Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3371/20

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti 1) M. K., zastoupené Mgr. Ing. Daliborem Rakoušem, advokátem, sídlem Wenzigova 1004/14, 120 00 Praha 2 a 2) obchodní společnosti X, zastoupené JUDr. Magdalenou Kubátovou, advokátkou se sídlem Veverkova 1101/1, Praha 7, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2020, č. j. -3702, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. března 2020, č. j. -3656 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. října 2019, č. j. -3550, za účasti Městského soudu v Praze, Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelky domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva zakotvená v , a d (dále jen " ").

2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") sp. zn. ze dne 11. 10. 2019 byl L. V. (dále jen "obžalovaný") zproštěn obžaloby, pro skutek související s paděláním listinných akcií, ve kterém byl obžalobou spatřován zločin zpronevěry podle , (dále jen "tr. zákoník") a zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle tr. zákoníku, zločin křivého obvinění podle tr. zákoníku a pokus zvlášť závažného zločinu podvodu podle tr. zákoníku. Proti napadenému rozsudku městského soudu podaly odvolání stěžovatelky, jako poškozené. Obžalovaný ani státní zástupce možnost podat odvolání nevyužili.

3. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") odvolání stěžovatelek (poškozených) s odkazem na § 253 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád") zamítl. Uvedl, že odvolání je primárně zaměřeno proti zprošťujícímu výroku napadeného rozsudku městského soudu, a že poškozený není dle platné právní úpravy a letité judikatury osobou oprávněnou k podání odvolání zaměřeného do výroku o vině, případně do výroku zprošťujícího, s tím, že odkázal na usnesení vrchního soudu ze dne 13. 12. 1995 sp. zn. .

4. Stěžovatelky podaly proti usnesení vrchního soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu, neboť dospěl k závěru, že dovolání byla podána neoprávněnými osobami.

5. Za tohoto stavu podaly stěžovatelky ústavní stížnost, přičemž uvádí, že vyčerpaly všechny opravné prostředky a splnily tak podmínku podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

6. Před posouzením ústavní stížnosti je povinností Ústavního soudu zkoumat, zda jsou splněny zákonné požadavky kladené na takový návrh . V posuzované věci Ústavní soud shledal, že tomu tak není.

7. Podle má právo podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba, pokud tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost musí být podle podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, se kterým je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

8. Bylo-li usnesení Nejvyššího soudu stěžovatelkám doručeno dne 21. 9. 2020, jak v ústavní stížnosti uvádí (bod I. ústavní stížnosti), je třeba ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 2. 12. 2020 považovat za opožděně podanou.

9. Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout ústavní stížnost podle jako opožděně podanou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. června 2021

Jiří Zemánek v. r.

soudce zpravodaj