Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1407/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele V. Š., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, zastoupeného Mgr. Tomášem Zárazem, advokátem se sídlem v Plzni, U Radbuzy 429/4, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -1384 ze dne 17. února 2021 a rozsudkům Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 29. září 2020 a Krajského soudu v Plzni č. j. -1171 ze dne 5. června 2020, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Plzni, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Plzni (dále jen "nalézací soud") uznal stěžovatele vinným ze spáchání zločinu vraždy podle a 3 písm. i) , a uložil mu výjimečný trest odnětí svobody v trvání dvaceti tří let ve věznici se zvýšenou ostrahou a povinnost zaplatit poškozené zdravotní pojišťovně 146 905 Kč s příslušenstvím. Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání stěžovatele zrušil rozsudek nalézacího soudu v celém rozsahu a znovu rozhodl tak, že stěžovatele uznal vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu vraždy podle , uložil mu trest odnětí svobody v trvání šestnácti let ve věznici se zvýšenou ostrahou a povinnost zaplatit poškozené zdravotní pojišťovně 146 905 Kč s příslušenstvím. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele jako podané z jiných než z dovolacích důvodů.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), tvrdí, že obecné soudy neprovedením navržených důkazů nesprávně vyhodnotily jeho příčetnost v době spáchání skutku.

3. Stěžovatel namítá, že již u hlavního líčení před nalézacím soudem navrhoval výslech svého německého praktického lékaře, který nejlépe zná jeho zdravotní stav, jeho konkrétní reakce na užívaný lék a dokáže posoudit jeho interakci s vypitým alkoholem lépe, na rozdíl od znalců slyšených před soudem, kteří nemají příslušnou specializaci. Nebyl-li německý lékař vyslechnut a nebyl-li proveden ani revizní znalecký posudek, a tuto vadu řízení nenapravily ani odvolací soud nebo Nejvyšší soud v řízeních o opravných prostředcích, zasáhly tak obecné soudy do jeho práv zakotvených v d (dále jen " ") a v písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

4. Z napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatel byl po požití předepsaného léku i alkoholu nalezen v přítomnosti své těžce zraněné matky, která následně zraněním podlehla. Ohledáním těla a znaleckým zkoumáním byla zjištěna aktivní účast stěžovatele na vzniku smrtelných zranění. Stěžovatel s odkazem na užitý lék v kombinaci a vypitým alkoholem zpochybňoval svoji příčetnost v době jednání a domáhal se vypracování revizního znaleckého posudku a výslechu lékaře.

5. Nalézací soud se potřebností stěžovatelem navržených důkazů pro závěr o jeho příčetnosti podrobně zabýval a pečlivě (odst. 35 rozsudku) vysvětlil, proč neshledal důvod provést je. Přitom vycházel i z důkazů poskytnutých navrženým svědkem - k posouzení příčetnosti v době spáchání trestného činu však nebyl jeho výslech nezbytný, neboť to vyplynulo nejen ze znaleckých posudků (jejichž validitu stěžovatel zpochybňoval), ale rovněž ze svědectví přítomných osob a ze záznamu pořízeném přivolanými policisty.

6. Odvolací soud konstatoval, že uplatněné námitky jsou opakováním obhajoby; hodnocení provedených důkazů i vysvětlení, proč jiné důkazy provedeny nebyly, považuje za dostatečné - s tím, že i příčetnost stěžovatele byla zjištěna dostatečně. Důvodem pro změnu výroku byla pouze skutečnost, že znalci definované příčiny smrtelných zranění a aplikace zásady in dubio pro reo nesvědčí o zvláště surovém nebo trýznivém způsobu vraždy [ ].

7. Nejvyšší soud se zabýval dovoláním v potřebném rozsahu a konstatoval, že stěžovatel brojí výhradně proti správnosti skutkových zjištění a úplnosti dokazování - jím vznesené námitky jsou jen nesouhlasem s vyslovenými závěry; tvrzené opomenutí důkazů nezjistil.

8. Z rozhodnutí obecných soudů je patrné, že stěžovatel opakuje svoji obhajobu a rovněž v ústavní stížnosti dovozuje zásah do svých základních práv ve skutečnosti, že jím navržený důkaz nalézací soud vyloučil jako nadbytečný za situace, kdy k posouzení příčetnosti existovaly i další bezprostřední důkazy. Ústavní soud není povolán zjišťovat a hodnotit skutkový stav, tato činnost přísluší obecným soudům; jeho úkolem je posoudit, zda v řízení před obecnými soudy nebyla porušena ústavně základní práva a svobody, nebo nejsou-li vyslovené závěry hrubě nepřiléhavé, nevykazují-li znaky svévole. Takovou skutečnost v projednávané věci Ústavní soud nezjistil.

9. Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvedl nic, co by svědčilo o zásahu do práva na přístup k soudu ( y), které umožňuje stěžovateli domáhat se zákonem předvídaným postupem svých práv. Nebylo porušeno ani právo vyslýchat svědky [ písm. d) Úmluvy], neboť to nezaručuje možnost nechat vyslechnout každou osobu, kterou za svědka označí účastník řízení, ale jen takové osoby, které mohou pomoci objasnit konkrétní okolnosti šetřeného jednání. Obecné soudy v řízení postupovaly v souladu s procesními předpisy, svá rozhodnutí řádně a úplně odůvodnily a vyslovily jednoznačný závěr o naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu.

10. Podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný; v části směřující proti dříve zrušenému rozsudku nalézacího soudu není Ústavní soud podle příslušný (není povolán jej zrušit podruhé).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. července 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu