Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1130/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Lubomíra Drápely, zastoupeného JUDr. Michaelem Mannem, advokátem se sídlem v Bartošovicích v Orlických horách 34, doručovací adresa Příkop 838/6, Brno, proti usnesení Městského soudu v Brně č. j. -64 ze dne 29. 1. 2021, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatel se v ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí pro tvrzený zásah do svého základního práva na soudní ochranu a spravedlivý proces zaručeného d.

2. Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí zjistil, že napadeným rozhodnutím bylo určeno, že stěžovatel jako žalovaný je povinen zaplatit společnosti Generali Česká Distribuce a.s. (dále jen "žalobce") částku 3 491 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 21. 9. 2018 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 6 087 Kč.

3. Městský soud vyšel z toho, že mezi právním předchůdcem žalobce a stěžovatelem byla platně uzavřena dne 1. 7. 2015 smlouva o obchodním zastoupení podle , podle níž se stěžovatel zavázal uzavírat pojistné smlouvy se třetími osobami výhradně pro žalobce či jeho partnery a žalobce se mu zavázal za tuto činnost zaplatit odměnu, a to zejména provizi. Účastníci v čl. I odst. 2 smlouvy vyloučili aplikaci a . Podle doložka ve smlouvě uzavřené adhezním způsobem, která odkazuje na podmínky uvedené mimo vlastní text smlouvy, je platná, byla-li slabší strana s doložkou a jejím významem seznámena nebo prokáže-li se, že význam doložky musela znát. Podle část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.

4. Městský soud v napadeném rozhodnutí vyšel z toho, že stěžovatel uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o obchodním zastoupení jako živnostník podnikatel, nikoliv v pozici slabší strany, jeho hlavní motivací jako podnikatele pak bylo dosažení zisku. Podpisem smlouvy stěžovatel prohlásil, že se seznámil s obchodními podmínkami a vyslovil s nimi souhlas, včetně konkrétních vnitropodnikových norem žalobce. Současně vzal na vědomí, že žalobce může obsah podmínek aktualizovat. Žalobce vylíčil jednotlivě storna pojistných smluv a z předložených důkazů k těmto smlouvám soud zjistil, že byly ukončeny předčasně. Žalobce předložil k důkazu agregaci pojistných smluv, ze které vyplývá, jak dospěl k nárokované částce, a že na storna započítal odlišné provize žalovaného. Samotná směrnice pak obsahuje popsanou mechaniku výpočtu odměny a storen provizí, přičemž soudu je z úřední činnosti známo, že provizní sestavu včetně storen počítá obvykle k tomu specializovaný software, a ě obsažené tabulky a naznačené způsoby výpočtu storen neshledal v ničem neobvyklé, nenalezl rozpor mezi žalobcem předloženými listinami a žalobními tvrzeními. Městský soud dospěl k závěru, že smluvní odměna stěžovatele byla sjednána platně, stěžovatel tuto opakovaně čerpal v částkách desítek tisíc po dobu několika let. Z toho soud dovodil, že se jako podnikatel v provizním systému žalobce s ohledem na délku spolupráce a vyplacené výši provize logicky musel orientovat. Obdobně byly ve směrnici srozumitelně a určitě ujednány podmínky, za kterých žalobci vzniká nárok na vrácení částí vyplacených provizí. Městský soud rovněž upozornil, že se k otázce storen provizí opakovaně vyjádřil Nejvyšší soud a vyhodnotil tyto jako přípustné.

5. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti opakuje argumentaci vznesenou před Městským soudem v Brně. Předně uvádí, že smlouva, kterou s žalobcem uzavřel dne 2. 7. 2015, nebyla o obchodním zastoupení, byť tak byla označena v názvu, nýbrž to byla smlouva zprostředkovatelská, a dále argumentuje tak, že v kontraktačním procesu byl slabší smluvní stranou, a proto se měl městský soud vypořádat s tím, že mu obchodní podmínky ani vnitropodniková norma nebyly předány a nebyl s nimi seznámen. Dále se stěžovatel domnívá, že se městský soud vůbec nezabýval jeho námitkami týkajícími se správnosti výpočtu údajně dlužných částek. Z toho stěžovatel dovozuje, že se městský soud dopustil interpretační libovůle a nedostál povinnostem plynoucím z poskytování právní ochrany a vedení řádného řízení. Stěžovatel též namítá, že napadené rozhodnutí nebylo řádně, srozumitelně a logicky odůvodněno, čímž bylo prošeno jeho právo na spravedlivý proces.

II.

6. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. Žalovaná částka je natolik nízká, že proti napadenému rozhodnutí právní řád nepřipouští ani odvolání, ani dovolání.

7. Ústavní soud dále na základě ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

9. Ústavní soud je dle článku 83 y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení a rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 26. 1. 2016; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud zruší napadené rozhodnutí také, jedná-li se o projev libovůle, svévole nebo jsou-li právní závěry v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 9. 2. 2016 (N 28/80 SbNU 375), nález

sp. zn.

ze dne 11. 6. 2009 (N 143/53 SbNU 759) či usnesení

sp. zn.

ze dne 11. 2. 2016].

10. Již ze samotné argumentace stěžovatele plyne, že se po Ústavním soudu domáhá přehodnocení napadeného rozhodnutí, protože nesouhlasí s výkladem podústavního práva a skutkových okolností případu ze strany městského soudu. Ačkoli stěžovatel používá argumentaci odkazem na své právo na soudní ochranu a spravedlivý proces, vyjadřuje nesouhlas se závěrem obecných soudů o splnění své smluvní povinnosti. Ústavnímu soudu však nepřísluší přezkoumávat skutkové závěry obecných soudů ani jejich hodnocení stěžovatelova jednání na úrovni podústavního práva.

11. Ústavní soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je dostatečně odůvodněno a právní závěry městského soudu nelze shledat jako nepřijatelné z pohledu ochrany základních práv stěžovatele. Ústavní soud tak nekonstatoval žádné porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces, které by jej mohlo vést k závěru o vyhovění jeho ústavní stížnosti.

12. Ústavní soud tedy dospěl k závěru, že stěžovatelovy argumenty nemají ústavní rozměr, a proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné..

V Brně dne 11. května 2021

Ludvík David, v. r.

předseda senátu