Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 592/21

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti JUDr. Karla Langera, správce konkurzní podstaty úpadce TEDO BRNO, spol. s r. o., se sídlem Myslínova 1377/75, Brno, zastoupeného JUDr. Markem Reichlem, advokátem se sídlem Wolkerova 692/2, Blansko, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 1. října 2019, č. j. -60, usnesení Krajského soudu ze dne 25. května 2020, č. j. -78 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 2020, č. j. -105, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením o porušení práva na spravedlivý proces garantované d.

2. Napadenými rozhodnutími bylo zastaveno vymáhání pohledávky po povinném, kterému byla uložena povinnost uhradit částku 3 604 965 Kč s příslušenstvím na účet majetkové podstaty, jejímž je stěžovatel správcem. Porušení svých základních práv spatřuje stěžovatel v tom, že obecné soudy nesprávně interpretovaly ustanovení o běhu, resp. prodloužení promlčecí lhůty ve vztahu pohledávce přiznané exekučním titulem.

3. Bližší obsah napadených rozhodnutí, jakož ani průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.

4. Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný. Ve vztahu k napadenému usnesení Nejvyššího soudu jde zároveň o návrh přípustný (ve vztahu k rozhodnutím předchozím však nikoliv, jak bude níže vyloženo). I ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu se však jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

5. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo stěžovatelovo dovolání odmítnuto s odůvodněním, že v něm vůbec nebyly vymezeny ani tvrzeny předpoklady přípustnosti dovolání. Jinými slovy, podle Nejvyššího soudu podané dovolání vůbec nesplňovalo zákonem stanovené nároky a jako takové muselo být bez dalšího odmítnuto.

6. Napadené usnesení Nejvyššího soudu, jímž nebyly řešeny meritorní otázky, může ovšem Ústavní soud přezkoumat pouze z toho hlediska, zda jím nedošlo k odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae). Samotná existence dovolání jako mimořádného opravného prostředku v řízení občanskoprávním nepožívá ústavněprávní ochrany, jinými slovy není povinností státu, aby takový prostředek ochrany práv do svého právního řádu komponoval. To však nezbavuje dovolací soud povinnosti interpretovat a aplikovat podmínky připuštění tohoto prostředku, pokud jej stát ve svém zákonodárství vytvořil, tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces. Nutno však zdůraznit, že Ústavním soudem prováděný přezkum se nezaměřuje na to, zda je přípustnost dána (neboť je primárně úkolem Nejvyššího soudu tuto skutečnost posoudit), nýbrž pouze na to, zda Nejvyšší soud nevybočil z mantinelů vymezených mu ústavním pořádkem.

7. V projednávané věci tudíž musel Ústavní soud přezkoumat, zda je ústavně konformní závěr Nejvyššího soudu, že dovolání trpělo takovými vadami (nevymezení předpokladů přípustnosti), které vedly k závěru, že dovolání nebylo řádně podáno a bránily jeho projednání.

8. Ústavní soud si za účelem posouzení této otázky vyžádal i spis Městského soudu v Brně sp. zn. a soustředil se zejména na formulaci dovolání. Zkoumal přitom, zda závěr Nejvyššího soudu nebyl projevem přepjatého formalismu, tj. zda odmítnutí dovolání z nastíněných důvodů nebylo reakcí na "pouhou" stylistickou neobratnost v situaci, v níž by předpoklady přípustnosti v dovolání materiálně vymezeny byly.

9. Ústavní soud však konstatuje, že ani při nejshovívavější interpretaci obsahu dovolání (č. l. 86) nelze dovodit, v čem stěžovatel spatřoval podmínky jeho přípustnosti. Stěžovatel toliko tvrdil, že výklad práva provedený odvolacím soudem byl nesprávný, a předestřel vlastní interpretační variantu. Ani náznakem se přitom nezabýval otázkou, jak předestřený právní problém (ne)řeší judikatura dovolacího soudu, natož aby explicitně zmínil ustanovení či institut přípustnosti.

10. Za tohoto stavu považuje Ústavní soudu odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem za řádně odůvodněné a ústavně konformní. Přístup k dovolacímu soudu tedy stěžovateli nebyl protiústavně upřen.

11. Stěžovatel tudíž nepodal řádné a projednatelné dovolání. Za této situace nelze než konstatovat, že jeho ústavní stížnost je v rozsahu směřujícím proti usnesením Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně nepřípustná. Podmínka přípustnosti ústavní stížnosti je totiž splněna zásadně pouze tehdy, vyčerpá-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Požadavek vyčerpat všechny procesní prostředky ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále i zej "") není splněn nejen v případě, že opravný prostředek, který je stěžovateli k dispozici, stěžovatel vůbec nevyužil. Stejné důsledky má i situace, když tak stěžovatel sice učinil, avšak nikoliv "řádně" (ve smyslu splnění stanovených procesních podmínek pro jeho podání), čímž způsobil, že opravný prostředek nemohl být projednán věcně. Právě taková situace, jak již Ústavní soud vyložil, nastala v projednávané věci.

12. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost v rozsahu směřujícím proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný; v rozsahu směřujícím proti předcházejícím usnesením Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně pak Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení téhož zákona.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. srpna 2021

Ludvík David v. r.

předseda senátu