Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 586/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Stanislava Bednarze, zastoupeného JUDr. Mario Hanákem, advokátem se sídlem Matiční 730/3, Ostrava-Moravská Ostrava, směřující proti usnesení soudního exekutora JUDr. Jiřího Trojanovského ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. 143 Ex 01020/19-037 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 12. 2020, sp. zn. , za účasti soudního exekutora JUDr. Jiřího Trojanovského a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, zaručené v d.

2. Jak vyplývá ze stěžovatelem poskytnutých podkladů, je proti němu vedena exekuce nadepsaným exekutorem. Napadeným rozhodnutím exekutora byl zamítnut stěžovatelův návrh na odklad exekuce, neúspěšné poté bylo i stěžovatelovo odvolání ke Krajskému soudu v Ostravě.

3. Stěžovatel s postupem uvedených subjektů nesouhlasí. Uznává, že v návrhu na odklad exekuce neuvedl žádné důvody pro takový postup, očekával ale, že bude slyšen, případně vyzván k odstranění vad či nějak jinak poučen. Stejně tak pokládá za zvláštní, že nebyl slyšen u odvolacího soudu a opět nebyl poučen, například o možnosti žádat o bezplatnou právní pomoc ve smyslu

4. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, samotným účastníkům jsou všechny skutečnosti známy.

5. Ústavní stížnost byla podána ve lhůtě osobou oprávněnou a řádně zastoupenou, k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a návrh je přípustný.

6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

7. Dále je třeba zdůraznit, že pravomoc Ústavního soudu je v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníků tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Po důkladném seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se Ústavní soud domnívá, že v projednávaném případě takový zásah shledán nebyl.

8. Ze stěžovatelovy extrémně úsporné ústavní stížnosti v podstatě není ani možné odvodit, v čem mělo být jeho právo na spravedlivý proces porušeno. Sám se totiž přiznává, že jeho původní podání neobsahovalo žádné odůvodnění a nyní pouze vyslovuje domněnky, jak na to dle něj měl exekutor reagovat. Obdobně to platí o námitkách proti postupu odvolacího soudu. Jestliže sám podával odvolání, není jasné, proč by mu měl soud dávat prostor se vyjádřit, to samozřejmě stěžovatel učinil přímo v odvolání. Poučení dle soud poskytne pouze tehdy, jestliže předtím byly naplněny podmínky a toto ustanovení vyžaduje předchozí návrh účastníka řízení v tomto směru. Krátce shrnuto, ústavní stížnost neobsahuje žádnou relevantní ústavněprávní argumentaci, která by mohla vést ke zpochybnění napadených rozhodnutí.

9. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost proto odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. dubna 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu