Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1760/20

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele M. H., zastoupeného JUDr. Janem Károu, advokátem, sídlem Dlouhá 154, Kaplice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2020 sp. zn. a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. února 2020 č. j. l PP 5/2020-82, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), stěžovatel napadá v záhlaví uvedená rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v a d (dále jen ""). Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ze dne 20. 2. 2020 č. j. l PP 5/2020-82 byla dle a contrario za použití § 331 odst. l trestního řádu zamítnuta žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") ze dne 2. 11. 2015 sp. zn. ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 3. 2016 sp. zn. , v trvání deseti měsíců z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 5. 2016 sp. zn. ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 23. 6. 2016 sp. zn. , v trvání deseti měsíců z rozsudku okresního soudu ze dne 8. 12. 2015 sp. zn. ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 2. 2016 sp. zn. , v trvání dvou měsíců z rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 16. 4. 2018 sp. zn. a v trvání čtyř měsíců z rozsudku okresního soudu ze dne 20. 7. 2015 sp. zn. ve spojení s usnesením okresního soudu ze dne 27. 9. 2016 sp. zn. .

3. Usnesením městského soudu ze dne 15. 4. 2020 č. j. bylo usnesení obvodního soudu z formálních důvodů zrušeno v celém rozsahu, a bylo nově rozhodnuto stejným způsobem s tím rozdílem, že tak bylo učiněno dle .

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem obecných soudů, že nebyla splněna podmínka polepšení a prognózy vedení řádného života. Nebylo zohledněno, že v době přerušení trestu vedl řádný život, udržoval kontakt s matkou. Jako fakticky irelevantní bylo odmítnuto, že doložil zajištěné zaměstnání pro případ propuštění na svobodu, a stejně tak bydlení a sociální zázemí. Žádný z obou soudů se ani nezabýval možností uložení přiměřených povinností a omezení, které by bylo možno případně stěžovateli uložit, aby byla dovršena jeho náprava. Soudy obou stupňů na místo toho jen zdůrazňují, že jednotlivá odsouzení stěžovatele nevedla k nápravě, když se opakovaně dopouštěl trestné činnosti krátce po předchozích odsouzeních a vytrvale ignoruje rozhodnutí státních orgánů, uložená opatření, apod. Tím však soudy porušují zákaz dvojího přičítání.

5. Stěžovatel též není spokojen s tím, že městský soud na rozdíl obvodního soudu nenařídil veřejné zasedání a nevyslechl ho.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Co se týče usnesení obvodního soudu, to bylo již dříve zrušeno usnesením městského soudu a vzhledem k tomu je vůči němu ústavní stížnost nepřípustná.

7. Ke zbývající části návrhu, totiž té, která nebyla shledána nepřípustnou, Ústavní soud konstatuje, že posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je v této části přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti přípustné části ústavní stížnosti

8. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti (srov. a 90 až 92y). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Je věcí obecných soudů, aby zkoumaly a posoudily, zda podmínky pro uplatnění institutu podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody jsou splněny, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě těch nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak kdyby závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

9. Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody upravuje v § 88 a násl. a trestní řád v a násl. Za prvé je nutné splnění podmínky formální spočívající ve vykonání předepsané části trestu, kdy z uloženého (popřípadě rozhodnutím prezidenta republiky zmírněného) trestu musí být vykonána nejméně polovina [ ], resp. u odsouzeného, jenž nebyl odsouzen za zvlášť závažný zločin a který dosud nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody, alespoň třetina [ ], resp. u vybraných trestných činů dvě třetiny [ ]; dle je u přečinů možné propuštění i před uplynutím dob stanovených v téhož zákona. Dále pak musejí být naplněna kritéria materiální, totiž (podmínka druhá) polepšení odsouzeného, potvrzené jeho současným chováním a plněním jemu uložených povinností (v případě propuštění před uplynutím stanovených dob dle musí jít o vzorné chování a plnění povinností), a (podmínka třetí) existence takových skutečností, z nichž by bylo možné důvodně usoudit, že odsouzený po předčasném propuštění na svobodu povede řádný život. Všechny tři podmínky je nutné splnit kumulativně. Při rozhodování o podmíněném propuštění odsouzeného za zločin soud přihlédne také k tomu, zda odsouzený včas nastoupil do výkonu trestu a zda částečně nebo zcela nahradil či jinak odčinil škodu.

10. K otázce, nakolik lze při rozhodování o podmíněném propuštění vycházet z trestní minulosti odsouzeného, Ústavní soud připomíná, že ve svém nálezu ze dne 12. 5. 2011

sp. zn.

(N 90/61 SbNU 405) poukázal na princip, že samotnou závažností trestného činu, za nějž byl uložen trest odnětí svobody, z jehož výkonu má být odsouzený podmíněně propuštěn, nelze zdůvodňovat případné zamítavé rozhodnutí o podmíněném propuštění. To však na druhou stranu neznamená, že by v řízení o žádosti odsouzeného o podmíněné propuštění nemohla a neměla být jeho trestní minulost z hlediska rizika recidivy předmětem jakéhokoliv hodnocení. Nejde ani o porušení zásady ne bis in idem, když tato zásada vyjadřuje zákaz někoho stíhat nebo potrestat dvakrát za stejnou věc, avšak rozhodování o podmíněném propuštění není novým či opětovným trestním řízením, ve kterém by bylo rozhodováno o uložení nějakého dalšího trestu, a tedy tato zásada se nemůže uplatnit [obdobně viz usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

či

, též srov. nález ze dne 1. 12. 2005

sp. zn.

(N 219/39 SbNU 323)].

11. V projednávané věci Ústavní soud nemá za to, že by posouzení obecných soudů, popsané v odůvodnění jejich rozhodnutí, vykazovalo znaky libovůle či jinak porušovalo ústavně zaručená práva stěžovatele. Obecné soudy nevyšly pouze "mechanicky" z toho, že stěžovatel v minulosti spáchal trestnou činnost, ale uvážily jednak, jaký vliv měla na jeho chování předchozí vůči němu činěná opatření, a také, jaký má ke své trestní minulosti postoj, když si logicky povšimly toho, že stěžovatel svá dřívější protiprávní jednání bagatelizuje a odsouzení za ně považuje za nespravedlivá, a přisuzuje je spíše tomu, že "se na něj policie zaměřila". Otázka, jaký má stěžovatel na svoji přechozí trestnou činnost náhled, je přitom při rozhodování o naplnění podmínek pro podmíněné propuštění zjevně relevantní. Úvahy, které obecné soudy v těchto souvislostech učinily, a na základě kterých i při existenci určitých kladných skutečností, jako je stěžovatelem uváděné zázemí, dospěly k závěru o nenaplnění předmětných podmínek pro podmíněné propuštění, Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat.

12. Jde-li o stěžovatelův nesouhlas se skutečností, že rozhodování městského soudu nebyl osobně přítomen a při něm vyslechnut, Ústavní soud má za to, že ani zy ani z Úmluvy a ani z judikatury Evropského soudu pro lidská práva nevyplývá povinnost vytvořit prostor pro slyšení před soudem ve dvou stupních (srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

in http://www.usoud.cz).

13. Vzhledem k uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle a podle jako návrh zčásti nepřípustný a zčásti zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. května 2021

Radovan Suchánek, v. r.

předseda senátu