Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1241/21

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Petry Sochůrkové, zastoupené Mgr. Petrem Skálou, advokátem, sídlem Hvožďany 168, doručovací adresa Pražská 38/43, Plzeň, proti postupu Ministerstva zdravotnictví ve věci vydání mimořádného opatření ze dne 5. 3. 2021 č. j. MZDR 9364/2021-1/MIN/KAN, za účasti Ministerstva zdravotnictví, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá, aby Ústavní soud konstatoval, že postupem Ministerstva zdravotnictví ve věci vydání mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 5. 3. 2021 č. j. MZDR 9364/2021- 1/MIN/KAN bylo porušeno právo stěžovatelky na nedotknutelnost osoby a ochrany zdraví garantované v a d, a zakázal Ministerstvu zdravotnictví pokračovat v tomto porušování stěžovatelčiných práv.

2. Podle uvedeného mimořádného opatření nepodstoupí-li zaměstnanec zaměstnavatele zaměstnávajícího alespoň 50 osob test na přítomnost antigenu viru SARS-CoV-2, nebude mu fakticky od 17. 3. 2021 umožněn přístup na pracoviště. S takovým postupem stěžovatelka nesouhlasí a namítá, že součástí práva na ochranu zdraví je mimo jiné subjektivní právo každé fyzické osoby se rozhodnout, kdo a jakým způsobem bude o jeho zdraví pečovat. Stěžovatelka je přesvědčena, že testy proti viru SARS-CoV-2 zdravotně škodí a zasahují do integrity člověka a jeho lidské nedotknutelnosti, a ona sama podstupuje každotýdenní testování pouze z důvodu, aby nedošlo ke ztrátě jejího zaměstnání. Stěžovatelka vyjádřila zaměstnavateli svůj nesouhlas s testováním, avšak bylo jí sděleno, že pokud testování nepodstoupí, bude vést její nepřítomnost na pracovišti k rozvázání pracovního poměru. Stěžovatelka byla tedy nucena pod tlakem ztráty zaměstnání podstupovat daný test, se kterým nesouhlasí, neboť se cítí být zdravá a testováním je zasahováno do její integrity, svobodného rozhodnutí tykajícího se jejího zdraví a medicínských zákroků, a současně je porušeno její ústavně zaručené právo na nedotknutelnost osoby.

3. Ústavní soud se v minulosti již zabýval obdobnými návrhy na zrušení mimořádných opatření vydaných Ministerstvem zdravotnictví jako správním úřadem příslušným podle , o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a podle , o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen ""), na základě a odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví a na základě , a dospěl k závěru, že podle zákona o ochraně veřejného zdraví a je mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví vydáno jako opatření obecné povahy, a jeho zrušení se lze domáhat podle a násl. , , ve znění pozdějších předpisů, za podmínek stanovených v . Nevyčerpání tohoto procesního prostředku má podle za následek nepřípustnost ústavní stížnosti (srov. usnesení ze dne 22. 4. 2020

sp. zn.

, usnesení ze dne 5. 5. 2020

sp. zn.

, usnesení ze dne 9. 6. 2020

sp. zn.

, usnesení ze dne 12. 10. 2020

sp. zn.

; usnesení ze dne 27. 4. 2021

sp. zn.

či usnesení ze dne 21. 5. 2021

sp. zn.

, všechna odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

4. Výše uvedené závěry dopadají i na posuzovanou věc, byť se stěžovatelka nedomáhá zrušení v záhlaví citovaného mimořádného opatření, nýbrž vyslovení jeho protiústavnosti a uložení zákazu Ministerstvu zdravotnictví pokračovat v porušování stěžovatelčiných práv. Tvrzená pochybení Ministerstva zdravotnictví, která navíc nelze podle názoru Ústavního soudu považovat za rozhodnutí či opatření ani za jiný zásah, nemohou být z výše uvedených důvodů za dané procesní situace předmětem jeho rozhodování a vůbec již ne v podobě zákazu pro futuro. Platná a účinná právní úprava ústavního soudnictví nezná ani tzv. actio popularis. To přitom platí i pro jiný zásah než rozhodnutí, přičemž zásah orgánu veřejné moci, vůči kterému ústavní stížnost směřuje, musí být individualizovaný. Napadené mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví dopadá nikoliv na individuálně (jmenovitě) určený okruh adresátů, nýbrž na okruh adresátů vymezených genericky (druhově), když je jeho osobní působnost vztažena na všechny veřejné zaměstnavatele, kteří zaměstnávají alespoň 50 osob, potažmo jejich zaměstnance.

5. Ústavní soud zároveň neshledal, že by ústavní stížnost byla přípustnou podle . Je zřejmé, že napadená mimořádná opatření svým významem přesahují vlastní zájmy stěžovatelky, neboť upravují práva a povinnosti neomezeného počtu osob na celém území České republiky. Tuto povahu napadených mimořádných opatření nicméně reflektuje již zákonná úprava jejich přezkumu ve správním soudnictví a z ústavní stížnosti nelze dovozovat žádnou skutečnost, která byumožňovala považovat tento přesah za "podstatný" v tom smyslu, že by vyžadoval, aby se Ústavní soud vyjádřil k otázce ústavnosti těchto mimořádných opatření ještě před jejich posouzením Nejvyšším správním soudem.

6. Na uvedeném nic nemění, že je Ústavnímu soudu z úřední činnosti známo, že Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 22. 4. 2021 č. j. návrh na zrušení mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 5. 3. 2021 č. j. MZDR 9364/2021- 1/MIN/KAN doručený mu dne 3. 4. 2021 pro zjevnou neopodstatněnost odmítl. Citované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu stěžovatelka ústavní stížností nenapadla, pouze v ní uvedla, že se domáhá svých práv jinak než procesním prostředkem podle , neuvedla však jakým.

7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl podanou ústavní stížnost pro nepřípustnost dle ve spojení s .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. května 2021

Jiří Zemánek v. r.

soudce zpravodaj