Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1137/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky NEMOKREDIT a. s., se sídlem v Praze 3, Ondříčkova 39/580, zastoupené Mgr. Martinem Štuksou, advokátem se sídlem v Praze 4, Kaplická 1037/12, proti výroku II usnesení Městského soudu v Praze č. j. -74 ze dne 12. 2. 2021 a výroku III usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. -44 ze dne 24. 7. 2020, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a soudní exekutorky JUDr. Evy Jablonské, se sídlem Exekutorského úřadu pro Praha 6, Praha 6, Slavíčkova 372/2, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "exekuční soud") zastavil výrokem I nadepsaného usnesení exekuci nařízenou v roce 2002 pro vymožení pohledávky oprávněné stěžovatelky co do nevymoženého nároku. Výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a napadeným výrokem III přiznal vedlejší účastnici právo na náhradu nákladů exekuce ve výši 12 983 Kč, které byly v průběhu exekuce vymoženy. Stěžovatelka proti posledně uvedenému výroku brojila odvoláním, Městský soud v Praze jej jako soud odvolací napadeným výrokem II nadepsaného usnesení potvrdil.

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz , a , o Ústavním soudu (dále jen "")], domáhá zrušení napadených výroků pro porušení práva na soudní ochranu ve smyslu d (dále jen ""). Stěžovatelka uvádí, že si je vědoma zdrženlivosti Ústavního soudu, projevované obzvlášť v rozhodování o nákladech řízení, nadto bagatelní výše. Podle ní však nejde o částku 12 983 Kč, nýbrž o princip; obecné soudy nepostupovaly správně, vyšly při výpočtu výše nákladů exekuce nekriticky z potvrzení vedlejší účastnice o výši vymoženého plnění a nevypořádaly logické a důkazy podložené námitky stěžovatelky. Napadené výroky neodpovídají skutkovým zjištěním, jsou proto projevem soudní libovůle, jejich odůvodnění je nedostatečné a nepřezkoumatelné.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Nesouhlas stěžovatelky a její výtky vůči postupu obecných soudů (výpočtu výše nákladů skončené exekuce) se ani netýkají celé částky 12 983 Kč. Jak sama uvádí, jde o rozdíl ve výši odměny vedlejší účastnice, která má být podle přesvědčení stěžovatelky nižší o 458 Kč (soudní exekutorka měla exekučnímu soudu sdělit výši vymožené pohledávky o cca 3 tisíce Kč vyšší, než jakou dřívějším přípisem sdělila oprávněné stěžovatelce), a domáhá se z pozice oprávněné účastnice exekučního řízení svého práva na řádné vyúčtování exekuce.

5. Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti zásadně není povolán k tomu, aby řešil pochybení obecného soudu promítající se do majetkové sféry jednotlivce částkou 458 Kč. Z podání stěžovatelky je zřejmé, že částka je pro ni bagatelní, usiluje spíše o morální zadostiučinění v podobě řádného vyúčtování exekuce. Intenzita případného pochybení obecných soudů však zjevně není pro ústavněprávní posouzení věci dostatečná; případ stěžovatelky současně neprovázejí takové (mimořádné) okolnosti, které by jej z hlediska ústavnosti významným činily [viz např. nález

sp. zn.

ze dne 10. 4. 2014 (N 55/73 SbNU 89)]. Ústavní soud se proto nebude důvodností vznesených námitek zabývat, neboť nelze předpokládat, že by ztrátou uvedené částky mohla být stěžovatelce způsobena tak závažná újma, že by dosahovala intenzity porušení jejích základních práv.

6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. května 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu