Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1497/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatele R. P., zastoupeného JUDr. Ivanem Peclem, advokátem, se sídlem Zábrdovická 15/16, Brno, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. ze dne 11. března 2021, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Včas podanou ústavní stížností, která splňuje podmínky řízení dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo zrušeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. ze dne 7. 1. 2021, a ve věci znovu rozhodl tak, že zamítl žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (dále jen "VTOS"). Stěžovatel má za to, že byla porušena jeho základní práva zaručená d (dále jen " ") a dále a odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V době podání stížnosti již je stěžovatel podmíněně propuštěn z výkonu trestu na základě rozhodnutí Okresního soudu Brno-venkov, č. j. ze dne 30. 4. 2021.

2. Spolek Chamurappi, z. s. žádal návrhem z dubna 2020 o podmíněné propuštění stěžovatele z trestu odnětí svobody z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2014, sp. zn. ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. za současného přijetí záruky Chamurappi, zastoupené Ing. Zdeňkem Jemelíkem. Stěžovatel se k uvedenému návrhu připojil. Obvodní soud pro Prahu 4 nejprve svým prvním rozhodnutím ze dne 21. 9. 2020, č. j. -253 návrh spolku na podmíněné propuštění odsouzeného zamítnul. Městský soud v Praze svým rozhodnutím ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. vyhověl stížnosti odsouzeného a napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ten svým rozhodnutím ze dne 7. 1. 2021, č. j. -357 návrhu na podmíněné propuštění vyhověl, přičemž stěžovateli byla stanovena zkušební doba v trvání 5 let. Proti tomuto rozhodnutí podala státní zástupkyně odvolání, kterému městský soud napadeným usnesením vyhověl a rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 změnil tak, že návrh na podmíněné propuštění zamítnul.

3. Stěžovatel namítá, že usnesením městského soudu byl v rozporu s y zkrácen na svém právu na spravedlivý proces, jelikož se soud odklonil od judikatury Ústavního soudu, zejm. nálezu

sp. zn.

ze dne 28. 11. 2018 (N 195/91 SbNU 411). Soudy judikaturu nerespektovaly, přestože byla namítána a jejich rozhodnutí je projevem svévole. Stěžovatel namítá, že splnil všechny kumulativní podmínky pro podmíněné propuštění, tedy splnil časovou podmínku, i to, že povede v budoucnu po propuštění řádný život.

4. Ve svém doplnění ústavní stížnosti stěžovatel doložil rozhodnutí Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. ze dne 30. 4. 2021, na jehož základě je již v současné době z výkonu trestu podmíněně propuštěn, byla mu stanovena zkušební doba v trvání 60 měsíců, za současného vyslovení dohledu.

5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení . Uvedené ustanovení dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, resp. v rozhodnutí je završujícím, nebyla porušena ústavní práva účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno ústavně souladně a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů však Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.

6. Podmíněné propuštění upravené v stanoví tři kumulativní podmínky, při jejichž splnění soud odsouzeného podmíněně propustí na svobodu. První, objektivně lehce zjistitelnou, podmínkou je, že odsouzený vykonal alespoň polovinu uloženého trestu; soudy přitom nesmí při splnění dalších podmínek vyžadovat výkon delšího trestu, byly-li ostatní podmínky naplněny. Druhá a třetí podmínka se vztahuje k osobě odsouzeného. Ten má prokázat polepšení v důsledku výkonu trestu odnětí svobody (druhá podmínka) a je na místě od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život nebo soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného (třetí podmínka). Ustanovení přidávají k těmto třem základním (obligatorním) podmínkám tři další podmínky v případě osob odsouzených za zločin: zda odsouzený včas nastoupil do výkonu trestu, zda se pokusil odčinit následky svého činu a jak přistupoval k výkonu ochranného léčení, pokud jej vykonával.

7. Ústavní soud opakovaně konstatoval, že neexistuje ústavně zaručené právo na to, aby bylo vyhověno žádosti odsouzeného o podmíněné propuštění z VTOS. Posouzení splnění zákonných podmínek je věcí soudcovské úvahy. Je tedy na obecných soudech, aby zkoumaly a posoudily, zda podmínky pro aplikaci tohoto institutu jsou dány a aby své úvahy v tomto směru přiměřeným způsobem odůvodnily. Ústavní soud zásadně respektuje takové nezávislé rozhodnutí obecných soudů; je povolán zasáhnout pouze v případě, vybočuje-li výklad obecných soudů ze zásad spravedlivého procesu [srov. nález ze dne 5. 11. 2015,

sp. zn.

(N 194/79 SbNU 207), nález ze dne 15. 5. 2014,

sp. zn.

(N 97/73 SbNU 589), nález ze dne 1. 12. 2005,

sp. zn.

(N 219/39 SbNU 323), nebo nález ze dne 3. 1. 2017,

sp. zn.

].

8. Přestože tedy Ústavní soud zpravidla nezasahuje do rozhodování obecných soudů o žádosti odsouzeného o podmíněné propuštění z VTOS, ve výjimečných případech je jeho zásah namístě. Ústavní soud tak v minulosti přikročil k vydání kasačního nálezu například tehdy, pokud obecné soudy rozhodovaly o podmíněném propuštění na základě zcela nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci a opíraly se toliko o informace z doby odsouzení stěžovatele [nález ze dne 22. 3. 2001,

sp. zn.

(N 51/21 SbNU 439)], pokud své závěry řádně a přesvědčivě neodůvodnily, jestliže zákonnou podmínku prognózy vedení řádného života na svobodě posuzovaly pouze na základě minulého chování stěžovatele, respektive okolností vztahujících se k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, čímž porušily zákaz dvojího přičítání v rozporu s y [nález

sp. zn.

ze dne 28. 11. 2018 (N 195/91 SbNU 411)], či nerespektovaly při rozhodování o žádosti odsouzeného o podmíněné propuštění princip kontradiktornosti řízení a rovnosti zbraní dle y [nález ze dne 12. 5. 2011,

sp. zn.

(N 90/61 SbNU 405) a nález ze dne 4. 10. 2016,

sp. zn.

(N 185/83 SbNU 37)].

9. Ústavní soud v minulosti též opakovaně judikoval, že podmíněné propuštění je mimořádný zákonný institut [nález ze dne 15. 5. 2014,

sp. zn.

(N 97/73 SbNU 589), bod 7; nález ze dne 5. 11. 2015,

sp. zn.

(N 194/79 SbNU 207), bod 8; usnesení ze dne 7. 8. 2018,

sp. zn.

; nález ze dne 1. 12. 2005,

sp. zn.

(N 219/39 SbNU 323)]. Tato mimořádnost spočívá dle judikatury v tom, že soud má možnost, a nikoli povinnost odsouzeného podmíněně propustit. To ovšem neimplikuje, že by snad soudy měly možnost libovolného rozhodování či že by se na toto rozhodování nevztahovala povinnost rozhodovat předvídatelně a přesvědčivě. Český právní systém nezná automatické podmíněné propuštění, ale pouze jeho diskreční variantu; to však neznamená, že soud nemá povinnost odsouzeného podmíněně propustit, pokud odsouzený splnil všechny zákonné podmínky, což bez dalšího vyplývá z požadavku právního státu.

10. Z výše uvedeného vyplývá, že si stěžovatel nemohl nárokovat vyhovění jeho žádosti o podmíněné propuštění z VTOS. Městský soud při posuzování žádosti sice shledal, že stěžovatel splnil časovou podmínku spočívající ve výkonu alespoň poloviny uloženého trestu, avšak druhé a třetí podmínce, tedy prokázání polepšení v důsledku výkonu trestu i k prognóze vedení řádného života po propuštění na svobodu, již podle městského soudu nedostál.

11. Jak se podává ze shora uvedeného, rozhodnou v nyní posuzované věci je především okolnost, že městský soud napadené rozhodnutí odůvodnil způsobem, který považuje zdejší soud za ústavně konformní, přičemž vycházel i z judikatury Ústavního soudu. Jakkoliv je totiž možno si samozřejmě představit i odůvodnění pečlivější a přesvědčivější, není úkolem Ústavního soudu obecné soudy "edukovat", nýbrž zasahovat pouze v těch případech, kdy zjistí pochybení ústavní intenzity. K takovému deficitu odůvodnění však v této věci nedošlo.

12. Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. června 2021

Ludvík David v. r.

předseda senátu