Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2734/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky Společenství vlastníků Bassova se sídlem Bassova 40, Praha 9, zastoupené JUDr. Janem Nohejlem, advokátem se sídlem U Rajské zahrady 3, Praha 3, proti výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -139 ze dne 29. května 2019, spojená s návrhem na zrušení , občansky soudní řád, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítá.

Odůvodnění:

1. V ústavní stížnosti podle písm. d) y stěžovatelka napadá shora označené rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. -139 ze dne 29. 5. 2019, jehož výrokem II. měla být porušena její základní práva, zejm. došlo k zásahu do práva na spravedlivý proces dle d (dále jen " ") a práva vlastnit majetek dle y, jakož i práva na rovnost účastníků podle y. Současně s podáním stížnosti stěžovatelka spojila dle návrh na zrušení (dále jen " "), jelikož toto ustanovení považuje v rozporu s y; y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. V nyní projednávané věci je stěžovatelkou napaden rozsudek Městského soudu v Praze č. j. -139 ze dne 29. 5. 2019, kterým tento soud změnil původní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. -90 ze dne 19. 10. 2018, a to tak, že žalobu podanou stěžovatelkou, které soud prvního stupně zcela vyhověl, částečně zamítl a došlo též ke změně výroku o nákladech řízení, kdy na rozdíl od rozhodnutí soudu prvního stupně byla přiznána náhrada za náklady řízení žalovaným, jelikož stěžovatelka měla být úspěšná pouze ve 35 % své žaloby.

3. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá, že je výrok II. rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -139 ze dne 29. 5. 2019 o nákladech řízení nesprávný a bylo jím zasaženo do jejího ústavně zaručeného práva zakotveného v y - právo vlastnit majetek. Jelikož dle o .s .ř. není dovolání proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení přístupné, došlo dle stěžovatelky daným výrokem v rámci rozhodnutí Městského soudu v Praze též k porušení jejího práva zakotveného v y. Prvostupňové rozhodnutí mělo ve všech ohledech, tj. výroku o meritu věci i o nákladech řízení, nepříznivé důsledky výhradně pro žalované, kteří mohli podat (a podali) s odkazem na a odvolání v plném rozsahu tzn. jak do výroku o meritu věci, tak do výroku týkajícího se nákladů řízení. V návaznosti na podané odvolání se Městský soud v Praze rozhodl původní rozhodnutí soudu prvního stupně nesprávně změnit, tedy rozhodnout o věci sám. Tato změna rozhodnutí nicméně měla zcela zásadní dopad na stěžovatelku, jelikož pokud šlo o meritum věci, tak najednou místo 100% úspěšnosti ve věci, byla úspěšná (dle odůvodnění nového rozsudku) pouze z 35% a též došlo k naprostému obratu, pokud jde o náklady řízení, kdy místo původní výlučné povinnosti žalovaných uhradit stěžovatelce náklady řízení, byla to nyní naopak ona-stěžovatelka, kdo měl žalovaným uhradit náklady řízení. Proti výroku II. rozhodnutí o nákladech řízení, které byly oproti rozhodnutí soudu prvního stupně přiznány druhé straně (žalovaným), jímž došlo též ke změně rozhodnutí o nákladech řízení před soudem prvního stupně, stěžovatelka nemohla podat dovolání s odkazem na

4. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, neboť směřuje proti rozhodnutí městského soudu, proti němuž není přípustné dovolání. Včas podaná ústavní stížnost je procesně bezvadná a byla podána oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") senát návrh usnesením odmítne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

5. Předně Ústavní soud zdůrazňuje, že je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně na přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za řádně vedené. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

6. V projednávaném případě brojí stěžovatelka zaprvé proti rozhodnutí obecného soudu v části, kterou rozhodl o nákladech řízení, zadruhé namítá neústavnost omezující podmínky dovolání s ohledem na rovnost účastníků. Problematikou nákladů soudního řízení se Ústavní soud ve své rozhodovací praxi již mnohokrát zabýval, přičemž ji posuzuje zdrženlivě a do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje pouze výjimečně, je-li v extrémním rozporu s principy řádně vedeného soudního řízení a představuje-li závažný exces optikou intenzity zásahu do základního práva [viz např. nález ze dne 21. 3. 2006

sp. zn.

(N 65/40 SbNU 647)]. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci nejedná.

7. V obecné rovině pak lze konstatovat, že právo na přístup k soudu není absolutní, nýbrž může podléhat určitým omezením vyplývajícím z y, který zaručuje právo domáhat se svého práva u soudu stanoveným způsobem, přičemž podmínky a podrobnosti upravuje zákon ( y). Tento způsob je obvykle stanoven v procesních předpisech a je v zásadě na zákonodárci, jaká konkrétní pravidla (lhůty, obsahové a formální náležitosti podání a další) pro přístup k soudům stanoví. Z hlediska ochrany základních práv a svobod je nezbytné, aby jednotlivé podmínky, za nichž je možné se soudní ochrany domáhat, sledovaly legitimní cíl a byly vůči tomuto cíli přiměřené [viz bod 27 odůvodnění stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. (ST 45/87 SbNU 905; č. 460/2017 Sb.)]. Stěžovatelka ve svém návrhu určila podstatu stížnosti přezkum právní úpravy, aniž by nabídla přesvědčivé nosné argumenty, že došlo k pochybení v samotném nákladovém výroku ve smyslu výše uvedených mantinelů přezkumu otázky nákladů Ústavním soudem. Pravomoc pléna však není dána k řešení hypotetických otázek.

8. S ohledem na shora uvedené tak Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím městského soudu nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky.

9. Ústavní soud odmítl ústavní stížnost směřující proti napadeným rozhodnutím podle jako návrh zjevně neopodstatněný. Spolu s ústavní stížností odmítl i návrhy s ní spojené, pro jejich akcesorický charakter.

Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. června 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu