Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1194/21

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Martina Kroupy, zastoupeného Mgr. Miroslavem Dongresem, advokátem se sídlem Jablonec nad Nisou, Dolní nám. 679/5, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021 č. j. -283, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu, neboť má za to, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle d, , , a, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a y práv Evropské Unie.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. 4. 2019 č. j. -218, uložil žalované (STUDENT AGENCY k. s.) zaplatit stěžovateli částku 28 187 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 27. 10. 2014 do zaplacení (výrok I.), co do 8,05% úroku z prodlení za den 26. 10. 2014 žalobu zamítl (výrok II.), rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit stěžovateli částku 4 697 Kč (výrok III.) a na nákladech státu částku 700 Kč (výrok IV.). K odvolání žalované proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně tak, že rozsudek soudu v napadených výrocích I. a IV. potvrdil (výrok I.), a změnil výrok III. o náhradě nákladů řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit stěžovateli na náhradě nákladů řízení částku 27 048,50 Kč (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Žalovaná napadla rozsudek krajského soudu dovoláním, na jehož základě Nejvyšší soud rozsudek krajského a městského soudu - vyjma zamítavého výroku II - zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.

Stěžovatel v ústavní stížnosti nesouhlasí s právními závěry dovolacího soudu a namítá, že dovolací soud v dané věci nesplnil povinnost obrátit se na Soudní dvůr Evropské Unie. Tvrdí, že dovolací soud připustil dovolání, aniž by žalovaná formulovala konkrétní dovolací otázku a v dovolání nastolené otázky neměly žádný vliv na rozhodování soudů prvního a druhého stupně.

Před tím, než přistoupí k posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené , o Ústavním soudu (dále jen " "), a to včetně podmínky ustanovení , tj. vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje ( ).

K základním zásadám ovládajícím řízení o ústavních stížnostech patří zásada subsidiarity, podle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje ( ve spojení s a 4 ), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti. Rozhodovací činnost Ústavního soudu je tedy primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci daného řízení samotného. V posuzovaném případě je patrné, že předmětné řízení před obecnými soudy doposud neskončilo.

Napadeným rozsudkem Nejvyšší soud zrušil (až na dílčí část) předcházející rozhodnutí a věc vrátil prvostupňovému soudu k dalšímu řízení. Řízení tak dále pokračuje a stěžovatel má k dispozici zákonné prostředky, kterými může napadnout případné pro něj nepříznivé rozhodnutí.

Stěžovatel uvádí, že daná věc podstatně přesahuje jeho zájmy a měla by se tudíž uplatnit výjimka vyplývající z . Ústavní soud konstatuje, že odvíjí-li stěžovatel přesah svých vlastních zájmů pouze od výkladu kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu, s nímž nesouhlasí, pak by v důsledku jím zastávaného názoru mohlo každé kasační rozhodnutí (na základě tvrzené protiústavnosti) založit aplikovatelnost "mimořádného" ustanovení , čímž by byla popřena zásada subsidiarity ústavní stížnosti. Ústavní soud tak podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele neshledal.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení jako návrh nepřípustný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. června 2021

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.

soudce zpravodaj