Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 959/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Hotel Esplanade, a. s., se sídlem Karlovarská třída 438/15, Mariánské Lázně, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem Sokolská 1788/60, Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2021 č. j. -32, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2020 č. j. -89, rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 25. 5. 2016 č. j. 703/530/16, 26984/ENV/16 a rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu Plzeň, ze dne 29. 2. 2016 č. j. ČIŽP/43/OOP/SR01/1505748.010/16/ZJZ, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu zaručené d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a právo na ochranu vlastnictví zaručené y a Dodatkového protokolu k Úmluvě.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, v záhlaví uvedeným rozhodnutím České inspekce životního prostředí byla stěžovatelka shledána vinnou ze spáchání správního deliktu poškození skupiny dřevin rostoucích mimo les podle , o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném do 30. 6. 2017, a byla jí uložena pokuta ve výši 150 000 Kč. K odvolání stěžovatelky Ministerstvo životního prostředí v záhlaví uvedeným rozhodnutím uloženou pokutu snížilo na 90 000 Kč a ve zbytku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdilo. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl stěžovatelčinu žalobu proti uvedeným správním rozhodnutím; kasační stížnost stěžovatelky byla Nejvyšším správním soudem v záhlaví uvedeným rozsudkem taktéž zamítnuta.

3. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, samotným účastníkům řízení jsou všechny skutečnosti známy.

4. V podané ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že se správní orgány a správní soudy, zejména Nejvyšší správní soud, nevypořádaly s jejími námitkami uplatněnými v posuzovaném řízení, svá rozhodnutí tak založily na nepřezkoumatelných skutkových zjištěních a právních posouzeních. Stěžovatelka namítá, že Nejvyšší správní soud nesprávně interpretoval její námitky a ve výsledku je tak posoudil zjevně chybně. Stěžovatelka má za to, že závěr správních orgánů, že samotným ořezem dřevin došlo k poškození a ničení stromů ve smyslu § 7 zákona o ochraně přírody a krajiny je formalistický. Není-li následkem zásahu do dřevin podstatné nebo trvalé snížení jejích ekologických nebo společenských funkcí, nemohlo dojít ke spáchání správního deliktu podle § 88 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně přírody a krajiny. Dále stěžovatelka brojí proti tomu, že správní soudy neprovedly k důkazu stěžovatelkou pořízené fotografie z let 2016, 2017 a 2018, které dle stěžovatelky vyvrací závěry odborného posouzení Agentury ochrany přírody a krajiny (dále jen "AOPK"); odborné posouzení AOPK považuje stěžovatelka za neúplné.

5. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního a ve které může Ústavní soud rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

7. Podle y je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti je tudíž jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není.

8. Ze samotné argumentace stěžovatelky v ústavní stížnosti se podává, že stěžovatelka pokračuje v polemice se skutkovými hodnoceními a právními závěry obecných soudů, resp. správních orgánů, která vedla již v předchozím řízení. Se stěžovatelčinými argumenty se Nejvyšší správní soud vypořádal již v napadeném rozhodnutí. Nejvyšší správní soud se podrobně zabýval všemi důvody namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku Městského soudu v Praze; potvrdil nadbytečnost návrhu na provedení důkazu fotodokumentací předmětných dřevin z roku 2016, 2017 a 2018 a vysvětlil podstatu dispoziční zásady správního soudnictví a s tím související požadavky kladené na žalobní bod. Ústavní soud závěry správních soudů shledává udržitelnými. Na ústavní rovině žádné vady neshledal, stěžovatelka ostatně ani žádnou ústavněprávní argumentaci neuvádí.

9. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že namítaná základní práva stěžovatelky napadenými rozhodnutími porušena nebyla. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. května 2021

Ludvík David, v. r.

předseda senátu