Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1192/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Petra Hoška, zastoupeného JUDr. Kateřinou Martínkovou, LL. M., advokátkou, sídlem Sokolská tř. 966/22, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. -535 ze dne 27. 1. 2021 a usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci č. j. -522 ze dne 26. 10. 2020, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas uplatněnou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s odůvodněním, že jimi byla porušena jeho základní práva garantovaná , a 3d (dále jen "") a také písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že shora rubrikovaným usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci č. j. -522 ze dne 26. 10. 2020 (dále také "usnesení soudu prvního stupně") bylo k žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce z řad advokátů - v řízení o zaplacení směnečné sumy 3.565.872,64 Kč s postižnými právy - rozhodnuto tak, že stěžovateli se zástupce z řad advokátů neustanovuje. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, o němž Vrchní soud v Olomouci (dále také "odvolací soud") rozhodl rubrikovaným usnesením č. j. -535 ze dne 27. 1. 2021 tak, že usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Nadepsané soudy odůvodnily svá rozhodnutí tak, že stěžovatel dostatečně neosvědčil svoji nemajetnost, když se ke svým majetkovým poměrům prakticky nevyjádřil a soudu nepředložil ani vyplněné Prohlášení, ze kterého by byly jeho majetkové poměry patrné.

Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení účelná, jelikož účastníkům jsou všechny podstatné skutečnosti známy.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá stručně řečeno to, že soud prvního stupně i soud odvolací se vůbec nezabývaly povahou sporu, ve kterém je stěžovatel v postavení žalovaného, neučinily žádný závěr, zda jde o spor, který je pro stěžovatele vážný, který ho tíží a jeho výsledek se ho může dotýkat po celý jeho život. Stěžovatel uvádí, že nesouhlasí se skutkovými závěry obou soudů o neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene ohledně poměrů legitimujících jeho žádost o ustanovení advokáta. Zamítnutí jeho návrhu pro neunesení důkazního břemene je nutno označit za nepřípustný přepjatý formalismus ze strany obecných soudů. Stěžovatel namítá, že soudy tak zasáhly do jeho práva na spravedlivý proces a práva na právní pomoc, včetně práva na procesní rovnost ve smyslu , a 3y a také písm. c) Úmluvy. Stěžovatel požádal rovněž o přednostní projednání ústavní stížnosti.

Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zvážil námitky stěžovatele a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v minulosti opakovaně judikoval, že posouzení toho, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro ustanovení zástupce podle , spadá výlučně do rozhodovací sféry obecných soudů a Ústavnímu soudu, jakožto orgánu ochrany ústavnosti, nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým tyto při zvažování důvodnosti stěžovatelem uplatněného nároku dospěly [srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 17. 8. 2000 (U 28/19 SbNU 275)]. Pouze tehdy, jestliže by nesprávná aplikace zákonných ustanovení obecnými soudy měla za následek porušení některého z ústavně zaručených práv či svobod, například v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, byl by Ústavní soud povolán k ochraně práv stěžovatele zasáhnout (srov. např. usnesení sp. zn.

ze dne 28. 6. 2012, usnesení

sp. zn.

ze dne 20. 11. 2014, usnesení

sp. zn.

ze dne 5. 8. 2015 a řada dalších, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz). Podobná situace ovšem v projednávaném případě nenastala.

Ústavní soud má za to, že oba nadepsané soudy se návrhem stěžovatele na ustanovení zástupce z řad advokátů řádně zabývaly a své závěry, vedoucí k zamítnutí jeho žádosti, logicky a srozumitelně zdůvodnily. V jejich rozhodování nelze spatřovat svévoli či nerespektování obecných principů soudního uvážení, ani extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu. Za těchto okolností nebyl tedy dán prostor pro jeho zásah. Výhrady stěžovatele v tomto směru vznesené mají toliko charakter polemiky v rovině podústavní, přičemž nesouhlas stěžovatele s výsledkem řízení o jeho procesním návrhu sám o sobě porušení jeho ústavně zaručených práv nezakládá.

Ústavní soud uzavírá, že žádné pochybení, které by mohlo zakládat namítané porušení ústavně zaručených práv stěžovatele ze strany obecných soudů, zjištěno nebylo.

Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud podle , mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl. Návrhu stěžovatele na přednostní projednání věci podle přitom vyhověl via facti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. července 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu