Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1811/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky 1. Marie Netolické, 2. Ivety Hrubé, 3. Radky Pražanové a 4. Evy Vítkové, všech zastoupených Mgr. Petrou Hrubou, advokátkou, sídlem Španělská 742/6, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. května 2021 č. j. -70, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") se stěžovatelky domáhají zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, a to pro porušení y, a d.

2. Z ústavní stížnosti se podává, že napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") byla zamítnuta žaloba stěžovatelek, kterou se každá z nich domáhala na vedlejší účastnici z titulu náhrady škody zaplacení částky 3 500 Kč, a každé ze stěžovatelek bylo uloženo zaplatit na nákladech řízení vedlejší účastnici částku 75 Kč. Obvodní soud dospěl k závěru, že nebyla splněna podmínka , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen ""), spočívající v existenci nezákonného rozhodnutí, když stěžovatelkami uváděné nezákonné rozhodnutí nenabylo právní moci (a nešlo ani o rozhodnutí vykonatelné).

II.

Argumentace stěžovatelek

3. Stěžovatelky v ústavní stížnosti tvrdí, že soud není vázán právní kvalifikací a že z žaloby i provedeného dokazování bylo zřejmé, že šlo o nárok podle , a žalobě mělo být vyhověno.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovatelkami, které byly účastnicemi řízení, ve kterém bylo rozhodnutí napadené ústavní stížností vydáno. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelky jsou právně zastoupeny v souladu s až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Jejich ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť vyčerpaly všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva, resp. žádný takový prostředek k dispozici neměly.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (y), který stojí mimo soustavu obecných soudů (y); vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).

6. V posuzované věci stěžovatelky brojí proti soudnímu rozhodnutí, jímž každá z nich měla být zkrácena o částku 3 500 Kč (a 75 Kč představující náhradu nákladů řízení). Ústavní stížnost tedy byla podána v tzv. "bagatelní" věci [srov. i , , , ve znění pozdějších předpisů].

7. Ústavní soud přitom ve věcech sporů o bagatelní částky konstantně judikuje, že tato skutečnost zakládá (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej naopak z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn.

(N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes svou "bagatelnost" vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu [viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014

sp. zn.

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)].

8. V tomto ohledu ústavní stížnost žádnou argumentaci neobsahuje.

9. Kromě toho je ústavní stížnost založena na námitce nesprávného právního posouzení v rovině podústavního práva. Toto pochybení mělo spočívat v aplikaci nesprávné právní normy na zjištěný skutkový stav (tj. že soud namísto použil ), aniž by bylo patrno, v čem by měl spočívat ústavněprávní "přesah" věci; takto koncipovaná námitka by nemohla založit opodstatněnost ústavní stížnosti ani v případě, že by o "bagatelní" věc nešlo (viz sub 5).

10. Stejně tak stěžovatelky nezdůvodnily své tvrzení, že by bylo jejich žalobě vyhověno, kdyby věc byla soudem posuzována podle

11. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných muu, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (y). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv či svobod stěžovatelek (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. srpna 2021

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu