Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1056/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele M. H., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Praha-Pankrác, zastoupeného Mgr. Martinem Křížem, advokátem se sídlem v Praze 9, Davidovičova 1675/4, proti usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 14. ledna 2021 a Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. ze dne 10. listopadu 2020, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "soud prvního stupně") zamítl nívrh stěžovatele na povolení obnovy řízení. Městský soud v Praze (dále jen "stížnostní soud") stížnost stěžovatele napadeným usnesením zamítl.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), namítá porušení svého práva na spravedlivý proces, neboť obecné soudy nedostatečně odůvodnily svá rozhodnutí a odmítly jeho důkazní návrhy.

3. Stěžovatel tvrdí, že ke svému návrhu na obnovu řízení připojil jednoznačné stanovisko finanční instituce, z něhož vyplývá, že svědkyně, na jejíž výpovědi bylo především založeno rozhodnutí o jeho vině, řadu informací zatajila, a proto navrhl její nový výslech. Stěžovatel je přesvědčen, že obecné soudy rozhodovaly předpojatě, nebyly ochotny připustit, že by po obnově vyšla najevo jeho nevina, a proto předjímaly, že navržené důkazy jsou irelevantní, přestože je patrné, že svědkyně řadu věcí zatajila; k tomu odkázal na judikaturu Ústavního soudu [např. nález

sp. zn.

ze dne 24. února 2009 (N 34/52 SbNU 343) nebo

sp. zn.

ze dne 20. června 2016 (N 117/81 SbNU 825)], i Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. ze dne 27. března 2008. Napadená usnesení považuje za nepřezkoumatelná a nedostatečně odůvodněná; namítá tzv. opomenutí důkazů [viz například nálezy

sp. zn.

ze dne 4. září 2002 (N 109/27 SbNU 213) či

sp. zn.

ze dne 23. března 2006 (N 70/40 SbNU 691)]. Z uvedených důvodů je stěžovatel přesvědčen, že napadenými usneseními obecné soudy porušily jeho základní práva zakotvená v a 40 odst. 2d (dále jen "").

4. Z napadených rozhodnutí i dalších písemností (viz

sp. zn.

) se podává, že stěžovatel byl uznán vinným mimo jiné i ze zločinu úvěrového podvodu [ a 5 písm. c) ]; navrhl, aby v obnoveném řízení byly znovu provedeny výslechy již slyšených svědků a vyžádáno stanovisko finanční instituce. Soud prvního stupně ve veřejném zasedání provedl stěžovatelem předložené listinné důkazy, jež měly vést k obnově řízení, nevyhodnotil je však jako potřebné novum, ale jen jako opakování obhajoby z předchozích fází trestního řízení. Závěry soudu prvního stupně stížnostní soud sdílel, a proto stížnost zamítl.

5. Užití mimořádného opravného prostředku - obnovy řízení - je rozděleno do dvou kroků: řízení o návrhu na povolení obnovy a následně samo obnovené řízení, které však nenastane, neposoudí-li obecný soud navržené důkazy za způsobilé zvrátit předchozí pravomocné závěry. Posouzení je plně v kompetenci soudu, který se znalostí původního řízení má veškeré předpoklady prověřit, zda jsou nově uplatněné skutečnosti významné či bezpředmětné. V rámci této kompetence soud prvního stupně srozumitelně a jednoznačně vysvětlil, proč není namístě vyhovět návrhu na obnovu řízení. Rovněž stížnostní soud posoudil tvrzené nové důkazy za opakování obhajoby.

6. Právo na přístup k soudu (y) zajišťuje každému, že v jeho věci bude rozhodovat nestranný a nezávislý soud podle předem stanovených pravidel a účastník může využít všechny procesní nástroje, které mu zákon přiznává. Avšak toto právo ani právo na spravedlivý proces ( Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) nezaručuje a ani zaručit nemůže, že řízení bude zakončeno rozhodnutím odpovídajícím požadavkům účastníka. Princip presumpce neviny (y) poskytuje každému záruku, že na něj bude hleděno jako na nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena; porušení tohoto práva nelze dovozovat v tom, že nebyla povolena obnova řízení, které bylo již dříve pravomocně ukončeno a kterým byla vina stěžovatele pravomocně vyslovena.

7. V projednávané věci obecné soudy postupovaly v souladu s trestním řádem, návrh stěžovatele přezkoumaly a přezkoumatelně vysvětlily, proč jej neshledaly způsobilým pro obnovu řízení ve věci samé. Nespokojenost stěžovatele s rozhodnutími obecných soudů nezakládá sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti. Podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. června 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu