Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1235/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Jana Janutky, zastoupeného Mgr. et Mgr. Igorem Nitrianským, advokátem se sídlem Kostelní náměstí 16, Prachatice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2021 č. j. -438, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2018 č. j. -281 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 5. 2017 č. j. -258, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu d (dále jen "") a y, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, vydaných v řízení o zaplacení pojistného plnění a o podaném dovolání.

Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatel nesouhlasí s odmítnutím dovolání pro jeho nepřípustnost, neboť podle jeho názoru postupem odvolacího soudu došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces (y) a tím byl naplněn dovolací důvod podle ustanovení Odmítnutím dovolání pro nepřípustnost byl porušen y.

Oba civilní soudy podle stěžovatele nesprávně posoudily hodnotu motorového vozidla ke dni pojistné události (ke dni 30. 6. 2006), když nesprávně a nelogicky vycházely ze závěrů soudních znalců, kteří ve svých znaleckých posudcích hodnotily naprosto odlišné vozidlo, než bylo to, které vlastnil stěžovatel a které pojistil u žalované České pojišťovny a.s., později Generalli České pojišťovny a.s. Znaleckým posudkem, z něhož civilní soudy při svém rozhodování vycházely, tak bylo nesprávně oceněno vozidlo, jehož majitelem stěžovatel nikdy nebyl a které nebylo ani předmětem pojistné události.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde zčásti o návrh zjevně neopodstatněný a zčásti o návrh nepřípustný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Podstatnou se v posuzované věci jeví skutečnost, že stěžovatel v dovolání řádně nevymezil předpoklady jeho přípustnosti podle , což však představuje jeho obligatorní náležitost. Dovolání představuje mimořádný opravný prostředek, k jehož podání je povinné zastoupení advokátem; je tomu tak mj. proto, aby se příslušný advokát seznámil s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a zvážil, zda v jeho věci existuje právní otázka, která nebyla dosud řešena, byla řešena obecnými soudy rozdílně, odchylně od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo je nutné se od ustálené judikatury odchýlit. Je tak povinností navrhovatele, aby v dovolání (prostřednictvím advokáta) uvedl jeho nezbytné náležitosti, tedy i vymezení důvodu jeho přípustnosti.

Nejvyšší soud srozumitelně objasnil, z jakých důvodů stěžovatelem předložené dovolání nemůže založit jeho přípustnost. Konstatoval, že stěžovatel nikde v dovolání neformuloval konkrétní právní otázku, která by splňovala některé z kritérií ustanovení , přičemž požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení , je dovolatel v dovolání povinen vymezit, které z tam vymezených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení

Proto ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu Ústavní soud shledal zjevně neopodstatněnou, což odpovídá i jeho stanovisku sp. zn. , podle kterého neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů jeho přípustnosti ( ), není odmítnutí takového dovolání porušením y.

Pokud jde o napadená rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 a Městského soudu v Praze, v citovaném stanovisku se dále uvádí, že nevymezil-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím nepřípustná podle . Proto ve vztahu k těmto rozhodnutím Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle a , zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh nepřípustný, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. srpna 2021

JUDr. Tomáš Lichovník, v. r.

předseda senátu