Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1773/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky Jany Procházkové, zastoupené Mgr. Ivetou Horáčkovou, advokátkou se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 14, proti výrokům VI až IX rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. -316 ze dne 1. 4. 2021, ve znění opravného usnesení č. j. -329 ze dne 7. 6. 2021, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a Petra Procházky, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

1. U Okresního soudu v Novém Jičíně (dále jen "nalézací soud") bylo pod sp. zn. vedeno řízení o vypořádání společného jmění manželů, stěžovatelky a vedlejšího účastníka (dále jen "SJM"), a o zrušení a vypořádání jejich podílového spoluvlastnictví. Krajský soud v Ostravě (dále jen "odvolací soud") rozhodl o odvolání obou účastníků ohledně merita věci a napadenými výroky rozhodl o nákladech řízení: výrokem VI rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů nalézacího řízení (jak v části týkající se vypořádání zaniklého SJM, tak i zrušeného spoluvlastnictví); výrokem VII zavázal stěžovatelku nahradit České republice náklady řízení (znaleckého dokazování) částkou 11 620 Kč a vedlejšího účastníka částkou 3 620 Kč (tj. rovným dílem při zohlednění zálohy uhrazené vedlejším účastníkem); výrokem VIII rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení o vypořádání zaniklého SJM; a konečně výrokem IX uložil vedlejšímu účastníku zaplatit stěžovatelce plnou náhradu nákladů odvolacího řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků v částce 20 776 Kč.

2. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Ústavní stížnost byla podána včas osobou zastoupenou advokátem [k podmínkám řízení viz , , o Ústavním soudu (dále jen " ")]. Závěr o její oprávněnosti brojit proti uvedeným výrokům rozsudku odvolacího soudu je však možno učinit pouze ve vztahu k výrokům VI až VIII, neboť výrokem IX byla uložena povinnost vedlejšímu účastníku ve prospěch stěžovatelky, a to v nejvyšším možném rozsahu (opak ostatně stěžovatelka ani netvrdí, napadení výroku IX ve svém podání ani nijak konkrétně neodůvodňuje). Důvodem odmítnutí ústavní stížnosti v části směřující proti výroku IX rozsudku odvolacího soudu je tak , podle kterého jde o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.

3. Co se týče výroků VI až VIII rozsudku odvolacího soudu, je ústavní stížnost proti nim s ohledem na (dále jen " ") přípustná ve smyslu , jsou tedy dány podmínky jejího projednání. V uvedené části je však ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

4. Stěžovatelka se zrušení jmenovaných výroků domáhá s tvrzením porušení d (dále jen " ") ve spojení s y. Odvolací soud při rozhodování o nákladech předmětného řízení podle stěžovatelky nerespektoval kogentní úpravu ani ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu [nález

sp. zn.

ze dne 22. 9. 2011 (N 168/62 SbNU 481)] a náležitě nezohlednil podstatné okolnosti případu. Opírá-li odvolací soud své rozhodnutí zejména o nálezy

sp. zn.

ze dne 10. 11. 2020 a

sp. zn.

ze dne 12. 12. 2019 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz), kontruje na to stěžovatelka odkazy na zmíněný nález

sp. zn.

a nález

sp. zn.

ze dne 10. 6. 2020, které mají být pro věc přiléhavější a jejichž aplikace by přinesla stěžovatelce příznivější rozhodnutí o tom, kdo ponese náklady řízení.

5. Podstatu stěžovatelkou nastíněného problému tvoří výklad pravidla úspěchu ve věci, jímž se rozhodování o nákladech civilního sporného řízení řídí, tj. výklad , v řízeních s povahou iudicii duplicis, kterým se Ústavní soud v poslední době - ačkoli jde o rozhodování o nákladech řízení, které jsou jeho vedlejším produktem, nikoli podstatou - zabýval zevrubně, neboť jde často o nemalé částky. V podrobnostech proto lze na všechna zde zmíněná rozhodnutí odkázat.

6. V nálezu

sp. zn.

, který je zatím posledním meritorním rozhodnutím Ústavního soudu a který zohledňuje všechna dřívější, zde uvedená rozhodnutí vztahující se k uvedené problematice, dospěl první senát k závěru, že úspěch účastníka v řízení s povahou iudicii duplicis není možné odvíjet od žalobního návrhu a od toho, jak se mu výsledek řízení přiblížil. Velmi stručně rekapitulováno: Zaprvé nelze nikoho nutit v majetkovém společenství setrvávat proti své vůli, zadruhé jej nelze sankcionovat za prosazování určitého způsobu vypořádání (výsledek je nezávislý na vůli účastníků, řídí se zákonnou posloupností a úvahou soudu) a zatřetí žádný z účastníků co do nominální hodnoty majetku výsledkem řízení zásadně ničeho netratí. Za daných východisek proto nelze než uzavřít, že přiléhavým výkladem v podobných typech řízení bude primární aplikace jako obecného východiska, za případného zvážení výjimečné aplikace odstavce třetího, odůvodní-li to okolnosti případu.

7. Stěžovatelka uvádí, že odvolací soud rezignoval na povinnost zvážit, zda procesní chování vedlejšího účastníka nedosahovalo obstrukčního charakteru a zda nebylo namístě aplikovat uvedenou výjimku, tj. rozhodnout o nákladech řízení podle S tímto náhledem se však Ústavní soud neztotožňuje.

8. Odvolací soud věnoval rozhodování o nákladech předmětného řízení náležitou pozornost a své úvahy promítl v odůvodnění napadeného rozhodnutí adekvátním způsobem (srov. body 31-44 rozsudku), opíraje se jednak o ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, jednak o závěry nejnovějšího nálezu

sp. zn.

. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že výchozí teze uvedeného nálezu (a tedy ani jejich aplikace odvolacím soudem) nijak neodporují nálezu

sp. zn.

a jsou s ním naopak v souladu. Konkrétními okolnostmi věci se odvolací soud zabýval a uzavřel, že v posuzované věci nejsou dány důvody pro výjimku z pravidla, že každý nese své náklady, což dostatečně osvětlil v bodech 36 a 37 odůvodnění. Odvolací soud tak patrně nesdílel přesvědčení stěžovatelky, že po celou dobu řízení (i před jeho zahájením) projevovala vůli vyřešit majetkové vypořádání účastníků dohodou, k jejímuž uzavření nedošlo výhradně z důvodů na straně vedlejšího účastníka. Pakliže odvolací soud svůj závěr odůvodnil srozumitelným způsobem a nezkrátil práva účastníků ani jiným způsobem (což se Ústavnímu soudu nejeví), jde o výraz jeho nezávislé rozhodovací činnosti a Ústavnímu soudu do ní nepřísluší zasahovat.

9. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle , zčásti podle téhož zákona. Vzhledem k osudu ústavní stížnosti se Ústavní soud nezabýval návrhem stěžovatelky na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem (srov. k tomu a 4 ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. července 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu