Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 936/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Ptáčka, zastoupeného Mgr. Štěpánem Ciprýnem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -186 ze dne 17. 2. 2021 a rozsudkům Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. -151 ze dne 13. 3. 2020 a Okresního soudu v Lounech č. j. -101 ze dne 27. 5. 2019, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Lounech, jako účastníků řízení, a Vítězslava Dobeše, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Lounech (dále jen "nalézací soud") zamítl nadepsaným rozsudkem žalobu stěžovatele proti vedlejšímu účastníku o zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacení kupní ceny nákladního automobilu Volvo a uložil stěžovateli nahradit náklady řízení vedlejšího účastníka ve výši 47 568 Kč; stěžovatel s žalobou neuspěl v důsledku promlčení pohledávky. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "odvolací soud") jej rovněž nadepsaným rozsudkem potvrdil a též zavázal stěžovatele k náhradě nákladů odvolacího řízení (ve výši 19 786 Kč). Dovolání stěžovatele bylo Nejvyšším soudem (dále též "dovolací soud") odmítnuto jako nepřípustné, neboť jeho námitky směřovaly vůči zjištěnému skutkovému stavu a nejsou tak způsobilým dovolacím důvodem ve smyslu .

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz , a , o Ústavním soudu (dále jen "")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení práva na soudní ochranu ve smyslu d (dále jen ""). Stěžovatel rozporuje právní závěr obecných soudů o promlčení jeho pohledávky a Ústavnímu soudu - stejně jako obecným soudům předtím - předkládá argumenty, proč měla být ve věci aplikována úprava zákoníku obchodního, nikoli občanského. Odvolacímu soudu je dále vytýkáno, že nezaslal stěžovateli vyjádření vedlejšího účastníka k odvolání a neumožnil mu tak reagovat na jeho obsah a efektivně bránit svá práva.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Článek 36 odst. 1y nezaručuje jednotlivci právo na úspěch ve věci či na výrok soudu podle vlastních představ; zaručuje mu nestranné a nezávislé posouzení věci, rovné postavení vůči ostatním účastníkům řízení, možnost jednat před soudem a vyjádřit se k věci. Současně je třeba neztrácet ze zřetele, že spravedlivost řízení (ve smyslu jeho férového vedení) je posuzuje jako celek a ne každé pochybení soudu je s to odůvodnit zásah Ústavního soudu pro porušení základních práv stěžovatele.

5. V žádném z uvedených ohledů Ústavní soud pochybení ze strany obecných soudů, jež by zasluhovalo jeho bližší pozornost, nezaznamenal. Stěžovatel ve snaze vyhnout se promlčení své pohledávky nadále zpochybňuje skutkový závěr o datu splatnosti předmětné kupní ceny, popř. se z jím subjektivně vnímaných, avšak soudem nezjištěných skutkových okolností snaží dovodit, že se právní vztah účastníků řídil obchodním (nikoli občanským) zákoníkem, který v otázce promlčení nabízí úpravu pro stěžovatele příznivější. S takto uplatněnou obranou nicméně stěžovatel před obecnými soudy neuspěl a ani Ústavní soud s ní nepřiměje přehodnocovat nezávislou a řádně odůvodněnou rozhodovací činnost obecných soudů, neboť svou argumentaci nijak neposouvá do ústavněprávní roviny. Právo na soudní ochranu logicky nezaručuje účastníku příznivý výsledek řízení, neboť v každém občanskoprávním řízení stojí proti sobě dvě procesní strany s protichůdnými zájmy a jedna z nich tak zpravidla odchází od soudu nespokojena, aniž by nevyhovující soudní rozhodnutí muselo nutně znamenat porušení jejích práv.

6. Co se týče namítaného porušení práva stěžovatele vyjádřit se k věci, zaručeného y, vznáší je stěžovatel pouze v obecné rovině (byť s četnými odkazy na judikaturu Ústavního soudu), aniž by uvedl, jaký "obrat" mohl v řízení vyjádřením vedlejšího účastníka k odvolání nastat a jakou obranu mu nebylo umožněno uplatnit. Takto uplatněné námitce ovšem Ústavní soud nemůže věnovat pozornost, neboť uvedené právo, které je součástí záruk spravedlivého procesu, není bezúčelné a nelze z něj dovozovat, že by obecné soudy byly otrocky povinny zasílat účastníkům každou písemnost, neočekávají-li od reakce další přínos pro rozhodnutí věci. Nezaslal-li odvolací soud stěžovateli vyjádření vedlejšího účastníka k replice, předpokládá Ústavní soud, že od ní neočekával nová relevantní sdělení. Za situace, kdy stěžovatel tvrzené porušení svých procesních práv nijak nekonkretizoval, nemá Ústavní soud důvod úsudku odvolacího soudu v jeho nezávislé rozhodovací činnosti nedůvěřovat.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný. S ohledem na výsledek řízení Ústavní soud nevyhověl návrhu stěžovatele, aby mu byly nahrazeny náklady řízení před Ústavním soudem ( téhož zákona).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. dubna 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu