Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1293/21

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Navrátila, zastoupeného Mgr. Václavem Píchou, advokátem se sídlem Sladkovského 51, Jičín, směřující proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. , a usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 2. 2. 2021, č. j. -22, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Jičíně, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Má za to, že obecné soudy svým svévolným postupem porušily jeho právo na přístup k soudu zaručené v d (dále jen jako "Listina") a vlastnické právo zaručené v y.

2. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti a z připojených soudních rozhodnutí, stěžovatel v minulosti koupil dům a s ním spojené další nemovitosti s tím, že v části domu si chtěl vybudovat vlastní bydlení. V jiné části domu přebývali manželé, se kterými uzavřel stěžovatel nájemní smlouvu (žena v manželském páru je dále označována jako "nájemkyně"). Z důvodu zhoršení zdravotního stavu však stěžovatel původní záměr opustil a hodlal dům prodat. Dne 11. 12. 2020 uzavřel stěžovatel s nájemkyní smlouvu o budoucí kupní smlouvě, na základě které měl stěžovatel prodat dům nájemkyni za 420.000 Kč nejpozději k 20. 1. 2021. V půlce ledna stěžovatel seznal, že účastnice nemá na úhradu kupní ceny prostředky a podal inzerát s nabídkou domu k prodeji. Dne 18. 1. 2021 skutečně uzavřel kupní smlouvu s třetí osobou za cenu 600.000 Kč.

3. Nájemkyně navrhla u Okresního soudu v Jičíně (dále jen jako "okresní soud") vydání předběžného opatření, které by stěžovateli uložilo povinnost zdržet se nakládání s domem. Tomuto návrhu okresní soud napadeným usnesením vyhověl a zároveň nájemkyni uložil, aby podala do 15 dnů příslušnou žalobu ve věci samé. Odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové napadeným usnesením nevyhověl. Uvedl, že návrh nájemkyně byl osvědčen, neboť vycházel ze smlouvy o smlouvě budoucí, dle které měl stěžovatel nejpozději do 20. 1. 2021 předložit návrh samotné kupní smlouvy. Výkon možného rozhodnutí ve věci samé by byl ohrožen, protože stěžovatel mezitím uzavřel kupní smlouvu s jiným zájemcem a v případě převodu vlastnického práva by již žaloba nájemkyně na určení obsahu kupní smlouvy v zásadě ztratila opodstatnění.

4. Stěžovatel s uvedenými závěry rozhodnutí obecných soudů nesouhlasí. Popisuje svou neutěšenou zdravotní situaci i to, jak se snažil dva roky domluvit s nájemci na prodeji domu, vždy to ale skončilo na tom, že neměli potřebné finance. Smlouvu o smlouvě budoucí kupní vnímal jako poslední možnost, kterou je chtěl "motivovat k akci". Na počátku ledna 2021 se však dozvěděl, že nájemci prostředky na koupi neseženou, díky čemuž dle něj závazek ze smlouvy o smlouvě budoucí zanikl pro nemožnost úhrady kupní ceny. Právně považuje situaci v souladu se zákonem za podstatnou změnu okolností. Kromě toho smlouva o smlouvě budoucí zanikla 20. 1. 2021 i kvůli včasnému nevyužití práva z dané smlouvy, ani jedna ze stran totiž neučinila kroky k jejímu uzavření. Obě tvrzení dokládá judikaturou Nejvyššího soudu. Obecné soudy porušily citovaná základní práva stěžovatele tím, že ačkoliv danou rozsáhlou právní argumentaci předestřel ve svém vyjádření k návrhu na vydání předběžného opatření, soudy k ní nepřihlédly a nijak ji nevypořádaly. Přenesly jednoduše svou povinnost zkoumat osvědčení nároku nájemkyně na řízení ve věci samé a tím bezdůvodně a tedy svévolně prodloužily zásah do vlastnického práva stěžovatele. Stěžovatel nyní čelí finančním obtížím, neboť nemůže splatit úvěr, který si na koupi domu vzal a splátky úvěru jej významně zatěžují.

5. Pro posouzení ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, samotným účastníkům jsou všechny skutečnosti známy.

6. Ústavní stížnost byla podána ve lhůtě osobou oprávněnou a řádně zastoupenou, k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a návrh je přípustný.

7. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

8. Dále je třeba zdůraznit, že pravomoc Ústavního soudu je v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

9. Předmětem přezkoumávaného řízení bylo vydání předběžného opatření. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně dovodil, že rozhodování o návrhu na nařízení předběžného opatření, a tedy hodnocení toho, zda jsou splněny podmínky pro jeho vydání, je především záležitostí obecných soudů. Jak již bylo uvedeno, úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti je ochrana ústavnosti, nikoliv zákonnosti, a proto mu nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti soudů ve stejném rozsahu, jako se tomu děje v obvyklém instančním řízení před obecnými soudy. Rozhodnutí o předběžných opatřeních jsou v obecné rovině samozřejmě způsobilá zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení; práva a povinnosti jsou však jimi upravena pouze dočasně.

10. S ohledem na uvedené Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší přehodnocovat úvahy obecných soudů o důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření. Ústavní soud je povolán pouze zjistit, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (y), bylo vydáno příslušným orgánem (y) a současně nebylo projevem svévole ve smyslu y a a 3y [viz např. nález ze dne 1. 10. 2014,

sp. zn.

; všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Proto Ústavní soud zasahuje do takových rozhodnutí pouze ve výjimečných případech; typicky představují-li natolik excesivní zásah do základních práv a svobod dotčených jednotlivců, že se jejich zrušení nelze vyhnout [srov. např. nález ze dne 9. 1. 2018,

sp. zn.

].

11. Po důkladném seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a napadeného usnesení odvolacího soudu (okresní soud své usnesení neodůvodnil) Ústavní soud dospěl k závěru, že se o excesivní zásah do základních práv stěžovatele nejednalo. Nezákonný podklad napadených rozhodnutí nepřipadá do úvahy, neboť je vydaly k tomu příslušné soudy, stěžovatel ostatně nezákonnost ani netvrdí. Dovozuje však svévolný postup okresního a odvolacího soudu. Této námitce nicméně Ústavní soud také přisvědčit nemůže. Odvolací soud totiž v odůvodnění svého usnesení vysvětlil účel předběžného opatření, kdy při jeho vydání se soud nezabývá věcí samou a nezkoumá, zda je nárok po právu, pouze se zabývá tím, zda poměry účastníků vyžadují zatímní úpravu.

12. Stěžovatelovo očekávání, že obecné soudy byly povinny zohlednit jeho "rozsáhlou právní argumentaci" vyvracející nároky nájemkyně (viz bod 32 ústavní stížnosti), se proto s náplní činnosti obecných soudů v řízeních o předběžných opatřeních očividně míjí. Naopak úvaha odvolacího soudu, že dokončení převodu vlastnictví domu na třetího vlastníka by mohlo ohrozit výkon případného rozhodnutí ve věci samé ohledně obsahu budoucí kupní smlouvy mezi stěžovatelem a nájemkyní, není dle Ústavního soudu neopodstatněná či dokonce svévolná. V neposlední řadě je třeba upozornit, že pokud se stěžovatel výslovně dovolává nálezu ze dne 11. 8. 2020,

sp. zn.

, tak ten výše představená východiska přezkumu předběžných opatření naopak potvrzuje a ústavní stížnosti v dané věci nevyhověl. Učinil tak přesto, že v tehdy dotčeném řízení nedostatky shledal (což ovšem není případ aktuálně přezkoumávané věci), nedosahovaly ale ústavněprávního rozměru.

13. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že nenašel žádné ústavněprávní důvody pro zrušení napadených rozhodnutí a ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. června 2021

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu