 hodin prvého dne do 19.00 hodin posledního dne, tyto týdny na sebe nesmí navazovat a dále jeden víkend v měsíci červenci od pátku 9.00 hodin do neděle 19.00 hodin, termíny těchto kontaktů je otec povinen sdělit matce písemně vždy nejpozději do 30. 4. každého roku předem; v každém sudém roce o jarních prázdninách, jak budou vyhlášeny příslušnou školskou správou, od soboty, která prázdninám předchází, 9.00 hodin do následující soboty 18.00 hodin; v každém lichém roce o velikonočních prázdninách od čtvrtka 9.00 hodin do Velikonočního pondělí 18.00 hodin; o vánočních prázdninách v lichém roce vždy od 25. 12. od 10.00 hodin do 27. 12. do 18.00 hodin a od 31. 12. od 10.00 hodin do 1. 1. do 18.00 hodin a v sudém roce od 23. 12. od 8.00 hodin do 24. 12. do 10.00 hodin a od 26. 12. od 10.00 hodin do 28. 12. do 18.00 hodin. V době jarních, velikonočních, letních a vánočních prázdnin, nebude probíhat běžná úprava styku. Není-li stanoveno jinak, převezme otec nezletilou v místě bydliště matky ve stanovenou dobu, kam ji ve stanovenou dobu předá zpět. Matka je povinna nezletilou ke styku řádně připravit a ve stanovenou dobu otci předat. Rodiče jsou povinni poskytovat si vzájemnou součinnost při realizaci styku. Tím byla změněna úprava styku otce s nezletilou, jak o ní bylo rozhodnuto rozsudkem okresního soudu ze dne 13. 12. 2018 č. j. -38 ve výroku I, bod 3 (výrok I). Řízení o změně péče a výživy u nezletilé okresní soud zastavil (výrok II) a žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok III).

3. K odvolání otce Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu v napadeném výroku I tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilou: v každém sudém týdnu v roce od čtvrtka 12.00 hodin do následujícího pondělí v lichém týdnu v roce do 8.00 hodin; o hlavních školních prázdninách v každém roce 10 dní v měsíci červenci a 10 dní v měsíci srpnu, od 9.00 hodin prvního dne do 18.00 hodin posledního dne, přičemž mezi styky musí být přetržka minimálně 7 dní s tím, že otec je povinen sdělit matce termín těchto styků písemně vždy do 30. 4. každého roku; v každém sudém roce o jarních prázdninách od soboty předcházející jarním prázdninám od 9.00 hodin do neděle, kterou jarní prázdniny končí, do 18.00 hodin; v každém lichém roce o velikonočních prázdninách od čtvrtka od 9.00 hodin do Velikonočního pondělí do 18.00 hodin; v každém lichém roce o vánočních prázdninách od 23. 12. od 9.00 hodin do 25. 12. do 15.00 hodin a od 31. 12. od 9.00 hodin do 1. 1. následujícího roku do 18.00 hodin a v každém sudém roce o vánočních prázdninách od 26. 12. od 9.00 hodin do 30. 12. do 18.00 hodin. V době hlavních školních, jarních, velikonočních a vánočních prázdnin nebude probíhat běžná úprava styku. V době běžného styku od čtvrtka do pondělí je otec oprávněn převzít nezletilou ve školském zařízení, kam nezletilá dochází, a je povinen ji tam po skončení styku předat zpět. V době mimořádných styků o hlavních školních, jarních, velikonočních a vánočních prázdninách je otec oprávněn převzít nezletilou v místě bydliště matky a je povinen ji tam po skončení styku předat zpět. Matka je povinna nezletilou ke styku řádně připravit a ve stanovenou dobu otci předat. Tím změnil úpravu styku otce s nezletilou, jak o ní bylo rozhodnuto uvedeným (viz sub 2) rozsudkem okresního soudu č. j. -38 ve výroku I, bod 3 (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II).

4. Krajský soud shledal, že při poslední úpravě byla nezletilá poměrně nízkého věku tří let a dvou měsíců, nyní má pět let a osm měsíců, pravidelně dochází do školky, kde je oblíbená a má zde své kamarády, tedy je adaptovaná. Tyto skutečnosti krajský soud uznal za změnu poměrů, kterou bylo třeba zohlednit ve změně rozhodnutí o styku otce s nezletilou. Krajský soud dospěl k závěru, že v nejlepším zájmu nezletilé je rozšířit běžný styk s otcem na delší časové období od čtvrtka odpoledne do pondělního rána jedenkrát za 14 dní a naopak neupravovat běžný styk ještě i na další týden od úterý do středy. Krajský soud neakceptoval návrh otce na ještě větší rozšíření styku, neboť v období 14 dnů by měl otec nezletilou v rozsahu asi 40 % doby, což by spíše naplňovalo znaky asymetrické střídavé péče, a nikoli rozšířeného styku, nehledě na časovou roztříštěnost a s tím spojenou nutnost neustálých přesunů nezletilé mezi rodiči. Stanovení ještě většího rozsahu styku, jak se domáhal otec, by již bylo nepřiměřeným zásahem do stability výchovného prostředí i stability úpravy poměrů. Přijatá úprava styku podle krajského soudu umožní nezletilé získávat životní zkušenosti při vyváženém soužití s každým z rodičů, otec bude oprávněn o nezletilou po nikoliv zanedbatelnou dobu osobně pečovat, podílet se na volnočasových aktivitách i běžných povinnostech v jejím životě a rozvíjet jejich vzájemný vztah ve všední dny, o víkendech a v adekvátním rozsahu také v průběhu svátků a prázdnin.

II.

Stěžovatelova argumentace

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti s odkazy na judikaturu Ústavního soudu zejména uvádí, že mu bylo znemožněno právo podílet se na péči o dítě takovým stykem, který bude v zájmu dítěte, jehož pravidelnost bude umožňovat, aby se dítě dokázalo na otce spolehnout v jakémkoliv okamžiku, který v jeho životě nastane nejen nyní, ale i v pozdějším věku, mělo v něm jistotu, bylo schopno přebírat a těžit ze znalostí, zkušeností a výchovných a pedagogických schopností otce, jako druhého rodiče, a nikoliv jen jednoho z rodičů. Soudně nastavený styk stěžovatele s nezletilou vychází z ničím nepodložených závěrů o vhodnosti úpravy styku dcery s otcem v rozsahu necelé čtyři dny otec a více než 10 dnů matka, aniž by tomuto závěru odpovídaly zjištěné skutečnosti z hlediska posouzení nejlepšího zájmu dítěte. Považuje za výraz libovůle, že krajský soud vyhodnotil věk nezletilé ve spojení s vývojovými schopnostmi tak, že již je vytvořen vztah mezi otcem, tento nebude narušen delším odloučením, když časté styky je důvodné upravovat u dětí nižšího věku, kde lze předpokládat nutnou přirozenou vazbu dítěte na matku, avšak na druhou stranu hodnotí návrh otce na styk právně tak, že již jde o asymetrickou střídavou péči, a nikoliv rozšířený styk.

6. Rozhodnutím krajského soudu bylo porušeno právo stěžovatele na rodinný život a péči a výchovu dítěte tím, že se soud řádně nezabýval nejlepším zájmem nezletilé. Žádné konkrétní skutečnosti svědčící závěru o vhodnosti upravit styk s delším časovým odstupem mezi jednotlivé rodiče nebyly prokázány. Krajský soud se konkrétně nezabýval významem nastaveného styku pro nezletilou z pozitivního či negativního hlediska. Za celou dobu řízení nebyly prokázány žádné negativní vlivy otce, členů jeho rodiny či způsobu jeho výchovy nezletilé. Soudy se v rozporu s dosavadní judikaturou nedostatečně (nikoliv komplexně) zabývaly nejlepším zájmem dítěte, nedostatečně posuzovaly nejlepší zájem konkrétního dítěte a opomenuly, či spíše ignorovaly právo stěžovatele na péči o nezletilou. Stěžovatel žádá ochranu svých rodičovských práv v daném okamžiku proto, aby mu bylo umožněno, nyní v tomto věku dítěte, skutečně se podílet na výchově a vývoji dítěte, vykonávat řádně odpovědnost vůči dítěti, neboť obecné soudy svými rozhodnutími nevyvinuly veškeré úsilí k zajištění těchto práv. Naopak zkrátily práva otce i nezletilé, jeho kontakt s nezletilou omezily a nastavily poměry tak, že se stal "víkendovým otcem". Tomuto postavení a poměrům se otec brání kontinuálně od ukončení společné domácnosti s matkou a nezletilou.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterých byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Jeho ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (y), který stojí mimo soustavu soudů (y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

9. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [nález ze dne 25. 9. 2007

sp. zn.

(N 148/46 SbNU 471); tato i všechna dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].

10. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech péče o dítě. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které v kontradiktorně vedeném řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do rozhodování obecných soudů Ústavní soud zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a v rozhodnutích obecných soudů žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele a jež by mělo vést ke kasaci napadených rozhodnutí.

11. Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je obsahově opakující se polemikou se skutkovými zjištěními obecných soudů, a následně i s právním názorem těchto soudů. V posuzované věci má Ústavní soud za to, že rozhodnutí obecných soudů z ústavněprávního hlediska obstojí a do základních práv stěžovatele jimi zasaženo nebylo. Rozhodnutí obecných soudů vychází z relevantních zákonných ustanovení, skutkové i právní závěry jsou v nich dostatečně jasně a srozumitelně vyloženy, a Ústavní soud je neshledal svévolnými či excesivními.

12. Oba obecné soudy ve věci provedly dostatečné dokazování, zabývaly se podstatnými kritérii pro rozhodnutí ve věci stanovení styku s otcem (sub 4). Krajský soud své rozhodnutí řádně a přehledně odůvodnil a na jeho závěrech neshledal Ústavní soud žádné extrémní vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí. Zejména závěry krajského soudu jsou jasné, rozumné a logické [srov. k tomuto požadavku nález ze dne 27. 3. 2012

sp. zn.

(N 61/64 SbNU 723)].

13. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu a s přihlédnutím k nezastupitelné zkušenosti, vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, je na obecných soudech, aby rozhodly o úpravě či změně výkonu rodičovských práv a povinností, a to včetně stanovení styku. Ústavní soud nemůže hrát roli konečného univerzálního "rozhodce", jeho úkol může spočívat pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana [srov. např. usnesení ze dne 17. 3. 2015

sp. zn.

(U 5/76 SbNU 957)].

14. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných muu, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (y). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2021

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu