Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 982/21

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Dušana Stündla, zastoupeného JUDr. Mgr. Bohdanem Žáčkem, advokátem se sídlem Rytířská 16, Praha 1, směřující proti výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2021, č. j. -545, a výroku II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 10. 2019, č. j. -496, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Včas podanou ústavní stížností, která splňuje podmínky řízení dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů (resp. jejich výrokových částí II.), neboť má za to, že jimi byla porušena jeho práva zaručená a 36 odst. 1d ("Listina") a dále a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva").

2. Pro posouzení ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí nezbytná, jelikož účastníkům řízení jsou všechny relevantní skutečnosti známy, a proto postačuje uvést toliko základní fakta.

3. V řízení o zaplacení náhrady škody, která měla vzniknout porušením povinnosti žalované (INSIA a.s.), jakožto zprostředkovatelce pojištění, sjednat účinné pojištění včetně pojištění proti povodni, zamítl Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") v záhlaví označeným rozsudkem žalobu stěžovatele (výrok I.) a uložil mu za využití , ve znění pozdějších předpisů ("") povinnost zaplatit žalované polovinu nákladů řízení (výrok II.). Městský soud v Praze ("městský soud") výše označeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu ve věci samé potvrdil a změnil pouze výrok o nákladech řízení (výrok I.). Současně uložil stěžovateli zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši, neboť již neshledal důvody pro uplatnění moderačního práva soudu (výrok II.).

4. Právě proti výrokům o nákladech řízení směřuje ústavní stížnost. Stěžovatel tvrdí, že si obecné soudy byly vědomy jeho nemajetnosti a znaly i okolnosti, za jakých k tomu došlo. Stěžovatel v průběhu řízení opakovaně uváděl, že se jeho majetkové poměry nezlepšily. Namítá, že pokud měly obecné soudy za to, že nejsou dány důvody pro úplné osvobození stěžovatele hradit náklady řízení žalované, měly jej vyzvat ve smyslu , aby tvrdil a doložil i další okolnosti stran dopadů na rodinný život stěžovatele i na životy osob, ke kterým má vyživovací povinnost, za jejíž neplnění mu rovněž hrozí trestní postih. V neposouzení těchto dopadů obecnými soudy spatřuje stěžovatel porušení jeho práva na soudní ochranu a právo na respektování soukromého a rodinného života ( a 32y a a 8 Úmluvy).

5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení . Uvedené ustanovení dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, resp. v rozhodnutí je završujícím, nebyla porušena ústavní práva účastníka tohoto řízení, zda bylo vedeno ústavně souladně a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů však Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.

6. Při hodnocení opodstatněnosti námitek stěžovatele je nutno především uvést, že otázkou náhrady nákladů řízení se Ústavní soud ve své judikatuře zabýval opakovaně. Vypořádání se s náklady řízení je nedílnou a podstatnou součástí soudního řízení, z čehož plyne, že i na ně se vztahují požadavky spravedlivého procesu. Ústavní soud je tak v zásadě oprávněn podrobit přezkumu i nákladová rozhodnutí. Ústavní soud se však již dříve opakovaně vyjádřil tím způsobem, že problematika náhrady nákladů řízení obvykle nepožívá ústavněprávní ochrany, jelikož pouze výjimečně dosahuje nákladový spor intenzity způsobilé porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení sp. zn. ,

sp. zn.

, sp. zn. a další; veškerá judikatura zdejšího soudu je dostupná z http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud je proto v případech ústavních stížností týkajících se (výhradně) nákladů řízení zdrženlivý a rozhodnutí obecných soudů ruší pouze výjimečně, což je dáno rovněž okolností, že proti nákladovým výrokům není rozhodnutím zákonodárce přípustné ani dovolání [ ], takže nedává logický smysl, aby sjednocování judikatury v této agendě Nejvyšším soudem bylo nahrazováno judikaturou Ústavního soudu. Dochází k tomu proto jen v případech extrémní nespravedlnosti svědčící o svévolném postupu obecných soudů, např. tehdy, nepřizná-li soud náhradu nákladů bezdůvodně vůbec [srov. k tomu přiměřeně např. nález ze dne 3. 4. 2012,

sp. zn.

(N 70/65 SbNU 3)].

7. V nyní posuzované věci Ústavní soud především konstatuje, že obvodní soud podrobně odůvodnil, proč v nyní posuzovaném případě stěžovatele využil moderačního práva dle a snížil celkovou výši náhrady nákladů řízení na polovinu. Ačkoliv městský soud následně přiznanou výši odměny nepatrně zvýšil za další úkony právní služby, snížení náhrady nákladů řízení na polovinu potvrdil a v tomto smyslu i patřičně odůvodnil. Postup obecných soudů dle názoru Ústavního soudu zcela koresponduje se závěry jeho judikatury, týkající se otázky aplikace ustanovení , z nichž vyplývá, že úvaha soudu, zda se jedná o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci a soud musí také své rozhodnutí řádně a přesvědčivě odůvodnit, aby odpovídalo zákonnosti i učiněným skutkovým zjištěním.

8. Přestože si lze samozřejmě představit i podrobnější odůvodnění výroku o nákladech odvolacího řízení, nelze městskému soudu vytýkat zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele, shledal-li důvody ke snížení nákladů řízení pouze v řízení před obvodním soudem, a naopak v odvolacím řízení (ve kterém byly náklady vyčísleny v nepoměrně nižší výši) již důvody pro uplatnění moderačního oprávnění nenalezl. Jak totiž Ústavní soud uvedl již výše, jedná se o zcela výjimečný odklon od obecné zásady úspěchu ve věci, který i proto nemůže být garantován v plné výši a "jednou pro vždy" u každého stupně soudního řízení. Naopak, s ohledem na zásah do majetkové sféry úspěšného účastníka řízení, je nutné i jemu zaručit, že bude moderační právo využito pouze v odůvodněných případech, a nepovede současně k demotivaci neúspěšných účastníků své poměry zlepšit. Jistě totiž není bez významu, že ani v ústavní stížnosti stěžovatel například neuvedl, proč jsou jeho příjmy dlouhodobě podprůměrné. Z jeho vyjádření rovněž, přestože klade důraz na zachování rodinných vazeb a na životní úroveň čtyř nezletilých dětí, nevyplývá ani žádná zjevná snaha nepříznivou ekonomickou situaci řešit.

9. S ohledem na shora popsaný zdrženlivý přístup zdejšího soudu při přezkumu nákladových výroků obecných soudů proto Ústavní soud, který respektuje princip minimalizace zásahů do rozhodovací praxe obecných soudů, neshledal důvod pro zpochybnění ústavnosti napadených výrokových částí obou rozsudků, jelikož dospěl k závěru, že základní práva, jichž se stěžovatel dovolává, jimi porušena nebyla.

10. Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. května 2021

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu