Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1105/21

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele E. T., t. č. ve Vazební věznici Praha - Ruzyně, proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 12. února 2021, č. j. -249, a nespecifikovanému rozhodnutí Krajského soudu v Praze, jímž bylo pod sp. zn. zamítnuto odvolání stěžovatele, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), stěžovatel brojí proti v záhlaví označeným rozhodnutí soudů v jeho trestní věci, neboť je názoru, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva.

2. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže podle , odst. 3, odst. 4 písm. b) a podle odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Soud dále rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu škody. Odvolání stěžovatele podle jeho slov Krajský soud v Praze při veřejném zasedání konaném dne 22. 4. 2021 zamítl.

3. Stěžovatel nesouhlasí s právní kvalifikací, jakou soudy v jeho věci zvolily. Rozporuje zejména podřazení jeho jednání pod odst. 4 ustanovení § 205. Poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, z níž dovozuje, že by soudy neměly ke spáchání skutku v době nouzového stavu s ohledem na charakter trestné činnosti přihlížet. Trestná činnost je tak podle jeho názoru nesprávně kvalifikována.

4. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené .

5. Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; ve smyslu zde odkazovaného ustanovení 72 odst. 3 je takovým prostředkem i dovolání.

6. Z návrhu stěžovatele vyplývá, že dne 22. 4. 2021 odvolací soud zamítl jeho odvolání (dne 27. 4. 2021 byl doručen návrh k Ústavnímu soudu) a že proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze nepodal dovolání.

7. Bez ohledu na to, zda lze námitky obsažené v nyní projednávané ústavní stížnosti podřadit pod dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b trestního řádu, vyčerpání dovolání podmínku přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu shora citovaného ustanovení představuje. O právu podat dovolání byl zřejmě poučen i napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Praze, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání.

8. Ve stanovisku svého pléna ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. (č. 40/2014 Sb.) Ústavní soud uvedl, že: "z dikce ustanovení , ve znění účinném od 1. 1. 2013, jednoznačně vyplývá povinnost stěžovatelů vyčerpat všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje - tedy i mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání v trestních věcech, pokud je dovolání v dané věci přípustné. Pokud je v ustanovení stanovena povinnost vyčerpat i mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, tím spíše musí stěžovatelé vyčerpat mimořádný opravný prostředek v případě, kdy je tento přípustný (§ 265a trestního řádu). Ústavní stížnost je prostředkem ochrany práv, který je subsidiární ke standardním "neústavním" institutům. Především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve není-li dosaženo nápravy v rámci režimu obecného soudnictví, může se v rozsahu omezeném hledisky ústavnosti uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu. Ústavní soud tak nemůže sám posuzovat splnění podmínek, které otevírají prostor k meritornímu dovolacímu přezkumu, tato role mu nepřísluší. Otázku, zda námitky stěžovatele naplňují některý z dovolacích důvodů, musí posuzovat Nejvyšší soud, neboť kdyby tak Ústavní soud učinil bez tohoto posouzení, nepřípustně by zasahoval do činnosti Nejvyššího soudu a potažmo i obecné justice." Dle klíčového závěru odůvodnění tohoto stanoviska je pak zásadně každé porušení ústavních práv přípustným důvodem dovolání, nestanoví-li zákon jinak.

9. Návrh, který je podle nepřípustný, musí být podle téhož zákona odmítnut, a to bez jednání a soudcem zpravodajem (obdobně viz usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2014

sp. zn.

).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. května 2021

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj