Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 573/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) ústavní stížnosti BANKRUPCY TRUSTEES v.o.s., se sídlem Rokycanova 2921, Pardubice, insolvenční správkyně dlužnice Duvemaro s.r.o., se sídlem Daliměřice 485, Turnov, zastoupené Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem se sídlem Karlovo náměstí 24, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2020 č. j. -468 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2019 č. j. -427, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí. Tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle a 3d (dále jen ""). K tomu mělo dojít v důsledku nesprávného postupu soudů, které zamítly její žalobu na náhradu škody uplatněnou podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen ""). Stěžovatelka rozporuje právní posouzení věci ze strany obecných soudů, které dospěly k závěru, že postup katastrálního úřadu nebyl nesprávným úředním postupem podle Stěžovatelka tvrdí, že nezákonný zápis poznámky do katastru nemovitostí je nesprávným úředním postupem katastrálního úřadu. Odkazuje přitom na nález

sp. zn.

.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka (insolvenční správkyně původní žalobkyně, na jejíž majetek byl v průběhu řízení prohlášen konkurs) se v řízení před obecnými soudy domáhala po žalované (Česká republika - Český úřad zeměměřický a katastrální) zaplacení náhrady škody ve výši 36 000 000 Kč. Ta jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrálního pracoviště Semily, který v roce 2005 zapsal do katastru nemovitostí poznámku, že blíže uvedené nemovitosti ve vlastnictví stěžovatelky jsou dotčeny zahájením občanskoprávního řízení o určení vlastnického práva, byť se ve skutečnosti jednalo o řízení podle části páté , u kterého poznámka neměla být v katastru nemovitostí zapsána. Majetkovou újmu stěžovatelka spatřovala v ušlém zisku vzniklém v letech 2009 až 2012, který měl být představován tím, že nemohla nemovitosti prodat ani na nich zřídit zástavní právo k zajištění úvěru od banky. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 15. 3. 2018 č. j. -359 žalobu stěžovatelky zamítl. Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Nejvyšší soud -dovolání stěžovatelky odmítl podle

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde zčásti o návrh zjevně neopodstatněný a zčásti o návrh nepřípustný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Podstatnou se v posuzované věci jeví skutečnost, že stěžovatelka v dovolání řádně nevymezila předpoklady jeho přípustnosti podle , což však představuje jeho obligatorní náležitost. Proto nelze v postupu Nejvyššího soudu spatřovat zásah do práva na soudní či jinou právní ochranu podle y, odmítl-li pro tuto vadu dovolání.

Dovolání představuje mimořádný opravný prostředek, k jehož podání je povinné zastoupení advokátem; je tomu tak mj. proto, aby se příslušný advokát seznámil s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a zvážil, zda v jeho věci existuje právní otázka, která nebyla dosud řešena, byla řešena obecnými soudy rozdílně, odchylně od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo je nutné se od ustálené judikatury odchýlit. Je však povinností navrhovatele, aby dovolání obsahovalo nezbytné náležitosti, tedy i vymezení důvodu jeho přípustnosti.

V dané věci Nejvyšší soud v rozhodnutí o dovolání s odkazem na svoji předchozí judikaturu vysvětlil, že námitky stěžovatelky nemohou přípustnost dovolání založit, neboť se týkají otázek, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí. Stěžovatelka tak nesplnila své povinnosti, v důsledku čehož bylo její dovolání odmítnuto jako neprojednatelné.

Proto ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu Ústavní soud shledal zjevně neopodstatněnou, což odpovídá i jeho stanovisku sp. zn. , podle kterého neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti ( ), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením y.

Pokud jde o rozhodnutí Městského soudu v Praze, v citovaném stanovisku se dále uvádí, že nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle . Proto ve vztahu k tomuto rozhodnutí Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle a , zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh nepřípustný, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. dubna 2021

JUDr. Tomáš Lichovník, v. r.

předseda senátu