Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3568/20

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele J. M., zastoupeného JUDr. Pavlem Kiršnerem LL.M., advokátem, sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. listopadu 2020 č. j. -184 a usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 28. května 2020 č. j. -165, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Mostě jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a Okresního státního zastupitelství v Mostě jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v , , a d. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil. Rovněž navrhl, aby Ústavní soud rozhodl o odkladu vykonatelnosti napadených rozhodnutí, neboť nařízení nepodmíněného trestu odnětí svobody by pro stěžovatele znamenalo citelný zásah.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Okresního soudu v Mostě (dále "jen okresní soud") ze dne 28. 5. 2020 č. j. -165 bylo rozhodnuto, že podle stěžovatel vykoná trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, který mu byl uložen původně jako podmíněný na zkušební dobu jednoho roku trestním příkazem okresního soudu ze dne 25. 1. 2018 č. j. -87, který nabyl právní moci dne 20. 7. 2018, a podle se pro výkon trestu zařazuje do věznice s ostrahou.

3. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") ze dne 11. 11. 2020 č. j. -184 byla stěžovatelova stížnost zamítnuta jako nedůvodná.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel nepopírá, že během zkušební doby podmíněného odsouzení spáchal další trestnou činnost, nicméně má za to, že i tak mělo být blíže uváženo, zda je opravdu nutné na něj působit výkonem nepodmíněného trestu odnětí svobody a zda nepostačí ponechání podmíněně odloženého trestu v platnosti za současného prodloužení zkušební doby či uložení přiměřených omezení nebo povinností. Namísto toho soudy postupovaly formalisticky, když pouze "mechanicky" odkázaly na předmětnou trestnou činnost spadající do zkušební doby. Stěžovatel prohlašuje, že šlo o ojedinělé vybočení z jinak žádného života ve zkušební době. Je mladým člověkem (26 let) a výkon trestu odnětí svobody zásadně ovlivní další směřování jeho života, neboť může ztratit některé návyky a dovednosti nezbytné pro život na svobodě. Kromě spáchání další trestné činnosti soudy odkazují ještě na fakt, že stěžovatel neuhradil způsobenou škodu, nicméně podle stěžovatele se měly v této souvislosti zabývat jeho majetkovými poměry.

5. Stěžovatel dále není srozuměn s tím, že krajský soud rozhodoval v neveřejném zasedání bez jeho přítomnosti, ačkoliv hodnotil jeho osobu a některé okolnosti případu. Cítí se tím poškozen na svých procesních právech.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 a ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. a až 92 y). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a použití jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro použití toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak kdyby závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

8. v výslovně označuje ponechání podmíněného propuštění či upuštění od výkonu zbytku trestu za výjimečné. Proto je pravidlem, že zavdá-li pachatel příčinu k výkonu zbytku trestu, tedy nevede-li ve zkušební době řádný život nebo nevyhoví-li dalším uloženým podmínkám, soud tento výkon nařídí. Z konstrukce "obecné pravidlo - výjimka" vyplývá, že ustanovení o výjimce nelze vykládat rozšiřujícím způsobem. Výjimečný postup dle uvedeného ustanovení musí být odůvodněn okolnostmi případu a osobou pachatele, přičemž jejich posouzení je na úvaze soudu. Z předmětného ustanovení nelze dovodit žádnou povinnost soudu tuto možnost využít a výkon zbytku trestu nenařídit, ačkoli odsouzený svým chováním k tomuto postupu zavdal příčinu.

9. K zodpovězení otázky, zda ji zavdal, jsou rozhodující skutečnosti spadající do zkušební doby. Závěr o tom, že podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život, lze učinit tehdy, jestliže dodržoval právní předpisy, plnil své povinnosti vůči státu i vůči společnosti, nezneužíval svých práv proti spoluobčanům, nenarušoval občanské soužití v bydlišti ani v zaměstnání, nedopouštěl se trestných činů, přestupků ani jiných deliktů. Záleží na celkovém chování odsouzeného. Pro učinění závěru, že účelu zkušební doby nebylo dosaženo, bude zpravidla rozhodujícím způsobem svědčit recidiva, ale nařízení výkonu trestu mohou odůvodnit i jiné nedostatky v životě odsouzeného ve zkušební době, a to i když se tyto nedostatky týkají povinností, které nebyly uloženy jako zvláštní podmínka osvědčení (obdobně viz usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2019

sp. zn.

, veřejně dostupné na http://www.nalus.usoud.cz).

10. Obecné soudy zhodnotily stěžovatelovo chování v době podmíněného odsouzení na základě provedených důkazů v mezích zákonného uvážení, přičemž názorům, jež uplatnily, nedostatek přiléhavosti upřít nelze. Proto se zde především prosadí meze ústavněprávního přezkumu, jež byly vyloženy shora, a jejichž důsledkem je, že o vybočení z judikaturních zásad zjevně nejde. Z pohledu přezkumu před Ústavním soudem je podstatné, že v rozhodnutích obecných soudů je odkazováno na konkrétní skutečnosti, na kterých je výrok v nich obsažený založen. Jak nerozporuje ani sám stěžovatel, během zkušební doby se opět dopustil trestné činnosti a kromě toho ani nesplnil uloženou povinnost k náhradě škody. Názor stěžovatele, že výrok soudu o nutnosti vykonání trestu je příliš přísný, má toliko povahu polemiky se závěry soudu v rovině běžného zákona.

11. Jde-li o stěžovatelův nesouhlas se skutečností, že rozhodování krajského soudu nebyl osobně přítomen a při něm vyslechnut, Ústavní soud má za to, že ani z y ani z Úmluvy a ani z judikatury Evropského soudu pro lidská práva nevyplývá povinnost vytvořit prostor pro slyšení před soudem ve dvou stupních (srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

in http://www.usoud.cz). Krajský soud nadto v řízení ani nevyslovil nic zásadně nového.

12. Vzhledem k uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud i akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. června 2021

Radovan Suchánek, v. r.

předseda senátu