Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1260/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., nyní ve výkonu zabezpečovací detence Brno, zastoupeného Mgr. Adamem Hrabovským, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 57/142a, proti usnesením Krajského soudu v Brně č. j. -254 ze dne 10. března 2021 a Městského soudu v Brně č. j. -236 ze dne 4. února 2021, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně a Městského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Brně (dále jen "soud prvního stupně") rozhodl, že u stěžovatele nadále trvají důvody zabezpečovací detence uložené mu usnesením Okresního soudu v Litoměřicích č. j. -73 ze dne 30. srpna 2017, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. -98 ze dne 16. ledna 2018 a zamítl žádost na změnu zabezpečovací detence na ochranné léčení sexuologické ve formě ústavní. Stížnost stěžovatele Krajský soud v Brně (dále jen "stížnostní soud") napadeným usnesením zamítl.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), namítá nepřesvědčivost závěrů obecných soudů o nutnosti ponechat jej v detenci.

3. Stěžovatel uvádí, že si je vědom závažnosti svého jednání, pro které byl dříve odsouzen, trest odnětí svobody v trvání dvaceti let vykonal, a následně se podrobil sexuologické ústavní léčbě, z níž byl pro své chování umístěn do detence. Tvrdí, že nyní má kontrolu nad svým chováním, což stvrzuje i znalec, který navrhl jeho umístění do ústavní léčby (jde o znalce, který dříve navrhl jeho detenci), a to i s ohledem na skutečnost, že jeho nebezpečnost je minimalizována kastrací v roce 1998. Přesto soud prvního stupně rozhodl o ponechání stěžovatele v detenci, především na základě komplexní zprávy o výkonu detence vypracované komisí u pro výkon zabezpečovací detence (dále jen " ").

4. Stěžovatel je přesvědčen, že soud prvního stupně nerespektoval nález

sp. zn.

ze dne 18. července 2018 (N 126/90 SbNU 109, všechna rozhodnutí též na http://nalus.usoud.cz), podle kterého má soud při rozhodování o detenci vycházet i z jiných důkazů, nezávislých na zprávě . Existuje-li rozpor znaleckého posudku a zprávy , měl soud prvního stupně provést další důkaz (například revizní posudek). Soud prvního stupně tak neučinil a své závěry dovodil ze spekulace, že stěžovatel se nedopustil žádné fyzické agrese proto, že detenční zařízení je připraveno takovým situacím předcházet. Naproti tomu znalec i při svém výslechu uvedl, že "[n]ebezpečnost posuzovaného z hlediska recidivy dalšího sexuálního deliktu je minimální. Je minimalizovaná chirurgickým výkonem. Je to spolehlivější než některé medikamentózní postupy ... tak si myslím, že odsouzený není nebezpečný pro společnost. Není nebezpečný v tom sexuálním smyslu určitě." Podle stěžovatele ani změnou detence na ústavní léčbu nedojde k jeho propuštění, bude nadále izolován a v případě neosvědčení se ústavní léčby by mohla být opět nařízena detence. Proto navrhuje, aby Ústavní soud zrušil napadená usnesení, jimiž měla být porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v a 36 odst. 1 d (dále jen " ").

5. Z usnesení soudu prvního stupně se podává, že ústavní ochranné sexuologické léčení bylo stěžovateli změněno na detenci pro nespolupráci s lékaři a psychology, vyšetřovacích a léčebných výkonů a negativního postoje k léčbě, které znemožňovaly účel ústavní léčby. Podle slyšeného znalce se nyní stěžovatel nechová kolizně, tvrdí sociální kontakty, a proto je znalec přesvědčen o jeho nápravě a motivaci k léčbě. Naopak opakovaně navrhuje zachování detence i ohledem na komplexnost poruchy stěžovatele a na jeho přizpůsobení se pobytu v zařízeních omezujících jeho osobní svobodu (posledních 25 let). Soud prvního stupně vycházel rovněž ze spisů Krajského soudu v Praze sp. zn. a Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. , z nichž je patrné, že stejný znalec navrhl v roce 2017 detenci, v nynějším vyjádření se však zaměřil jen na minimální nebezpečí sexuální recidivy a zcela pominul nebezpečí agresivity stěžovatele, která byla důvodem vraždy. Stížnostní soud závěry soudu prvního stupně zcela akceptoval.

6. Z napadených rozhodnutí je patrné, že obecné soudy nevycházely jen ze zprávy , ale i ze znalcem pominuté stránky agresivity stěžovatele. Zpráva nebyla jediným provedeným důkazem, nebyla ve svém hodnocení osamocena a korelovala i s dalšími důkazy, a proto Ústavní soud nepovažuje za relevantní odkaz na citovaný nález. Osobní svobody zaručené v y může být osoba zbavena jen z důvodů a způsobem, který stanoví zákon ( y). Stěžovatel ani nebrojí proti omezení své svobody, není jen spokojen se způsobem jejího omezení, respektive s rozhodnutím o něm, které považuje za nesprávné.

7. Právo na přístup k soudu ( y) poskytuje účastníkovi řízení záruku postupu obecných soudů podle předem zákonem stanovených pravidel a nikoliv rozhodnutí odpovídající očekávání účastníka. Jak soud prvního stupně, tak i stížnostní soud konstatovaly, že primárním účelem trvání zabezpečovací detence u stěžovatele je podle zajištění bezpečnosti společnosti. Stěžovatel pouze nesouhlasí s umístěním v detenci, což nezakládá důvodnost ústavní stížnosti.

8. Ústavní soud nespatřuje v postupu obecných soudů stěžovatelem v ústavní stížnosti tvrzená pochybení, jejich rozhodnutí jsou srozumitelně a jasně odůvodněna, je z nich patrné, že zohlednily relevantní okolnosti a postupovaly v souladu s procesními předpisy.

9. Podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. června 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu