Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1106/21

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele P. V., zastoupeného Mgr. Robertem Cholenským, Ph.D., advokátem, sídlem Bolzanova 461/5, Brno, proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 1 v řízení vedeném pod sp. zn. , za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníka řízení, a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá vydání nálezu, kterým bude konstatována neústavnost postupu Obvodního soudu pro Prahu 1, spočívajícího v zásahu do jeho práva na použití příznivější úpravy podle d (dále jen "") a v zásahu do jeho práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a bez průtahů podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a y, a Obvodnímu soudu pro Prahu 1 bude zakázáno, aby v těchto zásazích do stěžovatelových práv pokračoval.

2. Stěžovatel poukazuje na to, že u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") je vedeno trestní řízení, v němž je jako jeden ze spoluobviněných stíhán pro trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákon"). Skutky se měly odehrát v době od prosince 2008 do června 2009. Ve věci došlo opakovaně ke změně složení senátu, což vedlo k nutnosti opakovat hlavní líčení, přičemž dosud není o podané obžalobě rozhodnuto. Stěžovatel má za to, že není slučitelné s právem na projednání věci v přiměřené lhůtě, aby bylo trestní řízení vedeno - bez jakýchkoliv obstrukcí na straně obviněných - ještě 12 let poté, co bylo trestní stíhání v říjnu 2009 zahájeno, a kdy trestnost skutku uplynutím desetileté promlčecí doby zanikla a stíhání mělo být zastaveno, což obvodní soud odmítl. S jeho odůvodněním stěžovatel polemizuje a tvrdí, že takový výklad protiřečí požadavku v y.

3. Před posouzením samotné opodstatněnosti ústavní stížnosti Ústavní soud posuzoval splnění procesních předpokladů řízení podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, jehož neústavnost napadá. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost však není přípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona).

4. Podle je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). To platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele.

5. V nyní posuzované věci stěžovatel ústavní stížností brojí proti postupu obvodního soudu v trestním řízení, spočívajícím v zásahu do jeho práva na použití příznivější úpravy podle y a v zásahu do jeho práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a bez průtahů podle Úmluvy a y. Z popsaného principu subsidiarity při využívání ústavní stížnosti plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je tedy krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.

6. Ve vztahu k základnímu právu na projednání věci bez zbytečných průtahů podle y, resp. v přiměřené lhůtě ve smyslu Úmluvy, je prostředkem k ochraně návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle , o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích); [srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2005

sp. zn.

(N 96/37 SbNU 297; 264/2005 Sb.), usnesení ze dne 10. 10. 2005

sp. zn.

, usnesení ze dne 23. 2. 2016

sp. zn.

, všechna uvedená rozhodnutí jsou dostupná na https: //nalus.usoud.cz]. Stěžovatel neuvádí, zda uvedený prostředek využil a s jakým výsledkem. V případě, že jej nevyužil, nevyčerpal všechny prostředky ve smyslu , pokud pak je využil, je třeba, aby v řízení před Ústavním soudem napadal poslední neúspěšně využitý prostředek.

7. Napadá-li stěžovatel konstatování obvodního soudu, učiněné při hlavním líčení konaném dne 14. 4. 2021, kterým byla "neformálně" odmítnuta jeho námitka o promlčení trestní odpovědnosti, je zřejmé, že uvedeným postupem obvodního soudu soudní řízení nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici prostředky podle trestního řádu. Teprve po vyčerpání těchto opravných prostředků, bude-li se stěžovatel i nadále domnívat, že jejich prostřednictvím tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se mu otevřela cesta k podání věcně projednatelné ústavní stížnosti k Ústavnímu soudu.

8. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že ústavní stížnost, podaná ve fázi řízení před obvodním soudem, kdy stěžovatel napadá výhradně postup soudu prvního stupně, není z důvodu subsidiarity ústavní stížnosti přípustná, přičemž stěžovatel není nijak zbaven možnosti ochrany svých základních práv v dalším průběhu řízení, včetně možného podání ústavní stížnosti proti poslednímu opravnému prostředku po vydání konečného rozhodnutí, pokud podle jeho názoru k nápravě vad řízení ze strany obecných soudů v tomto dalším průběhu nedošlo.

9. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost podle odmítl pro její nepřípustnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. května 2021

Jiří Zemánek v. r.

soudce zpravodaj