Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1048/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti obchodní společnosti Chaos, s. r. o., sídlem Hurbanova 208/62, Čadca, Slovenská republika, zastoupené JUDr. Leošem Strouhalem, advokátem, sídlem Tovární 1130, Chrudim, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2021 č. j. -1169, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Mgr. Petra Stejskala, LL.M., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva podle a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a doručených písemností se podává, že stěžovatelka se žalobou domáhala po vedlejším účastníkovi zaplacení 5 000 000 Kč s příslušenstvím u Okresního soudu v Hradci Králové (dále jen "okresní soud"), jenž jí zamítl rozsudkem ze dne 7. 1. 2014 č. j. -936. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") následně v odvolacím řízení nařídil jednání na den 20. 10. 2014. K nařízenému jednání stěžovatelku předvolal.

3. Dne 16. 10. 2014 byla krajským soudem stěžovatelce doručena písemnost nadepsaná jako "vyrozumění" s identifikací uvedené věci a obsahující mimo jiné text ve znění (citováno včetně chyb v psaní, řádkování a dalších nepřesností): "... se jednání nařízené na den datum v cas hodin u podepsaného soudu v místnosti č. dv. dvere/patro patro

odročuje na den 12. 01. 2015 v 08:45 hod u podepsaného soudu v místnosti č. dv. 103/ II. patro. Důvodem odročení jednání je důvod stojící na straně soudu. V ostatním zůstává předvolání k jednání v platnosti.

nekoná. K nově nařízenému jednání budete předvolán(a)."

4. Dne 12. 1. 2015 se ve věci u krajského soudu konalo jednání; stěžovatelka ani její právní zástupce se jej nezúčastnili. Krajský soud na jednání vyhlásil rozsudek z téhož dne č. j. -997, jímž uvedený rozsudek okresního soudu potvrdil.

5. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelka domnívala, že jí krajský soud odňal možnost jednat před soudem, brojila proti uvedenému rozsudku krajského soudu žalobou pro zmatečnost. Krajský soud ji usnesením ze dne 5. 2. 2018 č. j. -1100 zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

6. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") k odvolání stěžovatelky usnesením ze dne 3. 10. 2019 č. j. -1132 uvedené usnesení krajského soudu potvrdil v jeho výroku I. (výrok I.), jeho výrok II. změnil (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.). Vrchní soud uvedl, že je zřejmé, že uvedené vyrozumění obsahuje údaje, které nebyly "škrknuty" ze vzorového formuláře pro jeho písemné vyhotovení zaměstnancem krajského soudu. Připustil, že uvedený úkon v jeho konkrétní podobě sice znesnadnil orientaci předvolaných osob v textu, avšak je třeba přihlédnout k tomu, že úvodní věta oznámení o odročení jednání na den 12. 1. 2015 je ukončena tečkou. Z daného úkonu je zřejmé, že krajský soud měl úmysl odročit jednání na datum zde uvedené, nikoli toliko informovat o tom, že se jednání nekoná; jde o jediný výklad, který dává smysl. Nedostavila-li se stěžovatelka na jednání, nelze to přičítat k tíži krajského soudu.

7. Proti usnesení vrchního soudu brojila stěžovatelka dovoláním, jež Nejvyšší soud odmítl v záhlaví uvedeným usnesením, neboť nebylo přípustné. Podle Nejvyššího soudu je v souladu s jeho ustálenou rozhodovací praxí závěr krajského soudu a vrchního soudu o tom, že uvedené vyrozumění stěžovatelky nebylo pochybením krajského soudu. Stěžovatelka, zastoupená advokátem, byla řádně předvolána k jednání na den 20. 10. 2014 a dne 16. 10. 2014 jí bylo doručeno vyrozumění o odročení jednání na den 12. 1. 2015. Úkon obsahoval označení spisové značky, účastníků a jejich zástupců, věci a důvod odročení jednání. Nejvyšší soud potvrdil, že nikoli řádné vyškrtnutí některých alternativních údajů na předpřipraveném vzoru nečiní ve věci stěžovatelky vyrozumění neurčitým.

II.

Argumentace stěžovatelky

8. Stěžovatelka tvrdí, že se oprávněně domnívala, že jednání dne 12. 1. 2015 se nemá konat. Za jediný rozumný výklad uvedeného vyrozumění považuje, že se původně nařízené jednání nekoná a že bude dále vyrozuměna o nově nařízeném jednání. Uvedené vyrozumění nelze považovat za řádné předvolání k jednání, jež proběhlo.

9. Stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že uvedené vyrozumění nebylo přehledné a postrádalo informaci, jaké jednání se odročuje. Výklad daného úkonu, který provedly soudy v nyní posuzované věci, je jen jeden z více výkladů. Stěžovatelka se však řídila výslovně formulovaným textem "nekoná", a proto měla za to, že se nekoná právě jednání dne 12. 1. 2015. Stěžovatelka tvrdí, že nelze připustit, aby účastníci řízení dovozovali, co výslovně uvedeno v procesním úkonu orgánu veřejné moci platí a co nikoli. Neplatí ani pravidlo, které formuloval vrchní soud, že za první tečkou v textu již následující text nemá žádné účinky. Stěžovatelka uzavírá, že úkon nebyl přehledný a jasný, a proto krajský soud stěžovatelce znemožnil uskutečnit její procesní právo účastnit se jednání před soudem.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Shledal, že ústavní stížnost byla včas podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Ústavní stížnost splňuje procesní předpoklady stanovené až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svého práva, resp. žádné další k dispozici neměla ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

11. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně na přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za řádně vedené. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, tj. srozumitelně a logicky odůvodněna.

12. Těžiště ústavní stížnosti spočívá na tvrzení stěžovatelky, že výklad úkonu krajského soudu provedený obecnými soudy (v napadeném usnesení i Nejvyšším soudem), je nesprávný a má za následek porušení jejího práva na soudní ochranu a být slyšen. Podle obecných soudů uvedené vyrozumění krajského soudu o odročení jednání (sub 3) sice nebylo bezvadné (sub 5 a 6), avšak bylo možné jej jednoznačně vyložit tak, že se dříve nařízené jednání odročuje na jiný v něm vymezený den.

13. S ohledem na shora uvedené (sub 11) platí, že interpretace obsahu procesních úkonů z hlediska jejich obsahu je věcí obecných soudů a Ústavní soud by do tohoto procesu mohl zasáhnout za předpokladu, že by byl zatížen prvkem svévole (srov. obdobně bod 25 usnesení ze dne 11. 8. 2020

sp. zn.

; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

14. Taková situace však v nyní posuzované věci nenastala. Jak patrno z argumentace stěžovatelky v ústavní stížnosti, ve které rekapituluje tvrzení obecných soudů v nyní posuzované věci, jejími námitkami se dostatečně zabývaly. Jejich závěry jsou srozumitelné, o čemž ostatně svědčí skutečnost, že na ně stěžovatelka věcně reaguje. Stěžovatelka ve své podstatě pouze polemizuje se skutkovými a právními závěry obecných soudů (konkrétně Nejvyššího soudu), což nezakládá důvodnost ústavní stížnosti a svědčí o její zjevné neopodstatněnosti [viz nález ze dne 9. 7. 1996

sp. zn.

(N 63/5 SbNU 481)].

15. Stěžovatelka současně uvedené vyrozumění krajského soudu přiložila k ústavní stížnosti. Ani z porovnání jeho obsahu a závěrů obecných soudů v nyní posuzované věci nelze usoudit, že se obecné soudy dopustily tzv. kvalifikované vady. Vyrozumění skutečně neobsahuje výslovnou identifikaci jednání, které se nekoná, a obsahuje rovněž informaci o nově nařízeném jednání a navazující text za tečkou ve znění "nekoná ...". Obsahuje však údaje o nově nařízeném jednání. Závěry obecných soudů, jež považují uvedený úkon za srozumitelný, byť nikoli bezvadný, nepovažuje Ústavní soud za nikterak nepřiměřené. Nevedou ani k přenesení odpovědnosti za pochybení orgánů veřejné moci na účastníky řízení; z ničeho se nejeví, že k výkladu daného úkonu bylo nutné vynaložit větší úsilí či že byl potřebný vyšší standard odbornosti či opatrnosti. Nadto, jak zdůraznil Nejvyšší soud, stěžovatelka byla v řízení zastoupena advokátem jako kvalifikovaným právním zástupcem. Závěry Nejvyššího soudu v napadeném rozhodnutí proto lze považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování, jež nevybočilo z mezí ústavnosti.

16. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná. Proto ji z výše uvedených důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. května 2021

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu