Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1121/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. R. K., t. č. ve Věznici Mírov, P.O.BOX 1, právně zastoupeného JUDr. Milanem Růžičkou, advokátem se sídlem Bratrů Veverkových 702, Pardubice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 2. 2021 č. j. -718 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12. 2020 č. j. -706, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen " ") a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud"), neboť má za to, že uvedená rozhodnutí jsou v rozporu s jeho základními právy dle , a d (dále jen "Listina).

2. Z obsahu ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a dalších přiložených listin Ústavní soud zjistil, že napadená rozhodnutí byla vydána v řízení o návrhu stěžovatele na povolení obnovy řízení, v němž byl stěžovatel shledán vinným z pokusu vraždy (jeho jednání spočívalo - stručně řečeno - v tom, že v prostorách Věznice Valdice napadl poškozeného spoluvězně kladivem a způsobil mu četná, život ohrožující poranění v oblasti hlavy). Podstata stěžovatelova návrhu na povolení obnovy řízení spočívala v názoru, že byl za pokus vraždy odsouzen podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jenž byl přijat "nějakým Parlamentem", který není legitimním zákonodárným orgánem na území České republiky. Stěžovatel měl totiž za to, že zákonodárná pravomoc přísluší podle y pouze a jedině Federálnímu shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky (dále jen " "), event. České národní radě.

3. Krajský soud ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl, že návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení se zamítá. V odůvodnění objasnil, za jakých podmínek lze povolit obnovu řízení, a uzavřel, že stěžovatelem uváděné skutečnosti tyto podmínky nenaplňují. V této souvislosti mj. uvedl, že v době přijetí (2009) a v době spáchání předmětného skutku stěžovatelem (2015) náležela zákonodárná moc v České republice bez jakýchkoliv pochybností Parlamentu ČR, jenž je tvořen Poslaneckou sněmovnou a Senátem, přičemž Federální shromáždění v té době dávno neexistovalo. Skutečnost, že byl přijat Parlamentem ČR, proto nemůže být pro stěžovatele novou, natož neznámou skutečností. Stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení proto zamítl. rozhodl ústavní stížností napadeným usnesením tak, že stěžovatelovu stížnost zamítl. V odůvodnění označil argumentaci stěžovatele za kuriózní a vysvětlil, z jakého důvodu má za to, že stěžovatel soudu nepředložil žádné nové nebo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy.

4. V ústavní stížnosti stěžovatel opět uvádí, že dle y lze osobu stíhat nebo zbavit svobody jen z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, resp. dle y jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest nebo jiné újmy na právech nebo majetku lze za jeho spáchání uložit. V návaznosti na to stěžovatel rozvíjí svou teorii, jejíž podstata spočívá v tom, že není "zákonem" ve smyslu a y, neboť nebyl přijat legitimním zákonodárným orgánem (dle stěžovatelova mínění je jím Federální shromáždění , event. Česká národní rada), nýbrž nelegitimním a právně neexistujícím Parlamentem ČR. Z toho důvodu má stěžovatel za to, že za pokus vraždy byl odsouzen protiústavně.

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 a vyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého práva. Ústavní stížnost je proto přípustná ( a contrario).

6. Po zvážení obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu .

7. Jelikož námitky, které stěžovatel uplatňuje v ústavní stížnosti, jsou zcela absurdní a navíc totožné s námitkami uplatněnými v řízení před krajským soudem a , Ústavní soud nepovažuje za nutné a účelné, aby se k nim podrobně vyjadřoval jako třetí soudní orgán v řadě. V plném rozsahu proto odkazuje na odůvodnění napadených rozhodnutí, které považuje za řádné, logické, srozumitelné a prosté jakýchkoliv ústavně relevantních vad. Jmenované soudy se s námitkami stěžovatele vypořádaly sice relativně stručným, avšak výstižným způsobem, jehož hloubka a rozsah odpovídá smysluplnosti stěžovatelem uplatněných námitek.

8. Pro ilustraci irelevance stěžovatelem uplatněných námitek, které spočívají na neuznání rozpadu České a Slovenské Federativní Republiky (ústavní , o zániku České a Slovenské Federativní Republiky), neuznání vzniku samostatné České republiky a s tím související formace orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní (ústavní , České republiky), a nerespektování skutečnosti, že zákonodárná moc v České republice náleží Parlamentu ( a násl. y), lze uvést, že pokud by stěžovatel chtěl být ve svých názorech konzistentní, musel by se ochrany svých základních práv domáhat u - již téměř tři dekády neexistujícího - Ústavního soudu , nikoli u zdejšího soudu.

9. Závěrem Ústavní soud dodává, že obligatorní právní zastoupení fyzických a právnických osob jakožto stěžovatelů advokátem [ až 31 ve spojení s ] není samoúčelné. Smyslem tohoto procesního institutu nuceného právního zastoupení je, aby Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání, respektive aby bylo v řízení před Ústavním soudem zajištěno kvalitní a právně kvalifikované uplatňování základních práv stěžovatelů. To se nicméně nestalo, a to i navzdory skutečnosti, že stěžovatel v řízení o nyní projednávané ústavní stížnosti advokátem zastoupen byl.

1. Ústavní soud ze všech shora uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl pro zjevnou neopodstatněnost podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. července 2021

Ludvík David, v. r.

předseda senátu