Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1206/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky PhDr. Aleny Dlabačové, zastoupené Mgr. Tomášem Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -832 ze dne 10. 2. 2021 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -665 ze dne 31. 7. 2019 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. -436 ze dne 10. 4. 2018, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a Kláry Peškové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelce bylo v řízení před obecnými soudy k žalobě vedlejší účastnice pravomocně uloženo vyklizení specifikované bytové jednotky v důsledku ukončení nájemního vztahu a užívání bytu ze strany stěžovatelky bez právního důvodu. Všechny dotčené obecné soudy posoudily věc shodně a stěžovatelce uložily nahradit náklady vedlejší účastnice v každém stupni řízení.

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz , a , o Ústavním soudu (dále jen "")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení práva na soudní ochranu ve smyslu a d (dále jen "").

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Ve svém podání stěžovatelka pouze obsáhle popisuje okolnosti vzniku sporu a průběh souvisejících soudních řízení, což jsou skutečnosti, které byly obecným soudům známy a byly jimi náležitě vypořádány (včetně otázek vzniku legitimního očekávání stěžovatelky na uzavření nové nájemní smlouvy, jejího postavení slabší smluvní strany, či mravnosti počínání vedlejší účastnice). Ústavnímu soudu není zřejmé, v čem konkrétně stěžovatelka porušení svých základních práv spatřuje, kromě toho, že řízení (tedy zřejmě jeho výsledek) pokládá "jako celek za nespravedlivé", a proto porušující y. Nezavdala mu tak příčinu zabývat se jejím případem podrobněji, mimo kategorii zjevné neopodstatněnosti.

5. Relevantní ústavněprávní argumentací není ani řada odkazů na judikaturu Ústavního soudu bez náznaku konkrétní souvislosti s případem stěžovatelky, která se s odkazem na ni domnívá, že jí byl - stejně jako v odkazovaných věcech - posouzením dovolání jako nepřípustného odepřen přístup k Nejvyššímu soudu (dále též "dovolací soud"). Tak tomu ovšem v jejím případě není. Nejvyšší soud se jejím podáním řádně zabýval, srozumitelně a z pohledu Ústavního soudu přesvědčivě vyložil, proč stěžovatelka nemůže se svou procesní obranou uspět (v podrobnostech viz odůvodnění napadeného usnesení). Právní posouzení odvolacího soudu bylo souladné s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, kterou stěžovatelka dovolací soud nepřiměl přehodnotit. Bylo-li proto její dovolání odmítnuto jako nepřípustné, nejde o odepření přístupu k soudu (ani spravedlnosti), nýbrž o naplnění podmínek dovolacího řízení, jejichž účelem je filtrace právně (ne)významných případů. Přístup k Nejvyššímu soudu je z vůle zákonodárce záměrně omezen a formalizován tak, aby se mohl podrobněji zabývat skutečně jen vybranými, právně složitými a soudní praxí dosud neřešenými případy [blíže viz stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. ze dne 28. 11. 2017 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.), zmiňované i v usnesení Nejvyššího soudu].

6. Konečně Ústavní soud nepřiměl k přezkumu napadených rozhodnutí ani stěžovatelkou naznačovaný výklad y, neboť již z jejího podání je patrno, že její zájmy byly v řízení řádně hájeny zvoleným právním zástupcem. Požadavek osobní přítomnosti účastníka řízení při projednání věci, resp. nemožnost konat jednání bez něj, je silně akcentován v trestním řízení; v občanském soudním řízení (sporném) může mít své opodstatnění například tam, kde soud potřebuje provádět dokazování v přímé součinnosti s ním. Zdaleka však není bezvýjimečný, jak se snaží dovodit stěžovatelka. Z hlediska procesních zásad je potřeba vyvažovat různé protichůdné zájmy, zde například zájem veřejnosti i účastníků na rychlosti a hospodárnosti řízení. Stěžovatelka sama navíc naznačuje, že odvolací soud její námitky tohoto duchu již vypořádal a Ústavnímu soudu není zřejmé, jaký vliv by na výsledek řízení její osobní přítomnost (vedle zvoleného právního zástupce) mohla mít.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. května 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu