Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1334/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti J. H., t. č. Věznice Rapotice, zastoupeného JUDr. Jiřím Baudysem, advokátem, sídlem Kounicova 681/10, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. února 2021 č. j. -943, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. září 2020 č. j. -829 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. června 2020 č. j. -722, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv. Stěžovatel zároveň žádá, aby náklady na jeho zastoupení nesl stát.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, stěžovatel byl ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně spolu s dalšími 4 obviněnými uznán vinným ze spáchání zločinu loupeže dle , odst. 2 písm. a) a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle . Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi roků. Předmětného trestného činu se dopustil ve zkratce tak, že poté, co je spoluobviněná (poskytující sexuální služby) informovala o tom, že se v jejím bytě nachází klient (poškozený) mající u sebe větší finanční obnos, si s dalšími obviněnými rozdělili úkoly za účelem získání těchto finančních prostředků, přičemž konkrétně stěžovatel spolu s dalším obviněným vtrhli do bytu a zatímco druhý obviněný poškozeného fyzicky napadl, stěžovatel hledal věci poškozeného. Poškozenému poté vzali klíče od auta, z něhož odcizili mimo jiné cca 60 000 Kč, osobní doklady, mobilní telefony a platební kartu, z níž do jejího zablokování provedli platby ve výši necelých 2 000 Kč.

3. Ústavní stížností napadeným usnesením Vrchní soud v Olomouci zamítl odvolání stěžovatele a všech spoluobviněných. Ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele a tří dalších obviněných.

4. Ústavní stížnost stěžovatel založil na argumentu, že obsah pojmu organizovaná skupina, jak je obsažen v , je zákonu neznámý. Nelze se přitom údajně dovolávat výkladu Nejvyššího soudu, jak to judikatura včetně napadených rozhodnutí činí, neboť tento výklad je neúplný a nedává odpověď na otázku, zda je vůbec možné prosté spolupachatelství tří a více osob, tedy zda teprve při vyšším stupni organizovanosti se bude jednat o organizovanou skupinu. Podle stěžovatele je judikatura Nejvyššího soudu nejasná a fakticky v neprospěch odsouzených mění trestní zákon v ustanovení o spolupachatelství. V praxi to údajně dopadá tak, že místo příhodné kvalifikace jednání dle a očekávatelnému trestu odnětí svobody okolo 4 let je ukládán trest dle ve výměře takřka dvojnásobné. Stěžovatel se tak domnívá, že dochází ke stanovení viny a ukládání trestu bez zákona.

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud poznamenává, že článkem 39 y - zakotvujícím výhradu zákona při označení trestnosti jednání - je stanoven mimo jiné i požadavek určitosti a jasnosti podřazení trestného jednání pod konkrétní trestný čin obsažený v trestním kodexu (viz např. nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 16. 12. 2014). To neznamená, že by každý musel vždy mít stoprocentní jistotu stran toho, zda jeho jednání bude považováno za trestné, či nikoli. v např. nezapovídá, aby trestněprávní úprava operovala s více či méně neurčitými pojmy, k jejichž řádnému uchopení je nezbytná i netriviální intepretace (viz nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 28. 11. 2011). Navíc i sebejednoznačněji formulovaný zákon může být do jisté míry ovlivnitelný soudní interpretací, která slouží k odstranění výkladových nejasností a k postupnému vystříbření pravidel trestní odpovědnosti (srov. rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve věci Del Río Prada proti Španělsku č. 42750/09 ze dne 21. 10. 2013, odst. 92-93). Jakkoli je tedy potřeba trvat na tom, aby intepretace trestních předpisů byla předvídatelná, neznamená to, že by zákonodárce nemohl v pracovat s neurčitými právními pojmy či že by každý takový pojem musel mít v zákoně svou definici. Ostatně výkladové obtíže může teoreticky přinést takřka každé v zákoně užité slovo.

7. Pokud se týče konkrétně spojení "organizovaná skupina", jde o pojem, který i bez dodatečných informací umožňuje učinit si rámcovou představu o tom, co pod něj spadá. Bohatá a dlouhodobě ustálená judikatura (předmětný pojem se objevoval již v trestním zákoně), která k pojmu organizovaná skupina existuje (z mnoha viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 26. 10. 2016), je toliko určitým vyjasněním a dovysvětlením jistých nuancí, rozhodně nelze hovořit o tom, že by soudy svým výkladem nahrazovaly zákonodárce. S uvedeným pojmem ostatně běžně ve své rozhodovací činnosti pracuje i Ústavní soud (viz např. nález

sp. zn.

ze dne 10. 12. 2009 či nález

sp. zn.

ze dne 7. 8. 2018, v němž dokonce Ústavní soud sám vytkl obecnému soudu, že nedospěl k závěru o spáchání činu organizovanou skupinou, neboť údajně nebylo "zřejmé, proč by součinnost všech tří obžalovaných neměla být v tomto případě posuzována jako spáchání zločinu organizovanou skupinou").

8. Závěrem lze dodat, že se Ústavní soud neztotožňuje s argumentem, podle něhož není zřejmé, zda je možné prosté spolupachatelství třech a více osob. Tak např. v usnesení sp. zn. ze dne 18. 9. 2018 Nejvyšší soud uvedl, že rozdíl mezi trestným činem, který páchá více osob v postavení spolupachatelů, a mezi tím, že jednají jako členové organizované skupiny, je v míře koordinace jejich činnosti s tím, že pro naplnění znaku, že pachatelé jednali jako členové organizované skupiny se kromě jiných předpokladů (např. počet podílejících se na trestné činnosti) vyžaduje právě větší míra koordinovanosti a plánovitosti než u případu spolupachatelství, která výrazně zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu. Nelze pochopitelně vyloučit, že se objeví situace v tomto směru svým způsobem hraniční, tomu ovšem nelze ani v trestním právu vždy zcela předejít, a nadto stěžovatel v podstatě ani netvrdí, že by to byl právě i jeho případ.

9. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl. Z toho důvodu nemohlo být vyhověno návrhu stěžovatele, aby náklady na jeho zastoupení nesl stát, neboť dle tak lze rozhodnout pouze tehdy, nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. června 2021

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu