Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1854/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Sodomky, zastoupeného Mgr. Milanem Vraspírem, advokátem se sídlem v Dolních Břežanech, Pražská 636, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č. j. -492 ze dne 14. 4. 2021, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníků řízení, a dále společností a) Hedva, a. s., se sídlem v Moravské Třebové, Na Stráni 572/6, a b) Generali Česká pojišťovna a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Před Okresním soudem ve Svitavách (dále jen "nalézací soud") bylo k žalobě stěžovatele proti vedlejším účastnicím pod sp. zn. vedeno řízení o náhradu škody na zdraví způsobené pracovním úrazem. Nadepsaným rozsudkem rozhodl Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "odvolací soud"), že žalovaná vedlejší účastnice a) je povinna nahradit stěžovateli ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve vymezeném období částkou 299 732 Kč; v rozsahu zbývající odvoláním napadené částky 69 262,80 Kč byla žaloba zamítnuta (výrok I). Napadenými výroky dále odvolací soud rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu před nalézacím soudem (výrok II) a že vedlejší účastnice nahradí stěžovateli náklady odvolacího řízení ve výši 9 466,72 Kč (výrok V).

2. Včasnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz , , o Ústavním soudu (dále jen " ")], domáhá zrušení napadeného rozhodnutí zejména pro porušení ve spojení s d (dále jen " "). Stěžovatel nesouhlasí s úvahou odvolacího soudu hodnotící úspěch stran ve věci v nalézacím řízení jako téměř shodný a v odvolacím řízení úspěch stěžovatele jako převažující, nikoli však plný.

3. Stěžovatel ve svém podání brojí převážně proti zmíněným nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu, nesprávnost posouzení míry úspěchu procesních stran nicméně odvíjí od nesouhlasu s přiznanou výší náhrady za ztrátu na výdělku a petitem ústavní stížnosti žádá zrušení rozsudku odvolacího soudu, neomezuje se pouze na výroky II a V. Z toho Ústavní soud dovozuje, že stěžovatel ve skutečnosti napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu. Jelikož však proti meritornímu výroku bylo možné podat dovolání, o čemž byl stěžovatel také náležitě poučen, je ústavní stížnost proti výroku I rozsudku odvolacího soudu nepřípustná a budiž odmítnuta podle .

4. Ve zbývající části, tj. ve vztahu k výrokům II a V, které se dále stěžovatele dotýkají a proti nimž také argumentačně brojí, je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

5. Plný procesní úspěch ve věci ( ) dovozuje stěžovatel ze skutečnosti, že žalovaný právní titul (co do důvodu) mu svědčil, bez ohledu na výši žalované a následně přiznané částky. Odvolací soud nicméně jeho přesvědčení nesdílel a ohledně nalézacího řízení (bod 30 rozsudku, odůvodňující výrok II) uvedl, že v části řízení o náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění dosáhl stěžovatel jen nepatrného úspěchu ze žalované částky (aniž by celou zamítnutou část nároku bylo možno považovat za výsledek znaleckého posudku nebo úvahy soudu) a v části řízení o náhradu za ztrátu na výdělku stěžovatel požadoval 580 892 Kč, ale uspěl jen s částkou 299 732 Kč, což představuje téměř shodný poměr úspěchu obou stran sporu. Co se týče odvolacího řízení (bod 32 rozsudku), jehož předmětem byla vzhledem k rozsahu odvolání již jen částka 368 994,80 Kč, shledal odvolací soud na straně stěžovatele úspěch z 81 %, z čehož vyplynul rozdíl úspěchu obou stran v poměru 62 %, ve kterém stěžovateli náleží náhrada nákladů odvolacího řízení, čemuž odpovídá částka přiznaná výrokem V rozsudku.

6. Jak je patrno z předchozího odstavce, nelze stěžovateli přisvědčit, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo svévolné, nesrozumitelné či bez "spravedlivého odůvodnění". Namítané ani jiné vady Ústavní soud v postupu odvolacího soudu nezaznamenal; základní práva stěžovatele jím nejsou dotčena. Přirovnává-li se stěžovatel poukazem na nález

sp. zn.

ze dne 19. 2. 2015 (N 38/76 SbNU 515) k obětem trestné činnosti a jejich právu na právní pomoc v trestním řízení, neshledává Ústavní soud přirovnání bez nutnosti dalšího vysvětlování přiléhavým. A konečně, nerozumí-li stěžovatel zákonitostem výpočtu poměrného úspěchu stran ve věci (viz odůvodnění výroku V rozsudku), nechť se pro vysvětlení obrátí na svého právního zástupce.

7. Závěrem Ústavní soud dodává, že několik let trvající soudní pře je sice politováníhodná skutečnost, z hlediska rozhodování o nákladech řízení je taková námitka ovšem bez relevance, neboť podobné kritérium (z dobrých důvodů) nezná. Domnívá-li se stěžovatel, že délka předmětného řízení překročila únosné meze, nezbývá mu, než požadovat náhradu takto vzniklé nemateriální újmy po státu v režimu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.

8. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti jako návrh nepřípustný podle , zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. července 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu