Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 794/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti společnosti Prager Fischhandel s. r. o., sídlem Jelení 2123/10, Říčany, zastoupené JUDr. Pavlem Brachem, advokátem, sídlem Klapálkova 3132/4, Praha 4 - Chodov, proti části výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. března 2021 č. j. -179, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8 - Karlín, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v , a d (dále jen "") domáhala zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení státu.

2. Z napadeného rozhodnutí připojeného k ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka se žalobou proti vedlejší účastnici domáhala zaplacení doplatku pojistného ve výši 16 194 Kč s příslušenstvím. Obvodní soud pro Prahu 8 po provedeném dokazování dospěl k závěru, že jediná a výlučná příčina dopravní nehody spočívala v jednání řidiče vozidla pojištěného z odpovědnosti provozu u žalované, a proto rozsudkem ze dne 3. 9. 2020 č. j. -157 žalobě vyhověl a zavázal žalovanou, aby žalobkyni zaplatila žalovanou částku (výrok I.) a uhradila jí náklady řízení ve výši 18 417,60 Kč (výrok II.), žalované dále uložil povinnost zaplatit státu náklady řízení připadající na znalecký posudek ve výši, která bude určena v samostatném usnesení (výrok III.).

3. K odvolání žalované městský soud posoudil míru účasti obou vozidel na jejich střetu odlišně od obvodního soudu, a to se závěrem, že zjištěnému skutkovému stavu odpovídá míra u řidičky vozidla žalobkyně ve výši 30 %, zatímco míra účasti pojištěnce žalované je v rozsahu 70 %. Z tohoto důvodu změnil rozsudek obvodního soudu ve výroku I. tak, že žalobu co do částky 9 716,40 Kč s příslušenstvím zamítl, jinak v tomto výroku potvrdil; ve výroku III. změnil rozsudek obvodního soudu tak, že žalobkyni i žalované uložil povinnost zaplatit státu náklady řízení ve výši určené v samostatném usnesení obvodního soudu na účet obvodního soudu, žalobkyně v rozsahu 60 % a žalovaná v rozsahu 40 % (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).

4. S rozhodnutím městského soudu o náhradě nákladů řízení státu stěžovatelka nesouhlasí. V ústavní stížnosti uvádí, že ustanovení znalce k posouzení otázky střetu obou vozidel k návrhu žalované nebylo potřebné a svůj nesouhlas s tímto postupem dala v řízení před obvodním soudem dostatečně zřetelně najevo. Proti rozhodnutím o přiznání odměny znalci ve výši 14 750 Kč a 2 659 Kč však nic nenamítala, protože jí v souvislosti s ní nebyla stanovena žádná povinnost. Po částečné změně rozsudku obvodního soudu ve výroku o věci samé a změně akcesorického výroku o nákladech státu vytýká městskému soudu, že je jeho rozhodnutí v rozporu s , neboť po ní nelze požadovat úhradu nákladů státu, jejichž vynaložení svým jednáním nevyvolala, navíc v rozsahu vyšším než žalovaná, přestože městský soud při rozhodování o náhradě nákladů podle konstatoval, že míra úspěchu účastníků byla podobná. Stěžovatelka uzavírá, že rozhodnutí městského soudu o náhradě nákladů státu nemohla předvídat a uplatnit proti němu případné námitky či argumenty, neboť přípustnost dovolání vylučuje Odkazuje na , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") a s poukazem na tvrdí, že ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje její vlastní zájmy.

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno soudní rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

6. K návrhu na postup podle Ústavní soud uvádí, že aplikace tohoto ustanovení, umožňujícího výjimečné přijetí jinak nepřípustné ústavní stížnosti, nepřichází v úvahu v situaci, kdy stěžovatelka již všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva vyčerpala a ústavní stížnost je přípustná [srov. nález

sp. zn.

ze dne 6. 9. 2016 (N 163/82 SbNU 565)].

7. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

8. K tvrzenému porušení y Ústavní soud předesílá, že ústavně zakotvené principy spravedlivého procesu je nutno přiměřeně aplikovat i při rozhodování civilních soudů o nákladech řízení, současně však je třeba mít na zřeteli, že žádné z ustanoveníy se o nákladech řízení, resp. o jejich náhradě, výslovně nezmiňuje; právo na náhradu nákladů civilního řízení má tudíž pouze zákonný a nikoliv ústavní rozměr. Ústavní soud se proto k problematice nákladů řízení a jeho reflexi z hlediska zachování práva na spravedlivý proces vyjadřuje rezervovaně tak, že tato problematika (odpovídající procesní nároky či povinnosti) zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení jejich základních práv a svobod [srov. nález

sp. zn.

ze dne 3. 4. 2012 (N 70/65 SbNU 3), usnesení

sp. zn.

ze dne 11. 12. 2018 a řada dalších dostupných na http://nalus.usoud.cz]. Vzhledem k povaze rozhodnutí o náhradě nákladů řízení se silněji než jinde uplatňuje zásada, že pouhá nesprávnost rozhodnutí obecného soudu o náhradě nákladů řízení není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu. Otázka náhrady nákladů řízení tak může nabýt ústavněprávní dimenzi teprve v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, např. v důsledku nepředvídatelné aplikační či interpretační libovůle nebo tehdy, jestliže by závěry soudu nebyly odůvodněny vůbec či zcela nedostatečně [srov. nález

sp. zn.

ze dne 15. 10. 2012, N 173/67 SbNU 111)]. V posuzované věci napadené rozhodnutí takovými vadami netrpí.

9. Ústavní soud konstatuje, že městský soud poté, co dospěl k odlišnému závěru o míře účasti obou vozidel na střetu, změnil rozsudek obvodního soudu ve věci samé tak, že stěžovatelce z žalovaných 16 194 Kč s příslušenstvím přiznal pouze 6 478 Kč s příslušenstvím, neboť žalobu co do částky 9 716 Kč zamítl. Podle principu úspěchu ve věci uložil stěžovatelce povinnost podílet se na nákladech státu v rozsahu 60 %, což plně odpovídá právní úpravě obsažené v a . K námitce o nepotřebnosti znaleckého posudku Ústavní soud uvádí, že rozhodnutí o rozsahu a způsobu dokazování spadá do výlučné kompetence obecného soudu. Z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že znalecký posudek byl jedním z důkazů provedených obvodním soudem za účelem zjištění skutkového stavu a právního hodnocení věci samé, proti kterému však stěžovatelka ústavní stížností nikterak nebrojila.

10. Zásah Ústavního soudu nemohla přivodit ani námitka o nemožnosti argumentovat k rozhodnutí městského soudu o náhradě nákladů řízení státu. Rozsudek městského soudu představuje rozhodnutí, jímž řízení u něho končilo, a soud proto v souladu s o nákladech řízení rozhodl. V situaci, kdy stěžovatelka měla ve věci samé úspěch jen částečný, musí počítat s povinností podílet se na úhradě nákladů státu. Námitka, že městský soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznal žádnému účastníku právo na jejich náhradu, je ve vztahu k napadenému výroku o náhradě nákladů řízení státu nevýznamná. Při podobné míře úspěchu účastníků (jak uvedl městský soud), lze v souladu s vyslovit, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů nemá.

11. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. dubna 2021

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu