Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1462/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), soudce Vladimíra Sládečka a soudce Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti Escrow s. r. o., se sídlem Za Poříčskou bránou 315/10, Praha 8, zastoupené Vladislavem Prokůpkem, advokátem se sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1, proti usnesení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 sp. zn. 2 ZN 3163/2018 ze dne 3. 3. 2021 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -15 ze dne 30. 3. 2021 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, jimiž mělo dojít zejména k porušení , a d.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že dne 29. 6. 2018 byly na základě trestního oznámení Finančního analytického úřadu zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle . Usnesením policejního orgánu ze dne 2. 7. 2018 byly dle § 79a odst. 1 trestního řádu po předchozím souhlasu státního zástupce zajištěny peněžní prostředky stěžovatelky na celé řadě bankovních účtů, vedených u různých bankovních institucí.

Dne 11. 2. 2021 stěžovatelka požádala o zrušení zajištění peněžních prostředků. V záhlaví označeným usnesením státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 žádost stěžovatelky zamítl. Proti jeho rozhodnutí podala stěžovatelka stížnost, již Obvodní soud pro Prahu 2 v záhlaví uvedeným usnesením jako nedůvodnou zamítl.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítla, že napadená rozhodnutí neobsahují informace, z nichž by byly zjistitelné skutečnosti vztahující se ke konkrétnímu skutku zakládajícímu podezření z trestného činu, a neobsahují tak doložení podmínek dle § 79a trestního řádu. Stěžovatelka v tomto směru pokládá napadená rozhodnutí za nedostatečná a nepřezkoumatelná. Stěžovatelka dále namítla, že její peněžní prostředky jsou zablokovány již po dobu 36 měsíců, přičemž prověřování ze strany policejního orgánu stále není ukončeno, přestože v jejím případě je zákonem stanovená lhůta pro trvání prověřování 3 měsíce. Stěžovatelka má celkově za to, že postup orgánů činných v trestním řízení je nepřiměřený dosud zjištěným okolnostem a svědčí o svévoli, jež je neslučitelná s ústavněprávní ochranou vlastnictví. Tuto svoji argumentaci stěžovatelka v ústavní stížnosti dále rozvedla.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaných rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud považuje za nutné nejprve podotknout, že se již týmž zajištěním peněžních prostředků stěžovatelky na dotčených bankovních účtech zabýval, a to v souvislosti se zamítnutím její dřívější žádosti o zrušení tohoto zajištění. V usnesení

sp. zn.

ze dne 27. 8. 2019, jímž byla následná ústavní stížnost stěžovatelky jako zjevně neopodstatněná odmítnuta, Ústavní soud poukázal na to, že přípustnost jeho zásahu do přípravného řízení v rámci trestního procesu je nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Ústavní soud má pravomoc napravovat pouze extrémní excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Jsou to však právě orgány činné v trestním řízení, jejichž úkolem je posoudit ústavnost použití zajišťovacích nástrojů, neboť mají znalosti skutkových okolností a jsou schopny lépe posoudit vhodnost a potřebnost konkrétního zajištění. V té souvislosti Ústavní soud zdůraznil, že zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu a zaknihovaných cenných papírů je institutem, který napomáhá objasňování a případně reparaci závažné, zejména hospodářské kriminality, jehož podstatou je nikoliv odejmutí těchto prostředků majiteli, ale omezení dispozičního práva. Jedná se zde sice o omezení vlastnického práva, avšak v rámci výluky z ochrany vlastnictví, která je při zachování v zákoně specifikovaných podmínek přiměřená cíli sledovanému právní úpravou, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností (k tomu viz např. nález

sp. zn.

ze dne 30. 1. 2008, N 25/48 SbNU 291, či nález

sp. zn.

ze dne 2. 12. 2013, N 206/71 SbNU 429).

Ústavní soud dále připomněl, že zajištění majetku je možné, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že tento majetek je určen ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byl použit nebo je výnosem z trestné činnosti, přičemž vyšší stupeň pravděpodobnosti, dostatečně odůvodněný konkrétními zjištěnými skutečnostmi, postačí. Z preventivní povahy zajišťovacích institutů pak nutně vyplývá, že se pohybují vždy v rovině pravděpodobnosti, a nikoli jistoty ohledně budoucích následků, jež se snaží předvídat. Závěr, že zajištěný majetek má uvedené určení, tedy nemusí být plně hodnověrný a není ani konečný, neboť může být dalším šetřením vyvrácen.

Ústavní soud se rovněž vyjádřil k otázce délky trvání takového zajištění. Vyzdvihl, že časové omezení užívání předmětných peněžních prostředků musí splňovat požadavek přiměřenosti. Pokud by zajištění peněžních prostředků trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, šlo by o neproporcionální zásah do vlastnického práva. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi shledal porušení základních práv stěžovatelů z důvodu délky zajištění peněžních prostředků v ojedinělých případech, v nichž délka zajištění trvala například 6 let v rámci přípravného řízení (srov. nález

sp. zn.

ze dne 30. 1. 2008, N 25/48 SbNU 291) či 12 let, kdy v době podání stížnosti bylo řízení ve fázi druhého odvolacího řízení (viz nález

sp. zn.

ze dne 13. 3. 2018).

Ústavní soud posoudil nosné důvody nyní napadených rozhodnutí na pozadí výše nastíněných obecných východisek, plynoucích z jeho judikatury, avšak porušení základních práv stěžovatelky neshledal. Ačkoliv doba trvání zajištění finančních prostředků stěžovatelky na bankovních účtech, oproti stavu rozhodování Ústavního soudu v předchozí věci

sp. zn.

, pokročila, nelze přehlédnout, že spolu s tím pokročilo i samotné vyšetřování. Jeho dosavadní výsledky spíše utvrzují na počátku panující podezření ze spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti. Peníze měly být od zahraničních osob vylákány pod příslibem výhodných investic do různých investičních instrumentů a komodit (měnových kurzů, virtuálních měn a dalších spekulativních nástrojů). Investiční služby však byly nabízeny subjektem, který nemá na území Evropské Unie povolení k takové činnosti. Ve značném množství případů přitom nikdy nemělo dojít nejen ke zhodnocení investovaných prostředků, ale především ani k jejich vrácení přes výslovné požadavky investorů. Současně nelze odhlédnout od skutečnosti, že celá věc má značný mezinárodní přesah. Odhalování okolností nasvědčujících spáchání zmíněného trestného činu vyžaduje intenzivní mezinárodní justiční spolupráci s vícero zeměmi. Jak již zmínil státní zástupce v napadeném usnesení, žádostí o právní pomoc bylo podáno více než šedesát, přičemž do doby rozhodnutí státního zástupce o nejnovější žádosti stěžovatelky o zrušení zajištění orgány činné v trestním řízení vyčkávají doručení zbývajících odpovědí, které jsou prozatím kompletní přibližně ze dvou třetin. Uváží-li se všechny tyto poměry provázející souzený případ, nelze stále ještě hovořit o tom, že by se ono pomyslné kyvadlo přiměřenosti provedeného zajištění vychýlilo v neprospěch základních práv stěžovatelky, a tím zároveň ve prospěch zrušení zajištěných peněžních prostředků, natož výrazně, jak se domnívá stěžovatelka. Lze s ní nicméně souhlasit v tom, že s narůstajícím časem se dočasnost zajišťovacího institutu relativizuje a je třeba ji posuzovat přísněji. Ostatně v tomto ohledu obvodní soud jakožto soud stížnostní již na příslušný policejní orgán apeloval, aby pokud možno co nejrychleji prošetřování dokončil a rozhodl o tom, zda ke spáchání trestného činu došlo a kdo se jej měl dopustit.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. června 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu