Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1152/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Tomáše Matouška, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 10, Baškirská 1404/1, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -6 ze dne 16. 4. 2021, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jím bylo porušeno jeho základní právo na účinné vyšetřování vyplývající z d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel dále namítá porušení , , , , , a 3, y, y, Úmluvy a y základních práv Evropské unie.

2. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") ústavní stížností napadeným usnesením zamítl podle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, jako nedůvodný návrh stěžovatele na určení lhůty k provedení procesního úkonu - nařízení soudního roku - ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "") pod sp. zn. . Dospěl k závěru, že ze spisu nalézacího soudu sp. zn. vyplývá, že stěžovatel podal dne 17. 2. 2021 návrh na zahájení řízení, jímž se domáhá nároku na zaplacení částky 10 000 000 Kč s příslušenstvím jako škody způsobené nesprávným úředním postupem státu. Nesprávný postup má spočívat v tom, že nebylo vydáno a doručeno rozhodnutí v přiměřené lhůtě; zároveň blíže nespecifikované řízení před Obvodním soudem pro Prahu 10, řízení před Městským soudem v Praze (sp. zn. ) a před Vrchním soudem v Praze (sp. zn. ) měla být postižena průtahy ve smyslu

3. prostřednictvím asistentky soudce usnesením ze dne 19. 2. 2021 stěžovatele vyzval k odstranění vad žaloby; proti tomuto usnesení podal stěžovatel námitky. Usnesením nalézacího soudu ze dne 25. 3. 2021 bylo usnesení asistentky soudce ze dne 19. 2. 2021 potvrzeno; spis byl následně předložen městskému soudu k rozhodnutí o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Městský soud dospěl k závěru, že stěžovatel navrhuje provedení procesního úkonu podle zákona o soudech a soudcích podáním ze dne 8. 3. 2021 v řízení zahájeném dne 17. 2. 2021. Z obsahu návrhu je podle městského soudu zřejmé, že stěžovatel nesouhlasí s postupem nalézacího soudu, učiněné procesní úkony považuje za nedůvodné a z uvedeného presumuje existenci samotného průtahu, který však městský soud neshledal. Městský soud dospěl k závěru, že mu nepřísluší ani přezkum správnosti procesního postupu nalézacího soudu, s nímž však souhlasí v tom, že skutkový děj, na němž stěžovatel staví svůj žalobní nárok, není vylíčen dostatečně.

4. Rozsáhlou argumentaci stěžovatele lze shrnout následovně: Stěžovatel předně žádá Ústavní soud, aby projednal věc přednostně, neboť je podle něj naléhavá. Podle stěžovatele je porušování jeho základních práv úmyslné, organizované, systémové a hrozí nebezpečí definitivního zmaření jeho práv a pokračování v trestné činnosti pracovníků české justice. Na doložení naplnění podmínky naléhavosti stěžovatel tvrdí, že je orgány státu dlouhodobě perzekuován jak v profesním, tak osobním životě. V tomto ohledu stěžovatel popisuje tvrzený nezákonný postup soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 8 ve věcech vedených pod sp. zn. a pod sp. zn. (resp. sp. zn. a sp. zn. ). Zadruhé stěžovatel popisuje řízení ve věci žaloby na náhradu nemajetkové újmy ve věci nalézacího soud vedené pod sp. zn. . Zatřetí, stěžovatel tvrdí nezákonný postup ze strany notářky ve věci vedené pod sp. zn. . Stěžovatel dále v ústavní stížnosti uvádí řadu skutečností týkajících se jiných řízení u nalézacího soudu, městského soudu, Obvodního soudu pro Prahu 8 i jiných orgánů; popisuje jednak odůvodnění své původní žaloby v řízení u nalézacího soudu, dále výše shrnutý postup nalézacího soudu i své dřívější vyjádření k němu.

5. K návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu, který podal v projednávané věci u městského soudu, stěžovatel toliko uvádí, že napadené rozhodnutí obsahuje v návětí výroku nesprávný údaj, neboť je zde uveden Obvodní soud pro Prahu 9, namísto Obvodního soudu pro Prahu 2. Stěžovatel dále uvádí, že pracovníci justice se pokoušejí o promlčení stěžovatelova nároku, a porušují tak jeho právo na spravedlivý proces a rovnost stran soudního sporu. Stěžovatel znovu opakuje výše uvedené informace týkající se jiných řízení, které podle něj dokazují, že je orgány státu dlouhodobě perzekuován. Stěžovatel cituje body 17 a 18 nálezu

sp. zn.

ze dne 2. 4. 2019 (N 47/93 SbNU 143) a obecně tvrdí, že soud nezohlednil judikaturu Evropského soudu pro lidská práva týkající se legitimního očekávání. Stěžovatel konečně tvrdí, že činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou v České republice znemožněny ve smyslu práva na odpor podle y.

6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je advokátem, tudíž nemusí být zastoupen jiným advokátem [srov. stanovisko pléna sp. zn. ze dne 8. 10. 2015 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.)]; ústavní stížnost je přípustná [ , o Ústavním soudu (dále jen ""), a contrario].

7. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh. Byť stěžovatel formálně odkazuje na řadu ustanoveníy a Úmluvy, jeho podání neobsahuje srozumitelnou právní argumentaci, natož pak argumentaci kvalifikovanou v ústavněprávní rovině. Jak je zřejmé z výše uvedeného shrnutí, stěžovatelovo podání se absolutně míjí s předmětem projednávané věci, tj. rozhodnutím městského soudu o návrhu stěžovatele na určení lhůty k provedení procesního úkonu - nařízení soudního roku. Stěžovatel ve stížnosti popisuje řadu skutečností, které se týkají jiných řízení, vyjadřuje nesouhlas s postupem státních orgánů, avšak vůbec netvrdí, jak mělo napadené usnesení porušit jeho základní práva.

8. Při rozhodování o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona o soudech a soudcích se soud zabývá výlučně otázkou, zda v konkrétní věci nedochází k průtahům v řízení. Účelem ustanovení není umožnit účastníkovi řízení, aby přiměl rozhodující soudce k provedení úkonů v souladu s jeho přáním, a to i bez vazby na existenci průtahů v řízení. Příslušný soud může podle citovaného usnesení stanovit lhůtu k provedení procesního úkonu, který zapadá do procesního postupu rozhodujícího soudu, avšak není oprávněn tento procesní postup měnit nebo dokonce přezkoumávat právní závěry soudu, vůči němuž jsou namítány průtahy v řízení (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 19. 1. 2021).

9. Stěžovatel se v nyní projednávané věci domáhá nejen přezkumu právních závěrů nalézacího soudu ve věci sp. zn. , nýbrž se snaží dosáhnout "přezkumu" postupu státních orgánů ve věcech s projednávaným případem nesouvisejících. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a do rozhodovací činnosti městského soudu by mohl zasáhnout výhradně tehdy, nebyl-li by z jeho strany dodržen ústavní rámec, což se však v projednávané věci zjevně nestalo. Napadené usnesení městského soudu je srozumitelné a pečlivě odůvodněné. K průtahům v dané věci zjevně nedochází, podal-li stěžovatel žalobu dne 17. 2. 2021 a učinil-li od té doby procesní úkony tak, jak je popsáno výše. Namítá-li stěžovatel, že napadené usnesení obsahuje v návětí výroku chybné označení soudu, jde o chybu v psaní, která nemohla porušit základní práva stěžovatele; v tomto smyslu přichází v úvahu oprava podle ve spojení s Odkaz stěžovatele na

sp. zn.

není relevantní, neboť v bodech 17 a 18 daného nálezu Ústavní soud toliko v obecné rovině popisuje právo jednotlivce na přístup k soudu.

10. Protože Ústavní soud nezjistil, že by napadeným usnesením městského soudu byla porušena ústavní práva stěžovatele, ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. května 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu