Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 840/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele J. M., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, zastoupeného Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem se sídlem v Šumperku, náměstí Míru 137/9, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -2432 ze dne 28. ledna 2021 a usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 5. ledna 2021, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") napadeným usnesením nevyloučil k námitce stěžovatele soudce senátu 7 To vrchního soudu z rozhodování ve věci. Následnou stížnost stěžovatele Nejvyšší soud zamítl.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), požaduje zrušení napadených usnesení, neboť řízení je podle něj opakovaně zatíženo procesními chybami a projevy libovůle. Z toho je patrný vztah soudců k věci, odepření spravedlnosti, porušení práva na spravedlivý proces, práva na obhajobu a na zákonného soudce.

3. Stěžovatel uvádí, že Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením sp. zn. ze dne 27. října 2020 nevyhověl jeho návrhu na obnovu řízení a vrchní soud nevyhověl ani jeho stížnosti (usnesení sp. zn. ze dne 8. prosince 2020), ani následnému návrhu na vyloučení soudců senátu 7 To (nyní napadené usnesení). V řízení před vrchním soudem spatřuje stěžovatel prvky libovůle a závažné procesní chyby, což vše svědčí o nikoliv nestranném poměru soudců k věci. Za závažné považuje to, že vrchní soud rozhodl o stížnosti sp. zn. ještě dříve, než mu stěžovatel předložil návrh na vyloučení soudců senátu 7 To. Vrchnímu soudu dále vytýká, že se nezabýval dostatečně jeho námitkami. Ani Nejvyšší soud, který se zabýval námitkami stěžovatele obsáhleji, nepostupoval správně. Za porušení svých práv považuje stěžovatel nevypořádání se s jeho blíže nespecifikovanou blanketní stížností, k níž Nejvyšší soud konstatoval, že stěžovatel podává opakovaně mnohé návrhy. V tom spatřuje stěžovatel projev osobního vztahu soudců k věci a má za to, že byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v a 38 d (dále jen " "), a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"); současně měl být porušen , 95 a a 2 y.

4. Z předložených podkladů i z lustra Ústavního soudu se podává, že dne 23. července 2020 podal stěžovatel k městskému soudu třetí návrh na obnovu řízení ve věci vedené pod sp. zn. společně s návrhem na vyloučení předsedkyně senátu městského soudu. V následném řízení:

a. návrh na obnovu řízení městský soud zamítl usnesením ze dne 27. října 2020, stížnost vrchní soud zamítl usnesením sp. zn. ze dne 8. prosince 2020 (ústavní stížnost byla pro neodstranění vad odmítnuta usnesením

sp. zn.

ze dne 12. května 2021);

b. návrh na vyloučení předsedkyně senátu zamítl městský soud usnesením ze dne 22. září 2020, následnou stížnost (ze dne 2. října 2020) zamítl vrchní soud usnesením sp. zn. ze dne 23. března 2021 (ve věci byla dne 10. května 2021 podána ústavní stížnost vedená pod

sp. zn.

);

c. v rámci řízení o stížnosti proti nevyloučení soudkyně navrhl stěžovatel dne 29. prosince 2020 vyloučení členů senátu 7 To vrchního soudu - ve věci bylo rozhodnuto shora napadenými usneseními.

5. V projednávané věci vrchní soud k návrhu stěžovatele (bod c.) konstatoval zákonné důvody pro vyloučení soudce (vztah k věci, účastníkům řízení nebo jejich zástupcům) - s tím, že žádný z nich není naplněn a stěžovatel je dovozuje jen ze skutečnosti, že soudci senátu 7 To již dříve rozhodli v rozporu s jeho představou. Takový návrh vrchní soud odmítl jako nedůvodný a bezpředmětný; odkázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 13. listopadu 2014, podle kterého nelze vyvozovat vztah k projednávané věci z nespokojenosti s postupem, a to ani v případě, kdy "takový postup vykazuje určité nedostatky". Vrchní soud tedy rozhodně neuvedl, že v projednávané věci bylo postupováno protizákonně, jen citoval příslušný judikát.

6. Nejvyšší soud předně konstatoval, že návrh na vyloučení soudců senátu 7 To vrchního soudu podal stěžovatel dodatečně a soudu byl doručen dne 9. prosince 2020, tedy až po vydání usnesení zamítajícího stížnost proti nepovolení obnovy (bod a.). Nejvyšší soud zopakoval zákonné důvody pro vyloučení soudce i relevantní judikaturu a uvedl, že rozhodnutí vrchního soudu těmto požadavkům dostálo, neboť pouhý subjektivní pohled stěžovatele nelze považovat bez dalšího za poměr k projednávané věci. Za nedůvodné pak označil námitky stěžovatele týkající se upřednostnění rozhodnutí o stížnosti proti nepovolení obnovy (bod a.) před rozhodnutím o námitce na vyloučení soudkyně městského soudu (bod b.), neboť nejde o postup v rozporu s trestním řádem. Nejvyšší soud se zabýval i námitkami na porušení práva na spravedlivý proces a odkázal na usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 4. května 2005 (všechna rozhodnutí na http://nalus.usoud.cz), podle kterého uvedené právo negarantuje úspěch v řízení ani nezaručuje nárok na rozhodnutí odpovídající očekávání účastníka řízení.

7. Ústavní soud se opakovaně zabýval otázkou vyloučení soudce z projednávání věci [viz například nálezy

sp. zn.

ze dne 3. července 2001 (N 98/23 SbNU 11),

sp. zn.

ze dne 26. dubna 2005 (N 89/37 SbNU 207; 220/2005 Sb.) či

sp. zn.

ze dne 4. srpna 2020, aj.], s tím, že "[n]estrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah." [viz nález

sp. zn.

ze dne 27. října 2004 (N 159/35 SbNU 181)]. Byl-li návrh stěžovatele obecnými soudy odmítnut s přihlédnutím k zákonnému vymezení i přiléhavé judikatuře, nelze takovému postupu nic vytknout.

8. Podle y má každý právo na přístup k nezávislému a nestrannému soudu, který o jeho věci bude rozhodovat podle předem zákonem stanovených pravidel, při zachování práva na zákonného soudce zaručeného v y, jež poskytuje záruku, že i soudce bude určen podle předem stanovených pravidel a vylučuje jeho ustanovení ad hoc. Stěžovatel ve svých návrzích dovozuje porušení svých práv jen z toho, že obecné soudy opakovaně nevyhověly jeho návrhům na obnovu řízení (v němž obecnými soudy uznán vinným z pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání patnácti let) a ani dalším souvisejícím návrhům.

9. Podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. června 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu