Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1456/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky TŘI PYRAMIDY s. r. o., se sídlem Palackého 5001/1, Jihlava, zastoupené JUDr. Alenou Prchalovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Husova 1288/25, Jihlava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. března 2021, č. j. -46 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. června 2019, č. j. -85, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a ústavní stížnost

1. V ústavní stížnosti podle písm. d)y stěžovatelka napadá shora označená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně vydaná v řízení ve správním soudnictví, jehož předmětem se stal přezkum rozhodnutí žalovaného Odvolacího finančního ředitelství ve věci uloženého odvodu za porušení rozpočtové kázně. Podle stěžovatelky rozhodnutím obecných soudů došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces podle y základních práva a svobod ("Listina"), jakož i y.

2. Ve správním řízení byla rozhodnutím žalovaného zamítnuta odvolání stěžovatelky a potvrzena prvostupňová rozhodnutí (platební výměry) Finančního úřadu pro Kraj Vysočina (dále jen "správce daně"): platební výměr ze dne 21. 3. 2017, č. j. 440769/17/2900-31471-712037, kterým byl stěžovatelce vyměřen odvod do státního rozpočtu ve výši 3 672 000 Kč, a ze dne 21. 3. 2017, č. j. 440797/17/2900-31471-712037, kterým jí byl vyměřen odvod do Národního fondu ve výši 20 808 000 Kč. V obou případech správce daně vyměřil žalobkyni odvod za porušení rozpočtové kázně podle , o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla) (dále jen ""), podle něhož odvod za porušení rozpočtové kázně činí v ostatních případech částku, v jaké byla porušena rozpočtová kázeň.

3. Odvod byl vyměřen v souvislosti s dotací na projekt "Výrobková a výrobně technologická inovace patentové plastbetonové střešní krytiny", poskytnutou na základě rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu o poskytnutí dotace ze dne 11. 2. 2010, č. j. 5149-09/4.1IN03-157/10/08200 (dále jen "rozhodnutí o poskytnutí dotace"). Správce daně identifikoval porušení podmínek poskytnutí této dotace, čímž mělo dojít k neoprávněnému použití prostředků jejich příjemcem dle § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech, a tím i k porušení rozpočtové kázně podle § 44 odst. 1 písm. b) téhož zákona.

4. K odvodu, resp. jejich vyměření, došlo na základě zjištění správce daně, kterými byl zjednodušeně řečeno střet zájmů (jednatelé a společníci stěžovatelky byli členy hodnotící komise, další z členů hodnotící komise byl zaměstnancem stěžovatelky) a neodečtení příjmů generovaných projektem (fakturací prací pro společnost METAKON ve výši 15 940 000 Kč si stěžovatelka nechala uhradit původní náklady na výzkum a vývoj patentu).

5. Stěžovatelka se svou žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně rozporovala střet zájmů a zpochybňovala postup správce daně. V řízení před správními soudy však nejprve Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelky, Nejvyšší správní soud pak následné kasační stížnosti stěžovatelky proti rozsudku krajského soudu nevyhověl. Potvrdil obě rozhodnutí o stanovení odvodu jako věcně správná a založená na dostatečných důkazech. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že obě porušení rozpočtové kázně, kterých se stěžovatelka v projednávaném případě dopustila, byla správcem daně řádně, srozumitelně a přezkoumatelným způsobem odůvodněna. Právní závěr správce daně o porušení rozpočtové kázně má rovněž oporu ve skutkovém stavu věci (všechna rozhodnutí správních soudů jsou dostupná z webu Nejvyššího správního soudu www.nssoud.cz, Ústavní soud proto na ně jen ve stručnosti odkazuje).

6. Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka shrnula celkově nezákonný postup správce daně s tím, že absentuje tedy řádné odůvodnění údajného porušení rozpočtové kázně. Správní soudy pouze bez dalšího přejaly skutkovou verzi správních orgánů, která není ničím podložena. Správní soudy nadto tyto skutečnosti interpretovaly nesprávně a rozhodovaly přehnaně formalisticky. Zdůraznila, že částka dotace byla stěžovatelce uvolněna na základě státem konstatované správnosti postupu příjemce dotace, tj. subjekt odlišný od žalovaného. Účel a splnění podmínek ověřil poskytovatel dotace během své kontroly, na jejímž základě uvolnil poskytované dotační prostředky. Z tohoto důvodu nemohlo dojít k neoprávněnému použití peněžních prostředků. Teprve po uplynutí několika let byla správcem daně a Odvolacím finančním ředitelstvím vyslovena nesprávnost postupu stěžovatelky a jí předmětná dotace doměřena včetně stoprocentní sankce. Stěžovatelka podala vlastní výklad vytýkaného střetu zájmů a fakturaci prací, které údajně pokrývaly náklady na patentový vývoj, a vytkla správním orgánům nezákonný procesní postup správce daně, který jí zamezil dále vyvíjet podnikatelskou činnost. Dle stěžovatelky byl účel poskytnuté dotace beze zbytku splněn a správce daně nemá své právní závěry ničím podloženy. Stěžovatelka rovněž vytkla povšechné odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu a odkaz na to, že rozhodnutí obou stupňů správních orgánů tvoří jeden celek.

II. Posouzení Ústavním soudem

7. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, neboť směřuje proti rozhodnutím Nejvyššího správního soudu a krajského soudu. Včas podaná ústavní stížnost je procesně bezvadná a byla podána oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena.

8. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") senát návrh usnesením odmítne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

9. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

10. Předně Ústavní soud zdůrazňuje, že je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

11. Jinak řečeno, napadená rozhodnutí Ústavní soud posuzuje kritériem, jímž je ústavní pořádek a jím zaručená základní práva a svobody. Není tedy jeho věcí perfekcionisticky přezkoumat případ sám z pozice podústavního práva. Ústavní soud totiž není primárně povolán k výkladu právních předpisů v oblasti veřejné správy, nýbrž ex constitutione k ochraně práv a svobod zaručených ústavním pořádkem. Naproti tomu právě Nejvyšší správní soud je tím orgánem, jemuž přísluší výklad podústavního práva v oblasti veřejné správy a sjednocování judikatury správních soudů, k čemuž slouží i mechanismus předvídaný v , . Při výkonu této pravomoci Nejvyšším správním soudem je přirozeně i tento orgán veřejné moci povinen interpretovat a aplikovat jednotlivá ustanovení podústavního práva v první řadě vždy z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně garantovaných základních práv a svobod [srov. nález

sp. zn.

ze dne 18. 12. 2002 (N 156/28 SbNU 401)]. V kontextu své dosavadní judikatury se Ústavní soud cítí být oprávněn k výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy pouze tehdy, jestliže by aplikace podústavního práva v daném konkrétním případě učiněná Nejvyšším správním soudem byla důsledkem interpretace, která by extrémně vybočila z kautel zaručených v hlavě pátéy, a tudíž by ji bylo lze kvalifikovat jako aplikaci práva mající za následek porušení základních práv a svobod [srov. nález

sp. zn.

ze dne 10. 10. 2002 (N 127/28 SbNU 95), nález

sp. zn.

ze dne 6. 11. 2003 (N 129/31 SbNU 159) a další]. K takovému zjištění však ve věci stěžovatelky Ústavní soud nedospěl.

12. Obsah stěžovatelčiny ústavní stížnosti však nepředstavuje nic jiného, než rozsáhlou pokračující polemiku s obecnými soudy. Z obsahu rozhodnutí kasačního soudu je zjevné, že se argumenty stěžovatelky dostatečně zabýval plně přezkoumatelným způsobem a námitky stěžovatelky svědčí spíše o neztotožnění se s právním názorem rozhodujících soudů. Odpovědi na veškeré stěžovatelkou přednesené otázky v ústavní stížnosti již byly stěžovatelce (k podané kasační stížnosti) spolehlivě osvětleny, obsah její ústavní stížnosti nyní představuje toliko polemiku se závěry správních soudů a opakování námitek již uplatněných v předchozím řízení. Tato polemika je však vedena v rovině práva podústavního a stěžovatelka nesprávně předpokládá, že na jejím základě Ústavní soud podrobí napadená rozhodnutí běžnému "instančnímu" přezkumu. V kontextu výše vyložených kritérií ústavněprávního přezkumu namístě připomenout, že tato role Ústavnímu soudu nepřísluší [viz např. nález ze dne 26. 5. 2014

sp. zn.

(N 105/73 SbNU 683), nález ze dne 25. 9. 2014

sp. zn.

(N 176/74 SbNU 529) nebo usnesení ze dne 15. 3. 2016

sp. zn.

].

13. Stěžovatelka po Ústavním soudu de facto požaduje, aby se opětovně zabýval podklady správních rozhodnutí a posuzoval důkazy, tato role však Ústavnímu soudu, jak bylo výše uvedeno, nepřísluší. Střet zájmů mezi stěžovatelkou a osobami na ni napojenými se společnostmi METAKON a EREBUNI s. r. o., byl správními orgány řádně prokázán a tento postup byl správními soudy přezkoumán plně v intencích zákona. Bylo prokázáno, že společníci stěžovatelky měli přímý ekonomický zájem na výběru společnosti METAKON kvůli smluvním vztahům uzavřeným s touto společností v průběhu výběrového řízení předtím, než bylo ukončeno, přičemž stěžovatelka správním soudům (ani soudu Ústavnímu) nepřednesla žádné tvrzení či důkazy, které by byly s to tento závěr zvrátit. Stěžovatelka rovněž pochybila, když si nechala ze způsobilých výdajů projektu prostřednictvím vyfakturování subdodávek pro zhotovitele výrobní linky, společnost METAKON, proplatit dřívější náklady na výzkum a vývoj předcházející samotnému projektu. Závěry, které vedly k postihu stěžovatelky prostřednictvím platebních výměrů, jsou správními orgány dostatečně zdůvodněny a podloženy.

31. Ústavní soud dále nepovažoval ústavní stížností napadená rozhodnutí za nepřezkoumatelná pro nedostatek odůvodnění. Rozsah reakce soudu na konkrétní námitky účastníků je co do šíře odůvodnění vždy spjat s otázkou hledání míry. Proto zpravidla postačuje, jsou-li vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení, případně za podmínek tomu přiměřeného kontextu lze akceptovat i odpovědi implicitní, což judikatura Ústavního soudu připouští [viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 18. 11. 2011 (odstavec 4), usnesení

sp. zn.

ze dne 11. 3. 2010 (odstavec 5), usnesení

sp. zn.

ze dne 7. 5. 2009 (odstavec 6)].

14. S ohledem na shora uvedené tak Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížností napadenými rozhodnutími Nejvyššího správního soudu, ani krajského soudu nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky.

15. Ústavní soud odmítl ústavní stížnost směřující proti napadeným rozhodnutím podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. června 2021

Ludvík David v. r.

předseda senátu