Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1958/21

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Bogdana Sikory, zastoupeného JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem Poděbradova 1243/7, Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2021 č. j. , , -108, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní soud obdržel dne 20. 7. 2021 ústavní stížnost stěžovatele směřující proti shora označenému rozsudku Nejvyššího soudu, kterým bylo ve výroku I. odmítnuto dovolání žalobce Horizont ISPL v. o. s., insolvenčního správce dlužníka V. I. T. GROUP, s. r. o. (dále jen "žalobce"), proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 3. 2019, č. j. 36 ICm 3021/2015, -81 ( ), ve znění usnesení ze dne 1. 10. 2019 č. j. 36 ICm 3021/2015, ( -101), a to s výjimkou té části, která směřovala proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ohledně požadavku na zaplacení částky 1 496 000 Kč. Současně Nejvyšší soud ve výroku II. rozsudku zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 3. 2019 č. j. 36 ICm 3021/2015, -81 ( ), ve znění usnesení ze dne 1. 10. 2019 č. j. 36 ICm 3021/2015, ( -101), a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 10. 2016 č. j. 36 ICm 3021/2015-35, ve znění usnesení ze dne 15. 3. 2018 č. j. 36 ICm 3021/2015-42, s výjimkou té části, kterou soudy rozhodly o požadavku na určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka, a věc ve zrušeném rozsahu postoupil Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku jako soudu věcně příslušnému k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni.

2. Stěžovatel v posuzovaném případě vystupoval v průběhu řízení jako žalovaný, přičemž předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že (v žalobě blíže specifikované) platby v celkové výši 1 496 000 Kč jsou vůči věřitelům dlužníka neúčinnými právními úkony, a žalovanému bylo uloženo "vydat obdržené plnění" v uvedené výši do majetkové podstaty dlužníka.

3. Ústavní soud předně konstatuje, že ústavní stížnost stěžovatele směřuje proti rozsudku Nejvyššího soudu v celém jeho rozsahu, tedy i částí výroků, které potvrzují rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně. Ta část výroku (resp. výroků) rozsudku Nejvyššího soudu, kterou je dovolání žalobce odmítnuto, však nemůže mít žádný negativní dopad do základních práv stěžovatele, neboť je pro něj ve skutečnosti příznivá a znamená alespoň (prozatím) "částečný úspěch ve věci".

4. Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

5. V souladu s takto vyjádřenou subsidiaritou ústavní stížnosti ve vztahu k jiným procesním prostředkům, které zákon poskytuje k ochraně práva, může ústavní stížnost směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tedy rozhodnutím o posledním takovémto prostředku. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní [např. nález ze dne 12. 1. 2005

sp. zn.

(N 6/36 SbNU 53) nebo stanovisko pléna ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.)].

6. Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje procesní a obsahové podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Jde tedy o ústavní stížnost nepřípustnou podle , neboť - jak vyplývá z výroku napadeného usnesení, Nejvyšší soud (částečně) zrušil předcházející rozsudek Vrchního soudu v Olomouci i rozsudek Krajského soudu v Ostravě a spor postoupil Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku jako soudu věcně příslušnému k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni. Řízení před obecnými soudy v důsledku kasačního zásahu Nejvyššího soudu v daném rozsahu dále pokračuje a stěžovatel má k dispozici zákonné prostředky, kterými může napadnout případné pro něj nepříznivé rozhodnutí.

7. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle a odst. l písm. e) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. srpna 2021

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj