Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1651/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti společnosti KOMFORT, a.s., Křenová 478/72 Brno, zastoupené JUDr. Lenkou Štěpánkovou, advokátkou, sídlem Křenová 478/72, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2021 sp. zn. , usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 7. 2020 sp. zn. a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2020, č. j. B 2611/RD145/KSBR, Fj 48735/2020/KSBR, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 21. 6. 2021 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to z důvodu zásahu do práv garantovaných jí a d.

Předtím, než se začal Ústavní soud věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje všechny formální náležitosti, jak je stanoví .

II.

Stěžovatelka se domáhala u Krajského soudu v Brně zápisu "realitního zprostředkování", jako předmětu svého podnikání. Krajský soud vyzval stěžovatelku usnesením k doplnění návrhu o rozhodnutí valné hromady o změně stanov v části týkající se jejího předmětu podnikání, které by bylo osvědčeno notářským zápisem. Jelikož stěžovatelka požadovanouu nedoložila, krajský soud návrh stěžovatelky odmítl. O podaném odvolání rozhodl Vrchní soud v Olomouci ústavní stížností napadeným usnesením tak, že unesení soudu prvního stupně potvrdil. Následně podané dovolání bylo Nejvyšším soudem zamítnuto.

Stěžovatelka je toho názoru, že úpravu stanov v části týkající se předmětu podnikání nelze v projednávané věci považovat za změnu stanov, která spadá do působnosti valné hromady. Je tomu tak proto, že změna stanov byla vyvolána změnou zákonných podmínek pro provozování realitní činnosti, je povinností představenstva vyhotovit úplné znění stanov, kdy takováto změna nemusí být osvědčena veřejnouu. Zákon tuto povinnost neukládá. Stěžovatelka má tedy za to, že svou povinnost řádně splnila tím, že vyhotovila úplné znění stanov a přiložila je k návrhu na zápis změny do obchodního rejstříku.

Postup soudu byl v dané věci podle stěžovatelky překvapivý a založený na libovůli, což se projevilo v zásahu do jejich základních práv a svobod.

III.

Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Tak je tomu i v projednávaném případě.

V souvislosti s projednávanou ústavní stížností je Ústavní soud toho názoru, že předestřená problematika je navýsost věcí tzv. podústavního práva. Ústavní soud není další opravnou instancí v systému obecného soudnictví. Samotný nesouhlas stěžovatelky s řádně odůvodněnými rozhodnutími obecných soudů je protiústavními nečiní.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení , a proto ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. července 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu